SeniorTip

Čtení z Biblí kralické podle Ivana Olbrachta (6)

O moudrosti Šalamounově

Po smrti Davidově Šalamoun, mladý král Izraele, obětoval Hospodinu tisíc zápalných obětí. Ve snu potom se mu Hospodin zjevil, tázaje se, čeho si žádá od svého Boha?

Řekl Šalamoun: “Učinil jsi otci mému Davidovi milosrdenství veliké a mě, služebníka svého, jsi ustanovil králem místo něho. Já však jsem velmi mlád a neumím vládnouti. Proto dej mi, Hospodine Bože, srdce rozumné, abych soudil lid tvůj a abych rozeznal mezi dobrým a zlým. Neboť kdo jej bude moci souditi, je-li tak četný?”

Líbila se Hospodinovi ta řeč a dal mu nejen srdce moudré a rozumné, ale též přidal bohatsví a slávu, jakož i dlouhé dny života.

Stalo se, že přišly před Šalamouna dvě ženy s jedním nemluvnětem a přely se o to, která z nich je jeho skutečnou matkou. Pravil Šalamoun: “Ta říká, že syn jest její, ta druhá také. Přineste mi meč!”

Přinesli tedy meč.

A král rozkázal: “Rozetněte to dítě, a dejte každé z nich polovičku!”

Tu jedna z žen volala, že je tak dobře, ať nemá žádná nic! Kdežto druhá žena volala, ať dají raději dítě té první, ale jen ať je nezabíjejí.

Tak se ukázalo, že pravou matkou toho chlapce je žena, která prosila o jeho život i za cenu, že o něho sama přijde.

Izraelští viděli, že v Šalamounově srdci jest boží moudrost. Neboť Bůh dal Šalamounovi prozřetelnost velikou a širokost mysli, takže byl moudřejší nade všechny lidi. Složil tři tisíce přísloví, jeho písní bylo tisíc a pět, psal též o stromech, počínaje cedrem, který jest na Libánu, až do mechu, jenž roste na zdi, psal o hovadech a ptácích, o zeměplazích a rybách. Takže se rozneslo jeho jméno po všech národech a vůkol a ti, kteří slyšeli o jeho moudrosti, přicházeli, aby ho poslouchali.

Tehdy se Juda a Izrael rozmnožili jako písek v moři. Jedli, pili, veselili se a každý bydlil bezpečně pod svým vinným keřem a pod svým fíkovníkem. Neboť Šalamoun panoval nade všemi královstvími od Eufratu až k zemi filištínské a až ke končinám egyptským, a všichni králové před řekou mu přinášeli dary a sloužili mu po všechny dny jeho života, takže na všech stranách vůkol měl mír.

Šalamolun shromáždil v Jeruzalémě nebývalé bohatství, na hoře Mória nechal vystavět Hospodinovi chrám, jakého nebylo před tím ani potom.

Za ženu pojal Šalamoun také dceru faraona egyptského; měl všech královen sedm set a ženin tři sta.

Za Šalamounem přijela královna ze Sáby s velikým průvodem, se spoustou zlata a drahého kamení a velikým množstvím vonných věcí. Hovořila se Šalamounem o všem, zkoušela ho i v hádankách, ale naklonec užasla a řekla králi: “Blahoslavení muži tvoji a služebníci tvoji, kteří stojí před tebou stále a slyší tvou moudrost! Budiž požehnán Hospodin Bůh tvůj, který si tě oblíbil!”

Prorok Jonáš. Po smrti Šalamounově se jeho říše rozpadla na říši judskou s Jeruzalémem a říši izraelskou, jejímž hlavním městem bylo Samaří. Odtud se také Izraelští nazývali Samaritány a byli vším lidem judským nenáviděni. Neboť mísíce se s jinými národy odpadali od Hospodina stále více.

Tehdy vystupovali proroci, kteří, vidouce toto roztříštění…předpovídali záhubu Judským i Izraelským. V Izraeli horlili proti nevěrným králům Eliáš a Eliseus, po nich vyvstal prorok Jonáš.

Jonášovi se zjevil Bůh a vyzval ho, aby se odebral do města Ninive a volal tam nešlechetný lid k pokání. Jonáš však si přál, aby toto nepřátelské město bylo vyhlazeno a snažil se, před Bohem se skrýt. Uchýlil se na loď plující do Tarsu. Ale Bůh seslal na tu loď takovou bouři, že byli všichni ohroženi na životě.

Vidouce, že příčinou je Jonášova přítomnost na lodi, uvrhli ho do vln.

Moře se uklidnilo a tu se objevila velká ryba, která Jonáše pozřela. Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci a ve svém soužení se modlil a prosil Boha o pomoc. Velryba vyvrhla Jonáše na břeh a tehdy on vstal a šel do hříšného města Ninive. Tam chodil ulicemi a volal, že po čtyřiceti dnech bude město vyvráceno. A tu všichni, i král a knížata, oblékli žíněná roucha a odvrátili se od zlých cest.

Bůh viděl jejich pokání a bylo mu líto učiniti jim to, co řekl. A neučinil.

Jonáš, vida po čtyřiceti dnech, že město Bůh nepotrestal, chtěl raději sám zemříti. Za to ho Bůh pokáral a město Ninive ušetřil.

Babylónské zajetí. Proroci viděli blížiti se zkázu…Hněv Boží se naplnil. Nabuchodonozor král babylónský přitáhl s vojskem do Judska, dobyl Jeruzaléma, vyloupil pokladny chrámu a krále si učinil poplatným.

Celkem Nabuchodonozor napadl Jeruzalém třikrát. Knížata, bojovníky a řemeslníky odvlekl do Babylóna, aby mu sloužili, krále s mnohými obyvateli odvlekl do zajetí. V Jeruzalému nezůstal kámen na kameni, vypálen byl i chrám.

Prorok Jeremiáš, jeden z mála těch, kteří zde zůstali, chodil po troskách města a bědoval: …”Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme, obnov dny naše, jak byly za starodávna! Či zavrhl jsi nás a hněv tvůj bude věčný?!

Král Nabuchodonozor rozkázal, aby z mládenců izraelských byli vybráni nadaní a krásní a ti aby byli po tři roky učeni liternímu umění a chaldejskému jazyku. Bůh je obdařil velkou moudrostí a uměním. Z nich Danielovi pak nadto dal, aby rozuměl všelikým viděním a snům.

A tak se stalo, že byl Daniel předveden před krále, jemuž se zdál děsivý sen, a on ho nemohl ani sdělit, ani si vysvětlit. Stejný sen zdál se totiž i Danielovi a on mu mohl sdělit:

“Ty, králi, viděl jsi velikou sochu, mocně zářící a na pohled hroznou. Hlava té sochy byla z výborného zlata, její prsa a ramena ze stříbra, břicho a bedra z mědi, hnáty ze železa, nohy její zčásti ze železa, zčásti z hlíny. A viděl jsi kámen, který nebyl vymrštěn z ničí ruky a ten vrazil v hliněné nohy té sochy a rozbil je. A zřítily se spolu železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a bylo to všechno jako plevy na letním mlatu, a roznesl je vítr, aniž kdo ví kam. To jest ten sen, králi, v němž ti Bůh zjevuje budoucnost. Neboť tak zahyne království tvé.”

Tehdy padl Nabuchodonozor na svou tvář.

Také Jeremiáš, bloudící v troskách Jeruzaléma, byl obdařen snem o zkáze Babylonu. Potom volal všude, že na Babylón přitáhne národ od půlnoci a rozvrátí ho. V těch dnech a toho času přijdou spolu synové izraelští a plačíce budou hledati Hospodina, Boha svého. Na cestu k Siónu ptáti se budou a obrátíce se tam, řeknou: “Pojďte a připojte se k Hospodinu smlouvou věčnou, nepřicházející v zapomenutí.”

Všechny uvedené ilustrace vybrala Olga Janíčková

Olga Janíčková

* * *
Zobrazit všechny články autorky

	Datum	Jméno	Téma
	04.08. 06:48	LenkaP

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás