Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek 1. svátek vánoèní,
zítra ©tìpán.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Šibraváèek
aneb Za sto let se u nás vùbec nic nezmìnilo…


Jak by se øeklo na Slovácku, historia je veliká sviòa a pøipraví potmìšilé pøekvapení pro ka¾dého, kdo není schopen se z ní ponauèit.

 

Jiøí Hanák


* * *


Snad ka¾dý, kdo trochu rád ète, má pár knih, které ho doprovází celým ¾ivotem a rád se k nim obèas vrací. K mým oblíbeným knihám u¾ v mém raném dìtství patøila kniha Františka Flose "Šibraváèek – ®ivot a dílo samorostlého filosofa z lesù". U¾ nepamatuji, kdo mi ji daroval – v¾dy» tomu bude pomalu u¾ 60 let. U¾ tenkráte mne jako dítì kniha zaujala a po pøeètení skonèila v knihovnièce mezi mými oblíbenými kní¾kami. Stala se pro mne knihou, kterou jsem pozdìji, coby ji¾ dospìlý ètenáø, nevyhodil a doprovázela mne dál mým ¾ivotem. Patøila ke knihám, na které se pro jejich moudrost nezapomíná. Bìhem mého ¾ivota jsem si ji pøeèetl ještì nìkolikrát a v tìchto dnech jsem ji doèetl poètvrté. Za šest rokù jí bude rovných sto let.


Èasto se øíká, ¾e historie se stále opakuje a bohu¾el je to trpká pravda. Nemohu pochopit, jak je mo¾né, ¾e lidé nezmoudøí, neponauèí se z historie a dìlají stále ty samé chyby. Proè jsem se ale rozhodl napsat tìchto pár slov?


Kdy¾ jsem knihu doèetl, dostal jsem se toti¾ k zajímavému závìru moudrého samorostlého filosofa lesù, kterého jsem se døíve pøi ètení snad ani nevšimnul. Pøesto, ¾e byl napsán skoro pøed sto lety, je stále aktuální a nemìní se vùbec. Jestli mám pravdu, prosím, posuïte sami.

* * *


Z knihy Šibraváèek (®ivot a dílo samorostlého filosofa z lesù) od Františka Flose napsané pøed 100 lety:


Potom nastalo rozèarování v národì a i to vniklo do Amálie. Vyprchala radost z osvobození a vá¾ní lidé poznali, ¾e nastaly tì¾ké doby v naší republice. Neohro¾ují naši vlast jen nepøátelé cizí, ale zrazují, nièí a vy¾írají ubohou zemi vlastní zdivoèelé dìti. Kolik tisíc nestydù trhá poslední cáry s tìla vlasti v podobì podpor, kolik nièemù odírá ji v podobì úøednického platu, kolik lupièù loupí na její øád, kolik zrádcù prodává její klenoty? Stydno ¾íti v takové spoleènosti, hoøko pøiznávati se jako èlen k tak zbìdovanému národu! Tìch zvrhlých lotrù jest ovšem sotva setina, ale zaè stojí všechen národ, nemá-li tolik síly, aby parazity rozšlapal a znièil? Øádný èlovìk nesnese na sobì ¾ravého hmyzu a vznešená, svatá, krásná vlast má býti zohyzdìna, trápena a muèena k své hanbì a posmìchu ciziny? Hoøko a nevýslovnì smutno je na svìtì.


"Dìde, dìdoušku, rozveselte se! Co¾ nestaèí vìdomí, ¾e nyní budeme hospodaøiti sami na svém, ¾e poctivost nabude vrchu a ¾e š»astnì budeme ¾íti – š»astnì i svobodnì?"
"Mnì jde o to hospodáøství," promluvil Šibraváèek zvolna, "a chcete-li, povím vám naposledy povídku nebo pohádku." Všecko utichlo.


"Umøel otec hospodáø a zùstalo po nìm dvanáct a nebo patnáct synù. Hospodáøství bylo krásné, bohaté a slavné a rodina po¾ehnaná."
"To vìøím, dvanáct nebo patnáct synù, ani to dobøe nevíte", sekl Mrkos.
"Josífku, kolik máme ministrù?" zeptal se Šibraváèek.
"Patnáct, dìdeèku!"


Tedy jich bylo patnáct a všichni hospodaøili na statku. Jeden táhl èehý, druhý hot, jeden do pøedu, druhý do zadu, a tak to zmotali, ¾e nastal v hospodáøství chumel, a jeden z lotrù obcházel kolem vrat a mnul si ruce. Tu se dva bratøi vzpamatovali, svolali radu a øekli:
"Bratøi, tak to u¾ dál nepùjde. Vidíte toho laèného lotra? Èeká na bankrot!"
"Chybí nám tatík, øádný a pøísný tatík, který umìl nejen porouèet ale i trestat," vykøikli u¾ ètyøi a ostatní kývli hlavami.
"Hola, bratøi!" pravil nejmoudøejší, "zbyla nám z mladších tatínkových let hùl. Postavme si ji sem na stùl, abychom ji stále vidìli a prosme jí dennì" :

"Øe¾ nás, drahá, øe¾ a dr¾ nás ve svornosti, v poctivosti a v lásce ke statku – amen!"

 


Povídka Šibraváèkova se nelíbila. Jaká pomoc, pravda je v¾dy peprná a Šibraváèek mluví, jak vìci rozumí.
Kronikáø skromnì odmítá jakékoliv úèastenství na této povídce Šibraváèkovì a bude se horlivì brániti všem poctám a vyznamenáním – nebo» všecky zásluhy nále¾í jen samorostlému filosofu z lesù Šibraváèkovi.


Z knihy Františka Flose; Šibraváèek


Václav ®idek

* * *
Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora





Komentáøe
Poslední komentáø: 24.01.2014  09:47
 Datum
Jméno
Téma
 24.01.  09:47 Václav ®idek
 23.01.  16:06 Von Áááách jóóóó:::
 23.01.  14:20 Láïa K.
 23.01.  06:50 LenkaP