Leť, myšlenko

10. října uplynulo 200 let od narození možná největšího klasika italské opery Giuseppe Verdiho. Narodil se v roce 1813 do nepříliš zámožné rodiny. Narodil se v městečku Le Roncole, ale jeho hudební začátky se váží na městečko Busette.

Potom následovalo jeho propojení s milánským chrámem hudby a hlavně opery La Scala. Je celkem známé, že na jeho skladatelském kontě je osmadvacet oper, komponoval nejen pro milánskou Scalu, ale i pro jiné operní domy. Jeho patrně největším kasovním i uměleckým úspěchem byla Aida, kterou složil pro slavnostní otevření Suezského průplavu v roce 1871.

A tak se plynule dostávám k copaté české holčičce z Kostelce nad Labem, která se jmenovala Terezie Stolzová. Jako řada jiných českých hvězd se neprosadila doma, ale ve světě. Kovově krásný soprán La Stolz byl ozdobou La Scaly, Aidu komponoval Verdi doslova pro její hlas a měla zpívat i na slavnostním otevírání průplavu. Sedmdesátá léta devatenáctého století byla ale léta neklidná, třeba Pařížské komuna moc klidu neslibovala. A tak k Suezu neodjel ani velký Maerstro, ani jeho hvězda. La Stolz ovšem už zpívala slavnou premiéru v La Scale a ve své době patřila ke zbožňovaným hvězdám operního nebe.

Vztah skladatele a jeho hvězdy řešit nechci. Nesvítil jsem jim u ničeho, já se přikláním spíše k hlubokému platonickému vztahu Mistra a o dvacet let mladší zpěvačky. Pravdou ale je, že manželka Verdiho se s Terezou spíše přátelila a když skladatelova milovaná „Pepina“ odešla do hudebního nebe, Tereza se o svého přítele a mistra starala až do jeho smrti v roce 1902. Sama ho přežila o jeden rok.

O Verdim jistě budete číst i vidět řadu zasvěcených studií, vzpomínek, medailonů. Mne pořád dojímá ta česká pečeť v tom krásném, ale trochu nablýskaném světě italské opery. Česká holka z Kostelce prý se k svému češství vždy hlásila, zejména když ji němečtí obdivovatelé pro její umělecký pseudonym La Stolz považovali na Němku. Na Zlatou kapličku na břehu Vltavy se prý i ptala, ale nebylo jí dáno zazpívat si tam. Kariéru skončila trochu předčasně pro problémy s hlasivkami. Naštěstí nemusela končit v ústavu, který Verdi na své náklady postavil pro chudé, stárnoucí umělce. Za svou aktivní kariéru dost vydělala a snad i úspěšně investovala. Nepatřila, jako její Maestro, k těm nejbohatším lidem v Itálii, ale měla vystaráno na slušný konec života, navíc po boku přítele z nejmilejších.

Tak až si někdy pustíte třeba nádherný sbor židů z Nabucca, nezapomeňte, že myšlenka krásy a radosti z hudby spojovala nadanou Češku s geniálním Italem.

Josef Hejna

***

Zobrazit všechny články autora