Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Život tropí hlouposti, aneb mé životní paradoxy a renoncy (39)
Tak ale nyní už opravdu naostro, jak jsem zařezával v meteorologické službě na Ruzyni. Nebylo to pro mne lehké, neboť jsem byl vlastně geofyzik a tak jsem se musel za pochodu meteorologicky dovzdělávat! Ale nebyl to jen můj problém, společně se mnou nastoupili na letiště i mí tři další kolegové – geofyzici z fakulty a ještě další kolega a kolegyně – meteorologové, kteří měli start mnohem snazší. Ten náš zácvik probíhal samozřejmě na starém letišti a jedním ze zážitků byl „zálet“ „Túčkem“, který byl nutný vždy po jakékoliv opravě. Ještě více nás pak v příštím roce nadchl na tehdejší dobu fantastický strmý start francouzské Caravelly. Už po necelých šesti nedělích byl ale náš slibný zácvik přerušen a my čtyři geofyzici jsme v polovině října 1958 „šli na vojnu“. Bylo to jen na půl roku, ale bohatě to stačilo a tom někdy později.
Když jsem se na jaře 1959 vrátil na letiště, zácvik pokračoval a samostatně jsem začal sloužit až v létě. Možná by nebylo na škodu, kdybych alespoň velmi stručně popsal, jak se vlastně koncem padesátých let tvořila předpověď počasí. Tak zvaná synoptická služba byla rozdělena do dvou odborů na předpověď všeobecnou a leteckou. Dálnopisem a z naší republiky z některých povětrnostních stanic i fonicky, tedy radiem, se přijímaly meteorologické informace z celé severní polokoule, zašifrované v mezinárodních kódech. Kresličky – většinou mladé – dvojitými pery, které namáčely do dvojitých kalamářů červenou a černou tuší zakreslovaly tak zvané pavouky, opět mezinárodními značkami do synoptických map. Měly práce jak na kostele.
Na každé mapě bylo kolem 400 staničních kroužků s indikativy, které musely znát a z těch číselných kódů překreslovaly všechny údaje o počasí, jichž bylo celkově několik tisícovek. Nakreslit takovou mapu trvalo kolem čtyř hodin a my meteorologové jsme pak tu mapu analyzovali. Trvalo asi hodinu, než se mapa zaplnila všemi těmi izobarami, teplými a studenými frontami, jejichž vývoj a postup se sledoval na mapách po šesti, a ve střední Evropě i po třech hodinách. Pak meteorolog podle různých objektivních pravidel ručně vyrobil mapu předpovědní, tehdy většinou pouze na 24 hodin. A tyto mapy byly základním podkladem pro vlastní předpověď počasí. V současné době vykonává všechny tyto práce počítač. Tehdy jedna skupina prognostiků vypracovávala předpověď všeobecnou, a to krátkodobou na druhý den a střednědobou na další dva dny. Všechno se většinou telefonicky předávalo sdělovacím prostředkům a druhá skupina „vyráběla“ předpovědi letecké. Meteorologové se ale střídali v pravidelném „kolotoči“ služeb v obou skupinách.
I leteckých předpovědí bylo několik druhů. Předpovědi pro oblast měly platnost 12 a 24 hodin a pro vlastní letiště – tzv. „tafy“ - ještě trochu přesnější na 6 hodin. Pro každý let se pak ještě vypracovala předpověď pro jeho letovou trasu – tak zvaná „fiška, pro kterou si k nám osobně chodil pilot nebo navigátor. Pro něho byla velmi důležitá předpověď větru v různých hladinách, neboť na jejím základě se plánovalo množství paliva. Do těch „fišek“ se ručně zakreslovaly různé druhy oblaků, různých stratů, altostratů, kumulů a kumulonimbů s možnými bouřkami. „Díky“ mé „výtvarné“ ruce mi ty obláčky, zejména ty vertikálně vyvinuté moc nešly, ale starší kolegové mě utěšovali milým sloganem – nedělej s tím cavyky, vraž tam dva-tři knedlíky! Nebyla to ovšem legrace, zodpovědnost meteorologa byla veliká. O tom ale až příště.