Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek ®aneta,
zítra Bohumila.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamatuji si ... a nikdy na to nezapomenu!
 
„Kdyby byli komunisté na Sahaøe, byl by i písek na pøídìl.“ „Komunismus je vzpoura ménìcenných.“ a „Socialismus je filosofie neúspìchu, krédo nevìdomosti a evangelium závisti.“
Winston Churchill
 
***
 
Jednou jsem dostal odkaz na krátkou povídku „MD®,“ natoèenou podle scénáøe Lucie Konášové, re¾írovanou Jitkou Nìmcovou a odvysílanou Èeskou televizí. Proto¾e se mnì tento krátký, vtipnì udìlaný film moc líbil, odkaz jsem rozposlal kamarádùm. Tito pamìtníci nejenom, ¾e film ohodnotili kladnì, ale ještì mnì poslali historky, které sami pro¾ili s oslavami tohoto svátku. Historky popisující bezuzdné pitky na závodech èi v úøadech. Ètenáøky si jistì budou tuto dobu ještì dodnes moc dobøe pamatovat.

Ano, film se líbil prakticky všem. A¾ na jednoho èlovìka, který nelenil, a kromì øady jiných nepøíjemných vìcí, které bych od kamaráda neoèekával, mne naøknul, ¾e o té dobì nic nevím, proto¾e jsem ji neza¾il. Nemám tušení, jak k takovému závìru pøišel. Zøejmì se tento vtipný, po pravdì natoèený film, dotknul jeho dodnes planoucího rudého ohnì. Proto jsem shledal za vhodné ho ubezpeèit, ¾e jsem ve smutné dobì pøedešlého re¾imu ¾il bezmála 23 let. Tento, dnes ji¾ bývalý kamarád, se mnou kvùli mému Pamatuji si... pøerušil nìkolikaleté pøátelství.

Jak opravdu vypadal tento vysnìný Mezinárodní den ¾en, mù¾ete shlédnout na:
https://www.youtube.com/watch?v=Jh3rPpa9oGI

Pamatuji si a nikdy na tu dobu nezapomenu. Je to historická skuteènost èásti mého ¾ivota pøed padesáti lety. 
 
Pamatuji si, jak jsem byl dva roky na vojnì, kde nám vymývali mozky a vštìpovali nám nenávist vùèi imperialistickému západu.
 
Pamatuji si, jak jsem rok a pùl pracoval jako kulisák v Národním divadle, kde jsem mìl za kolegy knìze, kterým re¾im znemo¾nil vykonávat jejich povolání a aby se vùbec u¾ivili, tak šli pracovat mezi „dìlnickou“ tøídu. Zrovna tak se mnou pracovali spisovatelé a další intelektuálové, kterým re¾im znemo¾òoval jejich práci, jak jen mohl.
 
Pamatuji si, jak jsem zrovna tak rok a pùl pracoval v Osvìtovém ústavu, co¾ byla bašta komunismu. Zde jsem dìlal „výzkumného pracovníka“ spoleènì s dvìma partyzány, èlenem Státní tajné bezpeènosti a dalších lidí oddaných myšlence svìtlých zítøkù. Pamatuji si, jak jsem šel s kolegyní do policií zapeèetìného bytu jednoho bývalého pracovnika, který utekl na západ, abychom v pøítomnosti estebákù a uplakané maminky identifikovali všechno, hlavnì literaturu, patøicí Osvìtovému ústavu. Pamatuji si, jak mi bylo úzko u srdce a jak jsem se do hloubi duše stydìl.
 
Pamatuji si, jak moje babièka prodávala v Ovoci a zeleninì. Jako taková pro nás schovávala pod pult napøíklad pomeranèe nebo banány. Pamatuji si fronty na maso a ovoce, zrovna tak jako na prázdné regály v obchodech. A nikdy nezapomenu, jak se lidé vùèi sobì v tìch frontách chovali.
 
 
Vyrùstal jsem v komunistické rodinì. Mùj táta byl zapálený komunista. Pracoval na nenávidìném Ministerstvu Zemìdelství, které mìlo na starosti zakládání JZD. Pamatuji si psychicky zdevastované sedláky, jak k nám chodili a s pláèem prosili o pomoc. Pamatuji si tátovo rèení, tak populární mezi straníky “Kdy¾ se kácí les, lítají tøísky.” Nemohl jsem pochopit krutost tohoto sloganu.
  
Pamatuji si nesmyslné prùvody, provolávání slávy KSÈ a SSSR, nesmyslné podepisování petic, stupidní schùze ÈSM a ROH, pranýøování lidí, na znièené ¾ivoty nadaných, kteøí nebyli v partaji. Pamatuji si ty hrozné kauzy, kdy nevinní byli posíláni do uranových dolù nebo i na šibenici. Pamatuji si velice dobøe, ¾e táta mého nejlepšího kamaráda dostal sedm let za to, ¾e neprásknul èlovìka, o kterém vìdìl, ze utíká za hranice. Vrátil se s podlomeným zdravím a mùj kamarád, velice inteligentní kluk, nesmìl ani na dvanáctiletku. Pamatuji si moc dobøe, jak domovní dùvìrnice a soudci z lidu mìli nad lidmi neobyèejnou moc. A jak nikdo nikomu nevìøil. Takhle bych mohl dál pokraèovat...

To všechno si, soudruzi a pøíznivci komunistického re¾imu, moc dobøe pamatuji. A proto tento re¾im nikdy nemohu jako vy ospravedlòovat.

Na tohle všechno nemohu nikdy zapomenout!
 
Ivan Kolaøík 
* * *
Kolá¾ Jiøí Škoch (1969)
Zvukový záznam Ivana Kolaøíka - Vyprávìní v ÈR 2  v poøadu Tisíce pøíbìhù

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 11.03.2021  02:19
 Datum
Jméno
Téma
 11.03.  02:19 Polarka
 10.03.  19:33 Evussa Jsem to døív nestihla...
 10.03.  10:24 Ivan
 10.03.  08:27 Václav OMLUVA
 09.03.  19:35 Václav Pár objektivních slov pro paní Polárku
 09.03.  14:28 Polarka
 09.03.  13:59 Pavel Hovorka
 09.03.  11:26 Milan B.
 09.03.  10:56 Marta
 09.03.  01:46 Polarka
 08.03.  18:28 ÈÁRYFUK
 08.03.  18:08 Bohumil K.
 08.03.  17:30 Von
 08.03.  17:25 olga janíèková
 08.03.  15:10 Václav Pokorný Pro paní Karlu A
 08.03.  12:24 KarlaA
 08.03.  10:27 olga janíèková
 08.03.  03:48 Václav