Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Bohumila,
zítra Judita.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Krysí requiem 
 
Šestý den stvoøil Bùh èlovìka, sedmý den stvoøil èlovìk zlo... Takhle zní podtitul románu, na jeho¾ poèátku byla pøed dvìma roky návštìva koncentraèního vyhlazovacího tábora KL Auschwitz I a KL Auschwitz II - Birkenau (nesprávnì oznaèované jako Osvìtim a Osvìtim II - Bøezinka).

Tam jsem si polo¾il dvì otázky, které se staly ústøedním tématem nového románu:
1) Jakého zla je schopný se èlovìk dopustit?
a
2) Kolik jsou jiní lidé ochotni obìtovat, by toto zlo zastavili?

K tomu se mi na mysli vynoøil mùj oblíbený citát od britského politika 18. století Edmunda Burkeho: "Má-li zlo triumfovalo, potøebuje jediné - aby dobøí lidé nedìlali nic." A pak u¾ to šlo jedno ke druhému, objevovaly se další a další otázky, zaèaly se rodit jednotlivé postavy a celé pøíbìhy, kterých nakonec naleznete v románu víc, ne¾ jste si u mì mohli doposud zvyknout. Letos na jaøe jsem se do Polska vrátil a znovu navštívil místa nejvìtší genocidy v lidských dìjinách a krátce poté román koneènì dokonèil. Vy si ho mù¾ete pøeèíst na svých èteèkách.
 
* * *
 
Kapitola 17, Paøí¾, Francie, kvìten 2016
 
Tøetí týden se nachýlil ke konci a nové srdce pro Michelle se dosud neobjevilo. Jean-Pierre a Marion se probouzeli do ka¾dého dalšího dne s nìmou hrùzou, zda právì tenhle nebude tím posledním…? Michellina malá pumpièka ztrácela dech a všichni kolem si uvìdomovali, ¾e nepotrvá dlouho a nastane chvíle, kdy u¾ ze sebe nevykøeše tolik sil, aby zabrala znovu a pak znovu a zase znovu… Doktoøi pøed rodièi otevøenì mluvili o pøipojení na mimotìlní obìh a umìlém spánku, v nìm¾ by se Michelle o nìco prodlou¾il èas potøebný k nalezení vhodného dárce. Jen¾e pro nì ta slova spíš ne¾ nadìji pøedstavovala rozsudek smrti. Umìlý spánek? Mimotìlní obìh? Obì babièky a dìdové teï trávili v nemocnici veškerý èas a bez pøestání breèeli, pøijí¾dìli i další pøíbuzní, pøišla se podívat i paní uèitelka ze školy, a Jean-Pierre si uvìdomoval, ¾e se v tom skrývá cosi morbidnì zvráceného, ¾e ti lidé se s jeho malou dcerkou chodí louèit! Dr¾eli tu tryznu za mrtvou, kdy¾ nebo¾ka ještì ¾ila!
 
A v téhle truchlivé, zasmušilé náladì potkal tu ¾enu. Nepøedstavila se. Nemluvila o sobì a neøekla ani pùl slova navíc. Neodpovìdìla mu na ¾ádnou otázku, ale rozlouèila se s pøíslibem, ¾e ho druhý den opìt vyhledá, aby jí mohl on odpovìdìt na tu její. Potkali se v nemocnièní kapli. Zíral na ni s ústy otevøenými a bradou pokleslou, kdy¾ na vysokých lodièkách, v obepnuté minisukni a odvá¾né halence proplouvala lavicemi urèenými k modlitbì. Necivìl na ni však kvùli jejímu vzhledu, který by si zaslou¾il pøízvisko andìlský, neohromily ho její dlouhé zlaté vlasy, prùzraènì modré oèi, dokonalá tváø, prsa ani nohy tak dlouhé, ¾e snad nemohly patøit pozemské bytosti. Ohromil ho její návrh.
 
„Pochváleno buï jméno Pánì,“ pronesla krásná ¾ena hlasem andìla.
 
„A¾ navìky,“ zadrmolil automaticky Jean-Pierre, kterého základy katechismu kdysi nauèila jeho hluboce zbo¾ná matka Clotilda. Teprve v tu chvíli zvedl hlavu, podíval se na novì pøíchozí a onìmìl. Skuteèný šok však pøišel a¾ s dalšími slovy.
 
„Mù¾u zachránit Michelle.“
 
„Co-co¾e?“ zam¾ikal oèima a v hlavì mu explodovala atomová puma.
 
„Mám srdce, které tak zoufale hledáte.“
 
„Kde? Kdo jste?“
„Na tom pøece nezále¾í,“ zasmála se zvonivì neznámá krasavice a odhalila dvì dokonalé øady zubù. „Jde o to, co nabízím. Tedy ¾ivot pro vaši dceru.“
 
„Já… nerozumím tomu. Èekáme na transplantaci, ovšem zatím mì nikdo-“
 
„Èekáte a nedoèkáte se. Vìøte mi, vím, o èem mluvím.“
 
Jean-Pierrem pøi tìch slovech projelo ostøí no¾e chladné jako led a ostré jako gilotina.
 
„V nemocnici jako tahle zále¾í na ¾ivotì pacientù jejich pøíbuzným, ale lékaøùm? Proè by mìlo? Jestli umøe tenhle nebo tamten, oba nebo ¾ádný… Nic to pro nì neznamená, proto¾e to v jejich ¾ivotì nic nezmìní. Pacienti ve veøejném zdravotnictví nepøedstavují víc ne¾ èísla do statistiky. Seznamy èekatelù na transplantaci jsou jen dlouhým listem nesplnìných pøání. Zastupuji soukromou kliniku ze zahranièí. Náš pøístup ke klientùm bych se nebála nazvat diametrálnì odlišným, stejnì jako naše výsledky. Naši pacienti neumírají, naopak se vrací do ¾ivota š»astnìjší ne¾ kdy døíve, proto¾e si uvìdomili, jak málo staèilo, aby ho ztratili. Samozøejmì to nedìláme zadarmo. Záchrana ¾ivotù pro nás pøedstavuje nejen poslání, ale i byznys. Nìkoho kvùli tomu trápí morální dilemata, jiný øeší jen finanèní problémy. Polo¾ím vám proto dvì zcela zásadní otázky, bez jejich¾ zodpovìzení postrádá smysl, abychom se dále navzájem okrádali o èas. Pozornì si je vyslechnìte a nespìchejte s odpovìdí.“

 
          
 
Jean-Pierre na ni tøeštil oèi a hledal v duchu zpùsob, jak s urèitostí zjistit, zda blouzní, nebo je pøi smyslech a tahle šílenost se skuteènì odehrává.
 
„První otázka: Jak daleko jste ochoten zajít pro záchranu své dcery?“
 
„Kamkoliv,“ vyhrkl bez váhání. „Obìtoval bych pro ni vlastní ¾ivot.“
 
„Druhá otázka: Kolik jste ochoten zaplatit?“
 
„Dal bych všechny peníze, co máme, jen kdyby ji to zachránilo.“
 
„Výbornì,“ usmála se krásná cizinka. „V tom pøípadì vìøím, ¾e se dohodneme. Transplantace probíhá na naší klinice, kam musíme Michelle i vás s man¾elkou letecky dopravit. Disponujeme nejmodernìjším zaøízením a speciálnì upravenými letouny právì pro takto vá¾né pøípady, pøesto je tøeba vzít v potaz riziko, ¾e taková cesta bude pro vaši dceru pøedstavovat obrovskou zátì¾ a èím déle ji budeme odkládat, tím více se sni¾ují šance na úspìch. Jsem lékaøka a dùkladnì jsem se seznámila s veškerou dokumentací jejího stavu a jsem pøesvìdèena, ¾e èas nám ještì nevypršel, i kdy¾ písek v pøesýpacích hodinách se u¾ skoro pøesypal. Mo¾ná ještì pìt, šest dní, ale pak u¾ by riziko pøekroèilo únosnou mez.“
 
„Doruète to srdce sem!“
„Ne, pane Seignere, takhle naše slu¾by nefungují. Operace probíhají u nás. Na klinice pracují nejlepší experti na poli souèasné transplantaèní chirurgie, zajistíme vám nadstandardní ubytování a veškerou pooperaèní péèi, její¾ délka bude odvislá pouze od stavu Michelle. Nikdo vás nevyhodí po týdnu èi mìsíci, naši lékaøi vás propustí jen tehdy, kdy¾ jsou si stoprocentnì jistí svým úspìchem. Pro nás nejste èárka do statistiky ani kus masa, ale èlovìk s tváøí, jménem a osudem. Garantujeme vám, ¾e tìlo nový orgán pøijme, pokud ne, provedeme na vlastní náklady další transplantaci. Platba probíhá a¾ po zákroku – ¾ádné zálohy pøedem. Kdyby se snad operace nezdaøila, vím, zní to otøesnì, ale musíte poèítat i s tou nejhorší variantou, neplatíte samozøejmì nic. To však historie naší kliniky nepamatuje.“
 
„Zní to… neuvìøitelnì.“
 
„Pøece jste se modlil za zázrak.“
 
„Ale nevìøil jsem v nìj,“ pøiznal s rumìncem ve tváøi.
 
„Není to zadarmo, pane Seignere,“ upozornila ho taktnì.
 
„Ano, jistì. Kolik to bude stát?“
 
„Tøi sta tisíc euro. Mù¾ete si takovou èástku dovolit?“
 
Šokovalo ho to, ale s odpovìdí neváhal ani vteøinu. „Jak jsem øekl, ¾ádná suma není dostateèná vysoká, pokud bude Michelle ¾ít.“
 
„Zníte jako správný otec. Bohu¾el Michelle bì¾í èas neúprosnì rychle. Vyhledám vás proto hned zítra kvùli vašemu rozhodnutí. Pokud zvolíte naše slu¾by, pozítøí ráno pøipravíme pro Michelle i pro vás s man¾elkou transport.“
 
Zvedla se a chystala se odejít.
 
„Poèkejte! Mù¾u vám dát odpovìï okam¾itì, jen pøedtím chci vìdìt…“
 
„Rozmyslete si, na co se zeptáte. Vše podstatné jsme si u¾ povìdìli. Nìkdy je pøílišná zvìdavost na škodu.“
 
„Kde vezmete to srdce? Skoro tøi týdny na nìj èekáme a neobjevilo se po celé Evropì a vy najednou pøijdete a tvrdíte-“
 
„Vìøte nám, pane Seignere. Jak jsme povìdìla, jsme soukromá klinika a hájíme zájmy svých klientù, kteøí nám za to nadstandardnì platí. Divil byste se, kolik orgánù je k dispozici, máte-li konexe. Spousta lidí na èekací listinì zemøe pouze proto, ¾e za nì nikdo nebojuje. Kdo hájí vaše zájmy? Jak víte, ¾e vhodné srdce pro Michelle se u¾ dávno neobjevilo? ®e jich nebylo k mání dokonce víc? Tvrdí vám, ¾e jste první v poøadí, ale vìøíte jim? Cizím doktorùm, kterým do vás nic není a kteøí v celém systému ani nic neznamenají? Opravdu jste tak naivní, ¾e se domníváte, ¾e kdyby souèasnì s Michelle umíralo dítì nìkoho vlivného, ¾e by si nezaøídil, aby dostalo pøednost pøed vámi? A ¾e byste se to vùbec dozvìdìl? Ach, sejmìte si klapky z oèí! Jste státní zástupce, copak víte tak málo o fungování souèasného svìta a spoleènosti? Právì proto vám nabízím, zapla»te nám, a koupíte si tím vliv, moc a práci lidí, kteøí se vyznají, ve váš prospìch. Nebo doufejte a vìøte… A tøeba se pøihodí zázrak.“
 
„Víte toho strašnì moc o mnì, o Michelle…“
 
„Patøí to k mé práci. Nazvìme moji pozici napøíklad pracovníkem péèe o klienty.“
 
„A pro koho pracujete?“
 
Neznámá kráska se sklonila tìsnì k jeho uchu, tak¾e cítil její horký, voòavý dech na lících, kdy¾ zašeptala: „Moc se ptáte.“
 
„Patøí to k mé profesi.“
 
„Zapomeòte na to, kým jste v zamìstnání a soustøeïte se na to, ¾e jste otcem umírající dcery a mù¾ete jí zachránit,“ poradila mu ještì tišším hlasem, pøesto¾e v kapli nikdo kromì nich nebyl.
 
„Chcete mì namoèit do nelegálního obchodu s orgány,“ zašeptal stejnì tiše.

 
 
„My nic nechceme. Jen nabízíme alternativu. Pøesto vás mù¾u ujistit, ¾e vše, co by následovalo, je z hlediska práva zcela legální a naprosto v poøádku. Nenakupujeme ani se nepohybujeme na èerném trhu s orgány,“ usmála se naposledy a odtáhla se od nìj. „Proè vás ale zajímá, odkud pochází naše orgány? Co jsme zaè? Zda jsou naše praktiky legální, èi nikoliv? Ve vaší situaci! Ptala jsem se vás, jak daleko jste ochoten zajít, abyste zachránil dceru, odvìtil jste, ¾e udìláte cokoliv. Neptejte se proto na víc. Neptejte se na to, co nechcete znát. To, ¾e jsou naše praktiky legální, ještì neznamená, ¾e jsou i podle mínìní jiných etické, èi nikoliv. Mo¾ná byste s tím nemìl problém, ale mo¾ná ano. Proè se tím tedy hodláte trápit? Èím ménì otázek, tím ménì výèitek svìdomí. Polo¾te si s man¾elkou jedinou otázku: Chcete, aby Michelle ¾ila? My to zaøídíme.“
 
Ukázka z nové elektronické knihy Tomáše Záøeckého „Krysí requiem“
Knihu v cenì 90 Kè je mo¾no si ji¾ objednat pøímo u autora na http:zarecky.webnode.cz/napiste-nem
 
Tomáš Záøecký
* * *
Fotokolá¾e © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 31.10.2017  18:30
 Datum
Jméno
Téma
 31.10.  18:30 LUDÌK
 31.10.  09:14 Von