KAPKY ŠTÌSTÍ A NADÌJE
Ukázka z románu, který vychází k 70. výroèí konce války v nakladatelství Brána a zachycuje autentické pøíbìhy ¾idovské rodiny z doby nìmecké okupace v Polsku. Nìkdy staèila kapka, kapièka štìstí. Takové ale vìtšina nemìla.
* * *
SVÌT VZHÙRU NOHAMA
V bøeznu jednaètyøicátého, pøesnì podle Horstovy pøedpovìdi, bylo za Vislou ve ètvrti Podgórze na jihu od Kazimìøe otevøeno krakovské ghetto, další po Pjotrkovì, Lod¾i a Varšavì, jedno z pìti nejvìtších v takzvané Generální Gubernii. Mìlo rozlohu dvaceti hektarù a zahrnovalo zhruba patnáct ulic. Bylo ohranièeno ostnatým drátem, ale to nestaèilo a u¾ za mìsíc byla zahájena stavba vysoké zdi v podobì ¾idovských náhrobkù. Tak jako jinde, byly i zde všechny dveøe a okna na árijskou stranu mìsta zazdìny nebo zamøí¾ovány.
Jednoho dne se Maya vrátila domù a našla u¾ jen prázdný byt, pøevrácený nábytek a vìci prohrabané a rozházené dokola po podlaze. Odstrèené nebo pøevrácené byly i skøínì. V pøedsíni le¾ela jedna matèina polobotka, špièkou míøila ze dveøí.
Maya stála bezradnì vprostøed pokoje, neschopná rozumnì uva¾ovat. Svìt se pøevrátil vzhùru nohama, všechno se s ní protoèilo, cítila se vyplenìná a slabá. Pøitáhla si ¾idli, která tu stála pøekocená trno¾emi vzhùru, ale nesedla si, nýbr¾ padla jako pod»atá.
„Neboj se, u¾ nepøijdou,“ øíkal hlas.
„Ale mù¾ou, oni mù¾ou všechno,“ odporoval druhý.
Vyskoèila a vybìhla z pokoje zbrkle a bez ohlédnutí. Nákup, jednu hlavu karfiolu a pùlku chleba, nechala v tašce zemi. Chleba byl jen nakyslý z brambor, pøesto si to dodateènì trpce vyèítala, ale strach byl v tu chvíli silnìjší a za nic na svìtì by se nevrátila. Nezavøela za sebou. Bì¾ela ze schodù o zlomvaz, koutkem oka však pøece zahlédla, ¾e všude to vypadá podobnì, dveøe dokoøán, byty vyplenìné a prázdné.
Ne, všechny ne. Kdy¾ vybìhla ven na dvorek, uslyšela z okna sklepního bytu tøaslavý pláè. Ze dvorku vedly ještì tøi ètyøi schody dolù, má – nemá? Kradla se k oknu jako zlodìj...
Tak se dovìdìla, ¾e pøijela èerná limuzína se dvìma mu¾i a hned za nimi náklaïák s mu¾i v uniformách. Prohledávali i trouby v kamnech a pak vyvádìli všechny patro po patru jednoho po druhém, v poklusu a s rukama nad hlavou. Za neustálého pokøiku a nadávek je nalo¾ili a odvezli. Kam? Stará paní bezradnì pokrèila rameny.
Co kdyby se vrátili? A proè ne? Oni mù¾ou všechno...!
Prolétlo jí to hlavou jako blesk. K Malwinì do Grodské na kraji Krakovského rynku na druhé stranì mìsta dobìhla zchvácená a bez dechu, ale na dveøe klepala marnì, zùstaly zavøené. Co teï? Sedìla pøikrèená v koutì o patro výš, tiskla se pøi ka¾dém šramotu k vlhké zdi a èekala, a¾ – a zda vùbec se Malwina vrátí domù. Co kdy¾ se nìco stalo a odvedli i ji?
Malwina právì konèila smìnu v chudinské vývaøovnì pro ¾idovské dìti, kdy¾ jim stroze oznámili, ¾e tady jejich práce konèí. Vlastnì mohli být rádi, ¾e to prošlo tak jednoduše. Pomáhat ®idùm nebylo ¾adoucí. Mo¾ná se u¾ také nìco doslechli o organizování finanèních sbírek na pomoc rodinám zatèených a docela dobøe je mohli všechny sebrat, zlovùle moci nemìla hranice.
Malwina si jako stroj bezhlesu odvázala zástìru. Pøed jejím nepøítomným pohledem defilovaly desítky vyhublých dìtských tváøí, všechny odkázané na tuhle, mo¾ná jedinou a poslední pomoc. Co s nimi bude? Kolik jich zemøe hlady, ne¾ se nebesa koneènì slitují?
Právì pøicházela k Novému námìstí s kruhovým tr¾ištìm, kde donedávna bylo v¾dy rušno a plno lidí, drùbe¾e i dobytka, kdy¾ ji zastavil ten dutý hlas. Nevìdìla o nìm, odkud pøichází, a kdy¾ se podívala vzhùru, uvidìla jen uplakanou oblohu. Hlas pocházel nejspíš z jejího nitra, „tak to prostì musí být“, opakoval tvrdì. Kývla hlavou, nesmìla nad nièím hloubat, hlas musel mít pravdu. Nejspíš jí pøispìchal na pomoc jako nìjaká sebezáchovná ochranná reakce. Jestli¾e se nemohla vyhnout bolesti z utrpení a konce, musela se nauèit je snášet jako nìco samozøejmého, co patøí k ¾ivotu. Jak jinak mìla vydr¾et všechny hrùzy, kterých byla neustálým svìdkem a které se na socilálním úøadì dennì odehrávaly?
®eny, které pøišly o dìti, byly v tak zoufalém stavu, ¾e u¾ nechtìly ¾ít. Celý den se tu ozýval náøek, køik a pláè. To nebylo nic proti dìtem, kterým pøed oèima odvedli nebo zastøelili rodièe a které se octly z minuty na minutu samy, bez jídla, bez støechy nad hlavou, bez lásky, opory a pomoci. Jak mìla utìšit dítì, kterému na dotaz po mámì ukázali na chodníku jen zaschlou, èernorudou skvrnu? Jak mìla být schopná poskytnout mu aspoò slabou pomoc? Kdyby o tom všem mohla vyprávìt, mo¾ná by jí mnozí nevìøili. Tak to prostì musí být… No dobrá, bo¾e, ale proè právì takhle?
Naposledy se ohlédla nazpìt k námìstí. Vìdìla, ¾e rituální drùbe¾í jatka jsou zavøená, pøesto ji v¾dy nanovo zarazil ten nezvyklý klid. Povzdechla si a u¾ bez prùtahù pokraèovala zkratkou chaotickou zmìtí ulièek k domovu. Skoro a¾ v Grodzké se v náhlém hnutí mysli zastavila a zašla do kostela svatého Ondøeje. Byla katolièka, ale i tohle utrpìlo trhliny. Kázání byla vìtšinou sledována, nikdo nikdy nevìdìl, kdo se zamíchal mezi vìøící a mnozí duchovní ze strachu táhli s Nìmci.
Malwina poklekla pøed oltáøem. Modlila se… Modlila se vroucnì, ale strachu o všechny bezejmenné, kterým bez pøíèiny odvedli mu¾e, dìti a rodièe, se nezbavila. U ní k tomu všemu ještì pøibývala tíha odpovìdnosti. Ani na chvíli nezapomínala, ¾e je polovièní Nìmka. Nehlásila se k tomu, dìlala všechno, aby to v sobì popøela, pøesto ji tí¾il pocit viny. Vstala a naposledy se krátce pokøi¾ovala.
Poèasí venku se nezmìnilo. Malwina znovu vzhlédla k obloze, odkud se na ni jako jediná odpovìï snesla nová sprška deštì. Myslela na všechny bývalé pøátele, které ztrácela jednoho po druhém. Nejdøív jí z obzoru zmizela Hanna. Nemìla tušení, co se s ní stalo, ani kde vìzí. Doufala jen, ¾e se s Janušem uchýlila vèas nìkam do bezpeèí. Trpce vzpomínala na jejich dohady, zda odejít, nebo ještì vyèkat. Tenhle okam¾ik promeškali, ten byl pryè. Teï jí zbývala u¾ jenom Maya…
Malwina v pøedtuše pøidala do kroku.
Blanka Kubešová
Román KAPKY ŠTÌSTÍ A NADÌJEje mo¾né objednat v internet. knihkupectví
http://www.knihcentrum.cz/kapky-stesti-a-nadeje/d-165729/ nebo
e-mailem na adrese: info@brana-knihy.cz tel./fax: 220 191 313
* * *
Kolá¾ Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autorky