Vesničan hledá stranu

V dříve zveřejněném článku – Jak se rodí arabistka – bylo v závěru doporučení na překlad knihy Vesničan hledá stranu…

***

Vesničan hledá stranu

Dost věřím na náhody. Zejména se mi zdá, že ty šťastné v mém životě převažují. Jedna taková mne přivedla do společnosti, v níž byla sympatická mladá arabistka. A ta mne upozornila na zajímavou novelu, kterou překládala. No, novelu… Ale o tom dál.

Musím přiznat, že v arabské literatuře se příliš neorientuji, přesněji řečeno vůbec ne. Moje znalosti končí u Ch. Džibrána a jeho Proroka. Zdůrazňuji to proto, že se nepovažuji za odborníka a mé názory na tento zvláštní literární útvar jsou opravdu laické. Nemyslím si ovšem, že by to byla klasická divadelní hra. Pracuje sice převážně s dialogy, ale má podle mne i znaky novely, řadu přesahů, často velmi ironických, mnohdy pochopitelných asi především pro místní, ovšem často až překvapivě nadčasových i nadkontinentálních. Já tam potkal náznaky Orwella, hořkou ironii běžných občanů v řadě demokratických států. Jednoznačné a zdůrazněné propojení stranických sídel s žumpami je podobenství, které jistě zavoní i podobou naší demokracie.

Našel jsem si pochopitelně na internetu komentáře, ale jsou velmi chudé, omezují se prakticky jenom na konstatování, že Nádži-vesničan je jakýsi český Honza a kniha byla v Jemenu stažena z prodeje. Těch rovin je v novele (zůstanu u toho názvu) daleko víc. Potkáte tam filozofický rozměr, často plynoucí z kontrastu jednoduché logiky vesničanova myšlení a naopak složité „prospěšnosti“ státního reglementování občanů. Jenom malou ochutnávku:

„Tajemník vůdce: Tak proč jste vůdci dřív tohle upřímně neřekli. Proč mu to říkáte až potom, co spadnul do žumpy? Ze všeho ho obviňujete! Bylo by lepší pro vás, pro něj, pro stranu a naše zájmy, kdybyste k němu byli upřímný a odvážně se mu postavili. Povězte mi, kdo z vás ho kdy pokáral, kritizoval ho, nebo mu dal dokonce radu? Všichni jste se mu klaněli a lezli před ním na kolenou. Všichni jste mu líbali boty a olizovali z nich špínu.“

Jemenská realita je patrně ještě bohatší o spory a války kmenů, kontrast fungujících měst a ještě často zaostalého venkova. Je to překvapivě zajímavé čtení, vtipné i hlubší, pokud jste ochotní u něm přemýšlet.

Zvláštní rozměr tomu sešitovému vydání dává překladatelka, která nejenom stručně vysvětluje, jak k překladu přistoupila, ale závěrem přidává i esej o historii té země, která na jižním cípu Arabského poloostrova sousedí přes Rudé moře s Afrikou.

Abdulkarím ar-Rázihí
Vesničan hledá stranu
Přeložila: Jana Břeská
Nakladatelství: Dar Ibn Rushd 2011

Josef Hejna

***

Zobrazit všechny články autora