Šedesátka
Nebojte se, nejedná se o nìjaké výroèí ani o trochu postarší ¾enu, ale o docela obyèejné èíslo 60. Je zajímavé, ¾e jen málokdo si asi dnes uvìdomuje, ¾e spojovat šedesátku se slùvkem „obyèejné“, zde ale vùbec není na místì. Opak je toti¾ pravdou – šedesátka toti¾ rozhodnì patøí mezi èísla velmi neobyèejná a doufám, ¾e následující øádky o tom ka¾dého pøesvìdèí!
Dùkaz o výjimeènosti šedesátky je ale velmi jednoduchý. Šedesátková soustava je toti¾ jedna z nejstarších známých pozièních èíselných soustav. Vymysleli ji staøí Sumerové v Mezopotámii nìkdy ve 4. a¾ 3. století pø.n.l., nebo chcete-li pøed Kristem. U¾ z názvu je patrné, ¾e na rozdíl od nyní pou¾ívané soustavy desítkové, má za základ èíslo 60, které má oproti èíslu 10 nesèetné výhody, tedy – abych nepøehánìl – celou øadu výhod. Zatímco èíslo 10 je dìlitelné beze zbytku pouze èísly 2 a 5 (a èíslo100 pak ještì 10, 20 a 50) – tedy pouhými pìti èísly, èíslo 60 je dìlitelné 2, 3, 4, 5, 6, 10, 12, 15, 20 a 30 – tedy èísly deseti! Jsou mezi nimi i èísla 12 a 30, která se velmi hodila pøi stanovení kalendáøe. Není tedy divu, ¾e se šedesátková soustava dodnes pou¾ívá napø. pøi mìøení èasu (minuty a sekundy) a úhlù (minuty a vteøiny).
Na šedesátkovou soustavu je pak vázána celá øada rùzných starých mìrných jednotek, které pro leckoho z nás stále velmi pøíjemnì voní „starými dobrými rustikálními èasy“. Pøipomeòme si staré poèty kusù, které jsou striktnì vázány na èíslo 60. 12 kusù je tucet, 15 kusù je mandel, 60 kusù je kopa, která má tedy 4 mandele a 5 tuctù, 144 kusù je veletucet, tedy 12 tuctù a 3600 kusù je velekopa, tedy 60 kop! A teï mohu jen doufat, ¾e jsem tìmi èísly moc neunavil.
Kdo ale ještì zná staré jednotky a ví, ¾e staroèeský sáh mìøil asi 1 m 77 cm a mìl 3 lokte, ¾e ten loket mìl 2 støevíce, støevíc mìl 12 palcù a palec 5 zrn? A ¾e a¾ do 15. století existovaly i délkové míry píï, pìst, dlaò a prst? A právì zde zcela jistì mù¾eme pou¾ít slova rustikální, ve významu – venkovský, selský, lidový, vyplývající z prostého venkovského zpùsobu ¾ivota.
U¾ asi jen málo pamìtníkù vzpomíná na krásnou operetu Josefa Stelibského a jeho textaøù Jaroslava Mottla a Karla Melíška – Petøíèek a Pavlíèek. Snad nebude od vìci, kdy¾ zde pøipomenu úryvek z jedné jejich hezké valèíkové písnièky:
„Chtìl bych se vrátit zpìt,
aspoò o tøi sta let!
Tenkrát to bývalo krásný,
tenkrát byl jinaèí svìt!
Na lokty mìøili,
srdce si svìøili,
tenkrát si lidi jen plácli –
a u¾ si vìøili!“
a t d
To je prosím text z jistì neradostného roku 1940 a slyšel jsem ho tìsnì po válce v krásném malém pøírodním lesním divadle na Hájích u Pøíbrami. Ach – kde je tomu divadélku konec... On byl toti¾ v té oblasti všude kolem smolinec a náš tehdejší Velký bratr ho móc potøeboval!
A teï ještì z jiného soudku. Proto¾e jsme národ známých ¾íznivcù, dovolím si teï oprášit i nìkolik starých dutých mìr, i kdy¾ tyto na šedesátkovou soustavu byly vázány jen èásteènì.
Mù¾e nás jistì tìšit, ¾e èeský ¾ejdlík se blí¾il našemu dnešnímu velkému pivu, zatímco ¾ejdlík vídeòský spíše pivu malému! Pinta mìla 4 èeské ¾ejdlíky, tedy témìø 2 litry. Holba se týkala spíše vína, nebo» mìla asi 0,7 litru, máz pak mìl 1,4 litru, soudek asi 11,6 litru. A pro velkoodbìratele pár vìtších objemù. Vìdro mìlo 56 litrù (40 mázù), beèka mìla 2 vìdra, sud piva 4 vìdra a sud vína 10 vìder, tedy více ne¾ pìt a pùl hektolitru!
Šedesátku jsme mohli ještì donedávna obdivovat jako úcty hodný vìk, kdy èlovìk mohl odejít do dùchodu. Ach kde¾e pøedloòské snìhy jsou… Ale neplaème nad rozlitým mlékem, v¾dy» v dùchodu se vìtšina lidí nudí a i moje malièkost právì z nudy zaèala psát tyto rádoby pouèné fejetonky.
