VYNÁLEZ
„Zavøel jsi vodu? Uvidíš, jednou vytopíme sousedy! Pøeteèe vana!“
Ka¾dý, kdo bydlí v paneláku nad nìkým, zná tyhle vìty. I já jsem je samozøejmì slýchával (vytopili jsme sousedy ètyøikrát), a proto jsem usilovnì namáhal šedou kùru mozkovou, abych nìco vymyslel. Po nìkolika letech se mi to podaøilo. Pøiznám se, ¾e jsem se radoval z vlastní geniálnosti, a hned jsem zaèal pracovat. Do vany jsem polo¾il na dno prkénko na maso, na nìj jsem dal roz¾atou svíci a nahoru na šòùru na prádlo jsem povìsil nafouknutý kondom. Pustil jsem vodu a pozoroval svùj vynález. Voda stoupala, a kdy¾ byla vana témìø plná, plamínek svíce zahøál balónek, ten bouchl a tím signalizoval, ¾e mám zavøít vodu. Jednoduché vìci jsou geniální. Hned jak moje ¾ena pøišla z nákupu, vyzkoušel jsem svùj vynález. Klidnì jsem sedìl v køesle a èetl si Veèerník Praha.
„Pepiku“, ozvala se nabádavì ¾ena, „hlídej si tu vodu! A» nepøeteèe vana!“
„Neboj se, klid!“ uklidòoval jsem ji s úsmìvem, „buï klidná a dívej se na televizi!“ ®ena nerozumìla mému klidu, ale chvíli mlèela.
„My nìkoho vytopíme, uvidíš! Jdi se podívat, jestli nepøetéká vana!
„Neboj se, klid!“ konejšil jsem ji.
„Pepiku, to u¾ není mo¾ný“, rozèílila se, „vana u¾ musí být plná!“
„Nikam necho0d, chytil jsem ji za ruku, „všechno je zaøízeno!“ Poklepal jsem si na hlavu: „Máš doma moudrou hlavièku!“
Jarmila usedla opìt do køesla, ale bylo vidìt, ¾e místo Kolomba poslouchá šumot vody z koupelny. Zachovával jsem klid. Ka¾dou chvíli se musí ozvat rána signalizující plnou vanu. Tìšil jsem se, jak ¾enu pøekvapím a jak mne bude obdivovat. Také mi v hlavì bleskl nápad, ¾e bych to mohl dát patentovat.
Ozvaly se rány na dveøe. ®ena otevøela. Soused Vrtík, co bydlí pod námi, stál za dveømi.
„Paní Fousková, nám teèe ze stropu v kuchyni voda!“ køièel. Vrazili jsme do koupelny. Vana pøetékala, svíce hoøela a balónek klidnì visel na šòùøe. Udivenì a zklamanì jsem zavøel kohoutky. Prkénko mne zklamalo. Podplulo se svící mimo dosah balonku.
Z knihy "Pojïte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE
