Vzestup a pád ÈSSD
Kniha je rozdìlena do tøí èástí. První se zabývá faktory, které pøispìly k vzestupu ÈSSD, druhá faktory úpadku. Proto¾e struktura tìchto faktorù je toto¾ná, mají obì první èásti kapitoly se stejnými názvy: hodnoty, zájmy, volièi, program, politika, osobnosti, poradci , spojenci – partneøi - konkurence, volební kampaò a media. Tøetí èást se zamìøuje na nápravu souèasného stavu.Hodnoty
Autor vychází z toho, ¾e ka¾dá politická strana má své hodnotové zakotvení, jím¾ je v pøípadì ÈSSD myšlenka solidarity. Na hodnotách se formují zájmy spoleèenských skupin a politika je støetem mezi jejich zájmy. Autor dovozuje, ¾e v tradiènì levicové èeské spoleènosti by ÈSSD mohla mít pohodlnou parlamentní vìtšinu, pokud by se nedopouštìla a¾ katastrofických chyb, napø. klientelismu.
Za klíèovou hodnotu levice pova¾uje Zeman solidaritu, a to jak mladších se staršími, tak bohatých s chudšími, zdravých s nemocnými atp. Spor v politickém zápasu je se vede o míru této solidarity. Centrální hodnotou pravice je hodnota individuálního úspìchu. Hodnotový ¾ebøíèek si vytváøí ka¾dý sám, podle své sociální situace. Respekt k hodnotì individuálního úspìchu by mìla mít i levice.
Solidarita má zachovávat sociální soudr¾nost a bránit rozsáhlým spoleèenským konfliktùm. Naproti tomu pomoc chudým jim má umo¾nit zvýšení ¾ivotní úrovnì jejich vlastním pøièinìním, nikoliv trvalým ¾ivotem na sociálních dávkách.
Volièi
®ádná politická strana není pro všechny, ka¾dá vyjadøuje zájmy sociální skupiny svých volièù. Autor dokladuje tuto tezi souèasnou situací ve zdravotnictví a upozoròuje, ¾e v pozadí jsou zahranièní farmaceutické firmy, mající lobbyistickou podporu napøíè politickým spektrem. Neviditelná bariéra zájmù je zamlèována všemi úèastníky sporu.
Sociální demokracie artikuluje zájmy èasto mlèící vìtšiny, ale není schopna ji pøed volbami dostateènì úèinnì oslovit.
Program
Osud privatizace veøejného sektoru ilustruje na srovnání veøejnoprávních a komerèních televizí. Druhé nás krmí rùznými reality show, které jsou podle Zemanova názoru poøady o idiotech na obrazovkách pro idioty za nimi, zatímco veøejnoprávní televize vychází vstøíc potøebám diskriminované minority kultivovanìjších divákù. Autor však nevidí ¾ádný dùvod, proè by jakýkoliv podnik, jeho¾ efektivita se mìøí ziskovostí, mìl být ve veøejných rukou. Základem spoleèenské dynamiky je napìtí mezi rùstem potøeb a zdroji jejich uspokojování.
Podle statistik zhruba dvì tøetiny ekonomicky aktivní populace mají ni¾ší ne¾ prùmìrný pøíjem. Právì ty, kromì dùchodcù, pøedstavují volièskou základnu ÈSSD. Jsou to „lidé práce“, kteøí ¾ijí ze své mzdy. Také 2 miliony starobních dùchodcù jsou významnou volièskou skupinou, která mù¾e ovlivnit rozlo¾ení sil v politickém spektru, pokud nepodlehne propagandì èeské pravice. Starobní dùchodci podléhají iluzi, ¾e volbou pravice prospìjí svým dìtem, ale to pova¾uje Zeman za iluzorní.
Politika
Autor má respekt k podnikatelùm, které oznaèuje za sùl zemì, nositele inovací, tvùrce nových pracovních pøíle¾itostí. Odmítá závist, mydlení schodù a házení klackù pod nohy. Po¾aduje vytváøení dobrých podmínek pro podnikání, ale netoleranci porušování pravidel a pøímo vyhlašuje, ¾e nehodlá vycházet vstøíc po¾adavkùm na sni¾ování daòové zátì¾e, které by sní¾ilo mo¾nosti solidarity. Skuteèné podnikatele by mìla ÈSSD pova¾ovat za slepici snášející zlatá vejce a podle toho s k nim chovat.
Program strany reagoval na vznik nové vrstvy zbohatlíkù, kteøí nepøišli poctivì ke svému jmìní, zákonem o majetkových pøiznáních. (Ten, okleštìný, byl pøijat teprve nedávno.)
V kapitole o vzestupu se zabývá politikou své vlády: ozdravìním bank, dokonèenou privatizací, investièními pobídkami atd.
Osobnosti
Základním mana¾erským pravidlem by mìlo být, ¾e se øídící pracovník má obklopovat lidmi chytøejšími, ne¾ je on sám. Proto¾e vìtšina politikù má skrytý komplex ménìcennosti, vybírají si spolupracovníky s výrazným deficitem inteligence, u nich¾ nehrozí nebezpeèí, ¾e by je zastínili. S tím souvisí výbìr ministrù. Do tohoto køesla má podle autora právo zasednout jen ten odborník na danou oblast, který si své odpracuje pøi èasto nudné a dlouhodobé rutinní èinnosti.
Kdo je poradce?
Poradce je èlovìk, který politikovi pøipravuje podklady pro jeho rozhodnutí. Vláda týdnì projednává zhruba 40 bodù a podkladové materiály èítají nìkolik tisíc stran vèetnì pøíloh. Ty ète nanejvýš èlen vlády, který je pøedkládá. Ostatní ministrùm pøipomínky pøipraví aparát úøedníkù, premiérovi – poradci. K rozhodnutí musí mít politik alespoò dvì mo¾nosti vyjádøení, vèetnì argumentù. Patnáctièlenný tým poradcù vedený Miroslavem Šloufem byl doplòován desítkami externích spolupracovníkù.
Spojenci, partneøi, konkurence
Názory na spojence, partnery èi konkurenci shrnuje Zeman v sedmi stranách. V této èásti obhajuje opozièní smlouvu americkým pøíslovím: Kdy¾ ho nemù¾eš spráskat, tak se s ním dohodni. Malé strany pova¾uje za cosi jako politický plevel, vzniklý z touhy ambiciózních jednotlivcù stát se pøedsedou èehokoli. A pøedstavují prý nebezpeèí spíše pro partnery ne¾ pro oponenty. Nezávislí kandidáti neexistují, jsou jen skrytì nebo zjevnì závislí. Za nejodpornìjší vrstvu politického uskupení pova¾uje nátlakové skupiny, vznosnì nazývané obèanskými iniciativami.
Èeský novináø
„Za celý svùj ¾ivot jsem se nesetkal s blbìjším a závislejším stvoøením, ne¾ je èeský novináø.“
Vyjadøuje úctu k povolání, ale nikoliv k osobám na èeském mediálním trhu. Zejména komentátoøi jsou jeho oblíbeným terèem. Jsou to prý lidé, kteøí píší jeden den o jaderných elektrárnách, druhý o nadzvukových stíhaèkách, tøetí o zemìdìlství. Nerozumí pøi tom prvnímu, druhému, ani tøetímu. Dalším terèem jsou politologové, z nich¾ mnozí pùsobili neúspìšnì v politice, a teï pouèují politiky, jak by to dìlali oni, kdyby to umìli. Èeská media oznaèuje za stoprocentnì pravicová, proto¾e zisk ka¾dého média, v rozporu s pøeva¾ujícím veøejným mínìním, nepøinášejí ètenáøi, ale inzerenti. Inzerují velké podniky a v jejich zájmu se odehrává re¾ie listu. Za jeden z úkolù èeské politické levice pokládá nepodlehnout tlaku pravicových médií.
Èást druhá: Pád
Tady budu struènìjší, budu citovat výroky, které mì zaujaly.
Jen jedno nebezpeèí je pro politickou stranu vìtší ne¾ její porá¾ka, a sice její vítìzství.
Korupce není jenom penì¾ní, i kdy¾ je to asi nejèastìjší pøípad. Mnohem nebezpeènìjší je korupce mocí, na kterou se korupce penìzi èasto, ale ne v¾dy, vá¾e.
Pokrytectví, a jakým si poslanci zmrazují a odmrazují platy jen dokazuje, ¾e u mnoha z nich tyto materiální hodnoty pøevá¾ily.
Nenápadný, pozvolný, ale sílu nabírající posun od solidarity k moci a penìzùm byl podle mého názoru hlubinnou pøíèinou poèínajícího úpadku sociální demokracie.
Ti, kdo kandidovali za plebejskou stranu a poté pøevzali patricijský ¾ivotní styl, zradili nejen sociální demokracii, ale i sebe sama.
Mocichtivý politik mnohdy vidí snazší cestu jak si udr¾et své køeslo ne¾ vycházet vstøíc volièským zájmùm. Zdá se mu snadnìjší spojit se s tzv. vlivovou strukturou, získat od ní finanèní podporu, a tím si vylepšit svùj ¾ivotní standard, tak nadìje na své znovuzvolení. Toto zvolení lze zajistit pøedevším pomocí penìz, za nì¾ poskytne politické protislu¾by.
Senát je podle mého názoru nejexkluzivnìjší cestovní kanceláøí na svìtì. Senátoøi jsou snad schopni vypravit se i do zemì, kde senát naštìstí vùbec neexistuje, jen aby si vymìnili zkušenosti.
Lumpenbur¾oazie je sociální vrstva, která se obohatila v procesu posttotalitní transformace zpùsobem, jen¾ byl v rozporu jak s tehdejšími zákonnými normami, tak tím spíše s podnikatelskou èi obecnou etikou.
Hypotéza: Aby byla politická ochrana lupenbur¾oazie úèinná….musela mít v èele dostateènì vlivného politika, který si vybudoval rozsáhlou vertikální i horizontální sí» kontaktù a dokázal rozmístit své lidi do mo¾ná nepøíliš viditelných, ale o to více rozhodujících funkcí.
Modrá šance
Je to program, který oøezává veøejný sektor, který posílá do chudoby mno¾ství lidí, který nièí sociální soudr¾nost. Není to dokonce ani program standardní pravicové strany vyzdvihující podnikatelský étos a sebevìdomí úspìšného jedince. Je to program, který nás vrací do kapitalismu 19. století, k vládì loupe¾ivých baronù, nástupu nových Ko¾ených. A to bych této zemi nepøál.
Politika
Mám-li charakterizovat politiku ÈSSD v období úpadku èeské sociální 
demokracie, napadá mne jediné slovo: bezradnost.
V této kapitole kritizuje vytvoøení koalice, která zpùsobila, ¾e majetková pøiznání byla obìtována za zavedení registraèních pokladen, co¾ vykastrovalo základní nástroj proti ekonomické kriminalitì.
Odsuzuje populismus, spoèívající v kupování volièù pøed volbami krátkodobými a nesystémovými úlevami.
Reforma veøejných financí spoèívala v prostém sní¾ení daní, èím¾ se sociální demokracie pøihlásila k programu ODS, resp. Unie svobody. Zeman nesouhlasí s tezí, ¾e s ni¾šími danìmi roste ekonomický výkon zemì a uvádí, ¾e ve skandinávských zemích je daòová zátì¾ nejvyšší a jsou pøi tom na špièce evropského bohatství.
Zabývá se té¾ mo¾nostmi dùchodové reformy, zdravotnictvím, reformou veøejné správy, mo¾ným osudem Senátu, zahranièní politikou, avšak není mo¾né všechny názory interpretovat. Je tøeba si kní¾ku pøeèíst. Celá zbývající èást druhé kapitoly se zabývá pùsobením politických osobností a pøirovnává je k politické genocidì. Jsou tu komentovány události dosud velmi ¾ivé a autorùv názor na nì.
Jak z toho ven
Tøetí èást knihy shrnuje autorovy názory na budoucnost, pøedevším na budoucí vývoj po volbách. Pøedpokládá, ¾e v Poslanecké snìmovnì zùstanou 4 nejvìtší strany a posuzuje mo¾nosti koalicí, a jako optimální, za pøedpokladu, ¾e ÈSSD bude druhá èi tøetí, pova¾uje menšinovou vládu ÈSSD s tolerancí KSÈM. To jsou u¾ ale názory, které známe, proto¾e prošly tiskem.
Za formu oèištìní ÈSSD od neschopných a zpanštìlých pova¾uje tzv.deratizaci. Ta by mj. mìla umo¾nit vstup do kterékoli organizace soc.dem, nejen v místì bydlištì. Dále vìtší otevøenost èlenùm, demokratizaci, a razí i nový pojem, meritokratizace, která by umo¾òovala stranický postup úspìšným. V kapitole o organizaci se zabývá prací stranických organizací a volbami a¾ do úrovnì sjezdu.
Ke konci publikace je zajímavá kapitola o vizi a její dlouhodobé absenci, co¾ vede k populismu. Za perspektivu pova¾uje evropský sociální stát, pøièem¾ za nejlepší variantu pova¾uje skandinávský systém.
V závìreèné èásti textu pøedstavuje, jak by mìla vypadat sociálnì demokratická vize státu veøejných slu¾eb.
Není snadné interpretovat všechny myšlenky Miloše Zemana, je to ètení myšlenkovì velmi bohaté a velmi srozumitelnì vyøèené. Sna¾il jsem se být autorovi co nejvìrnìjší. Buï jsem myšlenku pøímo citoval, nebo interpretoval, co¾ z textu vyplývá. Nekomentoval jsem, co bylo øeèeno. Je na ka¾dém ètenáøi, aby si kní¾ku pøeèetl a pak posoudil a komentoval, co Zeman øíká.
Na ka¾dém, podle své sociální situace…
Ivo Krieshofer
Miloš ZEMAN: Vzestup a pád èeské sociální demokracie, Praha 2006, nakl. Andrej Š»astný, 1. vydání, Cena 249 Kè.
