Dozvìdìl jsem se od Miloslava Šimka, ¾e pojedeme do Spolkové republiky Nìmecko. Konèila osmdesátá léta a já stále nemohl uvìøit, ¾e spatøím svìt za „¾eleznou oponou“. Pøed odjezdem jsem se pilnì uèil nìmecké vìty a slovíèka. V divadle Semafor jsem Jirku Krampola a Slávka Šimka zdravil Guten Tag a pronášel jsem nauèené vìty – Wer salt A, muss auch B sagen – a jiné u¾iteèné prùpovídky. Madlenky, ¾ena našeho šéfa Slávka Šimka, mì prosila, abych se zeptal, kolik stojí v Nìmecku taková ta velká lednièka. Slíbil jsem jí to.