Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Judita,
zítra David.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Historky obrozenecké - Otec národa


Obèas si s potìšením pustím „cimrmanovské“ Èeské nebe. Uvìdomil jsem si, ¾e u¾ jsem psal o zrádci národa Sabinovi, miláèkovi národa, Tylovi, ale schází ještì otec a vùdce národa. Ono je v té cimrmanovské nadsázce i nìco pravdy. Pro duši èeského národa byl ten Moravák, v mládí vzdìlávaný pøedevším na Slovensku, opravdu otcem zakladatelem, dal jí pevné základy. K vùdci národa se ještì dostaneme.


František Palacký (1798 - 1876 ) byl vlastnì rodem Valach, nebo» vesnice Hodslavice, v ní¾ byl otec uèitelem, le¾í na Valašsku. Pocházel z protestantské rodiny s dávnými koøeny, a od dìtství mu byla vštìpována poctivost a pracovitost. Byl velmi talentovaný, prý u¾ v pìti letech plynule èetl se staršími dìtmi v otcovì nuzné škole.


Nikoho asi nepøekvapí, ¾e za vzdìláním se vydal mladý Palacký na východ od svého rodištì, tedy na Slovensko. Trenèín, Prešpurk, teprve pozdìji pøejmenovaný na Bratislavu. Slovensko a s ním spojená maïarská šlechta, to bylo sympatické centrum vzdìlanosti. Vìtšina slovenských intelektuálù tenkrát ještì psala èesky, a je tedy úplnì pøirozené, ¾e právì na Slovensku našel mladý František první inspiraci ke zpracování èeské historie. Nemìl na studie (ukonèil jenom støední vzdìlání) , ¾ivil se jako vychovatel ve šlechtických rodinách. Našel si spoustu pøátel, mladých kamarádù a také patrnì dost ctitelek ze šlechtických kruhù. Jako Dobrovský, i tenhle rodem plebejec mìl velký vkus i takt, byl vítán ve šlechtických domech a zdá se, ¾e mnohé ¾enské srdce okouzlil. Ovšem u¾ po své dvacítce si Palacký zaèal dopisovat s Jungmanem a srdce ho táhlo do centra všeho èeského, do matièky Prahy. Ne¾ se rozlouèím s mladièkým Palackým, mìl bych pøipomenout, ¾e jeho talent a touhy se trochu štìpily. Ovládal slušnì klavír a varhany a velmi tou¾il psát poezii. Kdy¾ ale pøítel podrobil jeho verše ostré kritice, uvìdomil si, ¾e svou pracovitost a hou¾evnatost asi nejlépe uplatní v historiografii.


V roce 1823 pøijí¾dí do Prahy pìtadvacetiletý mladík bez pevného zázemí a bez penìz, spoléhající se pøedevším sám na sebe. Pøesto¾e neabsolvoval ¾ádnou vysokou školu, ovládal pøi svém mládí jedenáct jazykù (pøesnìji samostudiem se poøád zdokonaloval), byl respektovaný jako mu¾ vybraných mravù, skvìlý spoleèník, ale i vyjednavaè, výborný taneèník a zøejmì i velmi okouzlující mu¾.


Po pøíjezdu do Prahy zaèal spolupracovat s Dobrovským, odedávna byl pøítelem Šafaøíka, v èeských kruzích v Praze se stal záhy autoritou. Ovšem skoro samozøejmì zapadl i do kruhù vyšších a to mu pozdìji mnozí nejen vyèítali, ale i závidìli. Palacký se pøed tøicítkou pøi¾enil do šlechtické rodiny Miechurù, nìkdy jenom Mìchurù. Budoucí tchán byl známý pra¾ský advokát, pùvodnì také jenom mìš»anského pùvodu. Pøesto velmi váhal, zda vzít do rodiny chudého ¾enicha. Ovšem patrnì láska a Palackého osobní kouzlo udìlaly své a Therese Miechurová se stala v roce 1827 paní Palackou. Dodám ještì, ¾e to man¾elství, zdá se, fungovalo zdárnì, pøineslo i dvì hodné dìti a konèilo a¾ smrtí paní Therese. Bylo i vzornou ukázkou tolerance, proto¾e paní Therese byla Nìmka a katolièka, František Èech a evangelík. I to mnohé vypovídá o kvalitì otce národa.


V druhé èásti bych se rád vìnoval slo¾itému roku 1848, a tak se ještì pokusím struènì vysvìtlit Palackého profesní kariéru. Dlouho a úspìšnì vydìlával jako archiváø, který velmi peèlivì tøídil a zakládal historické listiny, poøizoval z nich kopie. Je dobré si uvìdomit, ¾e v tom svìtì bez kopírek poøídil za ¾ivot tisíce ruèních opisù a byly v jeho ¾ivotì chvíle, kdy skoro ztrácel zrak. U¾ v roce svého sòatku zaèal vydávat Èasopis Spoleènosti vlasteneckého muzea v Èechách, který, s jistými peripetiemi, snad vychází dodnes. Postupnì se také stal historiografem èeských stavù, mìl zøejmì dar diplomacie, získával postupnì pøístup do rùzných významných archivù. Byl u vzniku Matice èeské (1831) a také vytvoøil projekt èeské encyklopedie, který ovšem završil a¾ jeho ze» Rieger,
vùdce národa.


Byly i spory o formu èeského jazyka, bylo i drobné hašteøení, které nebudu rozebírat. První èást povídání o otci národa bych zakonèil konstatováním, ¾e Palacký prakticky od roku 1844 pøekládal z nìmèiny své Geschichte von Böhmen, tedy jejich první díl a roku 1848 vyšel èesky první díl jeho vrcholného díla
Dìjiny národu èeského v Èechách a v Moravì.


Josef Hejna

***


Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 06.07.2013  22:26
 Datum
Jméno
Téma
 06.07.  22:26 autor
 06.07.  17:48 zdenka
 06.07.  16:37 MilunaH
 06.07.  14:52 LenkaP
 05.07.  13:38 JanaS
 05.07.  12:31 KarlaA
 05.07.  05:03 Jarek