Støípky z mocnáøství
vám nabízíme neuèesanì a na pøeskáèku. Kyvadlo odporu k Rakousku se u¾ pøesunulo na opaènou stranu, a tak i ty støípky jsou spíše vlídné a úsmìvné…
Krásný Klemens
Diplomat si nemusí myslet, to co øíká, ale musí myslet na to, co øíká.
Tak se prý v mládí øíkalo Klemensi Wenzel Nepomuk Lothar kní¾eti Metternich-Winneburg-Ochsenhausen, vévodovi z Portelly, Klemensi Wenzel von Metternich (1773 - 1859). Vysoký, štíhlý, modrooký blonïák, mo¾ná skoro pøedobraz nacistických ideálù árijské rasy. „Tento jemný oblièej s mírnì zahnutým nosem, zarámovaný svìtlými vlasy vlnícími se na ramenou, o¾ivený snivì modrýma oèima, je ušlechtilý jako tváø mladièkého nìmeckého rytíøe na starých podobiznách.“ Ostatnì Metternich vlastnì byl Nìmec a vlastnì i Prušák rodem, Rakušan se z nìj stal volbou a sòatkem. Pøi¾enil se na statky moravské šlechtièny Eleonory Kounicové. Pøed napoleonskými válkami uprchla rodina na své panství v Kyn¾vartu, v západních Èechách.
Na malém prostoru nemohu a ani nechci podrobnì líèit slo¾ité peripetie politikova ¾ivota. Vstoupil úspìšnì do rakouské diplomacie, zastupoval Rakousko u mnoha dvorù, vèetnì Napoleonova a trochu zjednodušenì dodám, ¾e byl jedním z hlavních architektù Evropy doby ponapoleonské. Byl i u vzniku Svaté aliance, jakéhosi spojenectví státníkù Evropy, trochu pod vedením ruského cara. Dodám ještì, ¾e Metternich patrnì velmi citlivì vnímal expanzivní tendence Rusù a sna¾il se je korigovat a mírnit. Není ale sporu o tom, ¾e v metternichovské dobì Rakousko velmi vzkvétalo a jeho konzervativní politika pøinášela ovoce relativního klidu a rozkvìtu.
Zdá se, ¾e Metternichùv vztah k ¾enám byl obdivný i praktický. „Støedem mu¾ského kruhu musí být duchaplná ¾ena. Všechno pak nabude jiného vzezøení, nápady získají na svì¾esti a nic se nevyrovná zvláštnímu taktu a svérázné moudrosti, ji¾ umí rozvinout uvá¾livá a pùvabná ¾ena pøi dùvìrných setkáních.“ A naopak: „¾eníme se proto, abychom mìli dìti, ne abychom uspokojovali pøání srdce“. S krásnou a mladièkou knì¾nou Kateøinou Pavlovnou Bagrationovou, man¾elkou ruského generála, se napøíklad neo¾enil, pøesto¾e s ním pøivedla na svìt dceru. Dopoèítávat se kancléøových neman¾elských dìtí by asi byla ztráta èasu. Tìch man¾elských bylo také hodnì, nezapomínejme, ¾e pøe¾il tøi man¾elky.
Metternichovou femme fatale byla knì¾na Zaháòská, paní knì¾na z Babièky. „Kdybys byla mu¾, byla bys mým pøítelem. Dokázali bychom spolu mnoho a dosáhli velkolepých úspìchù.“ V dobì Vídeòského kongresu, v létech 1814-1815, konèily napoleonské války, Evropa se ukládala k pomìrnì dlouhému míru a ve Vídni vládlo nejen nadšení z vítìzství, ale i valèík. Knì¾na Kateøina Vilemína, v té dobì opravdu v mimoøádné formì, krásná, zralá a vzdìlaná ¾ena mezi tøiceti a ètyøiceti, byla ale tehdy ochotná rakouskému kancléøi být u¾ jenom pøítelem. Podle nìkterých zpráv okouzlila i cara Alexandra.
Metternich mìl milostné pletky i s pøíslušnicemi francouzského císaøského dvora, ale také s citem a vkusnì zapojoval do politického ¾ivota rùzné pøekvapivé svatby. Zahranièní politiku Rakouska øídil prakticky 40 let, po smrti císaøe Františka v roce 1835 ještì øídil øíši, dokonce skoro samostatnì, proto¾e císaø Ferdinand, zvaný Dobrotivý (èasem se k tomu zvláštnímu kvìtu na Habsburském stromì vrátím) byl skoro veden kancléøem a¾ do své abdikace v roce 1848. V tom roce ale skonèila i Metter
nichova politická kariéra. Jeho „jednota v rùznosti“ u¾ nestaèila revoluèní dobì. Konzervativec a zapøísáhlý monarchista u¾ nesmìl tahat za provázky loutek na císaøském dvoøe. Musel odstoupit z funkce. Na èas dokonce emigroval, ale zbytek ¾ivota u¾ do¾il na svém panství v Èechách.
Krásný Klemens byl velmi výrazným politikem 19. Století, zejména jeho první poloviny. Kdy¾ se ohlédneme bez zbyteèných pøedsudkù, nebudeme poèítat milenky a neman¾elské dìti, ale pøiznáme mu vzdìlání i politickou obratnost. Smetl ho vlastnì a¾ revoluèní rok 1848, ale ten smetl v Evropì hodnì zatuchlého, mo¾ná i dobrého. Ve své hrobce v Plasích u Plznì snad odpoèívá v pokoji.
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora