Střípky z mocnářství

vám nabízíme neučesaně a na přeskáčku. Kyvadlo odporu k Rakousku se už přesunulo na opačnou stranu, a tak i ty střípky jsou spíše vlídné a úsměvné…

* * *

Aféra plukovníka Redla

Nechci psát o skvělém filmu režiséra Szabo. Když jsem psal příspěvek o úchylkách v rodu Habsburků, napadlo mne, že téma homosexuality v císařských armádách bylo dlouho téma skoro tabuizované. Přesto ovšem poměrně kvetoucí. Redlova aféra byla patrně jenom pověstnou špičkou ledovce.

Nechci podrobně rozebírat Redlovu aféru. Jenom stručně připomenu, že plukovník generálního štábu, Alfréd Redl spáchal sebevraždu ve vídeňském hotelu v roce 1913. Protože Redl byl uznávaným šéfem rakouské špionáže i kontrašpionáže, celá sebevražda se dost tutlala, stejně jako dokumenty a schopném špionovi. Existují dokonce názory, že kdyby Redl žil, nedošlo by k atentátu v Sarajevu, protože by partu šílených srbských spiklenců měl pod kontrolou. Redlovi byla později přisuzována i pedofilie, ale zdá se, že to je nesmysl. Vydírán byl především pro svou homosexualitu jak ruskou špionáží, tak snad i italskou a francouzskou. Sebevraždu spáchal na doporučení jakéhosi “čestného soudu“, který za ním přišel do vídeňského hotelu. Tolik stručný výčet faktů.

Protože ovšem Redl služebně sídlil v Praze a i podle jména jsem předpokládal jeho český původ. Tady bych chtěl jenom stručně konstatovat, že jsem se mýlil. Narodil se ve Lvově do pokřesťanštěné židovské rodiny a ve Lvově také absolvoval kadetku. Pro svůj nesporný talent a pracovitost potom přešel na vysokou akademii do Vídně. Byl to prý člověk mimořádně oblíbený ve společnosti, jeho vztah k ženám prý se omezoval na placené luxusní prostitutky.

Chtěl jsem ovšem také psát o homosexualitě v císařských armádách. Zdůrazňuji císařských!, protože německý císař Vilém II. byl novináři z homosexuality podezírán trvale. (Mimochodem, kdo už dneska ví, že militarista Vilém se vzdal trůnu a v nizozemském exilu se dožil 82 let. Zemřel 1941.) Vrťme se ale k nám, domů. Mám rád příjemné moravské městečko Hranice. Na břehu Bečvy jsem tam kdysi vypil pár dvojek dobrého červeného. Bývala tam ovšem, dost známá vojenská kadetka c. a k. mocnářství. Známý spisovatel Robert Musil ve své první knize Zmatky chovance Törlesse tu školu označil jako „ďáblovu řiť“ a zdá se, že latentní homosexualita tam kvetla dlouhodobě. Jiný pracně ututlávaný skandál té školy se vázal dokonce k příslušníkovi habsburského rodu Vilémovi, který dokonce z kadetky odešel bez jejího dokončení. Ovšem to bychom se nořili příliš hluboko do temných vod kasárenského života. Na začátku dvacátého století psal dobový tisk o působení „teplých bratrů“ nejen v armádě, ale i v politice vůbec. Zdá se, že latentní homosexualita patřila k odvráceným tvářím evropského řinčení zbraněmi. Ostatně své místo měla i v nacistickém hnutí.

Josef Hejna

* * *

Zobrazit všechny články autora