Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Adam a Eva,
zítra 1. svátek vánoèní.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Stalin
Na dvoøe rudého cara


O Stalinovi jsem ji¾ zde psal v lednu 2006, poté, co jsem pøeèetl knihu Neznámý Stalin od bratøí ®orese a Roje Medvìdìvových z roku 2003. I tentokrát pochází výbìr mého ètení z MLK, pojednává o té¾e osobì. Kniha vyšla o rok pozdìji. Na rozdíl od pøedchozí v ní autor Simon Debag MONTEFIORE vykreslil vìrohodný obrázek ka¾dodenního ¾ivota v Kremlu od 20. let a¾ do diktátorovy smrti. Na základì studia v ruských archivech, pamìtí vládních èinitelù a z mnoha rozhovorù s pøe¾ivšími i s dìtmi popravených a poèetné literatury, autor vytvoøil na 757 stránkách široký a zcela nový fond údajù. Výsledkem je napínavé vyprávìní, z nìho¾ vyplývá, ¾e Stalin nebyl jen pomstychtivým spiklencem a vra¾dícím vùdcem. V mnoha ohledech se projevoval jako normální èlovìk, který dovedl pøedvádìt i laskavou a starostlivou tváø a dokonce i flirtoval. Kdy¾ chtìl, dovedl si podmanit kdekoho svým osobním kouzlem. Tato rozdvojenost, o ní¾ jsme dosud nic nevìdìli, nám pomáhá objasnit, proè ho jeho druhové obdivovali, proè se ho ale báli, a proè dokázal setrvat u moci a¾ do své smrti v r. 1953.


Pokusím se na nìkolika úryvcích dokumentovat, o èem se v knize pojednává.
Z jeho charakteristik:
Stalin dovedl jednak sledovat postupný a umírnìný kurz, jednak se pouštìt do krajnì hazardních her. Byl to rtu»ovitý neurotik s vášnivou povahou pøeta¾eného herce, který se vy¾ívá ve vlastním dramatu. Tomuto èlovìku dal jeho pozdìjší nástupce Chrušèov pøezdívku licedìj, neboli èlovìk mnoha tváøí.

 

Kaganoviè: Byl to v „ rùzných dobách rùzný èlovìk, znal jsem aspoò pìt nebo šest Stalinù“. (str. 30)
Vlastnì vytvoøil sám sebe. Èlovìk, který si vymyslí vlastní jméno, den narození, národnost, vzdìlání i celou svou minulost, aby mìnil dìjiny a hrál roli vùdce, pravdìpodobnì konèívá nìkde v blázinci, ovšem pokud se silou vùle, schopnostmi a shodou š»astných náhod nezmocní urèitého hnutí a nedoèká se okam¾iku, kdy mù¾e zvrátit pøirozený bìh vìci. Takovým èlovìkem byl Stalin. Hnutím byla bolševická strana a klíèovým okam¾ikem zánik ruského carismu.
Èlovìk v jeho nitru byl výjimeènì bystrý a nadaný politik, chorobnì ba¾ící po vlastní historické roli, intelektuál s témìø maniakální zálibou v èetbì dìjin a literatury, nedùtklivý hypochondr trpící chronickým zánìtem mandlí, lupenkou, revmatickými bolestmi ze své zdeformované ruky a ledového chladu sibiøského vyhnanství…dovedl hezky zpívat, …pøivedl vniveè ka¾dý láskyplný èi pøátelský vztah svého ¾ivota, nebo» štìstí obìtoval na oltáø politické nezbytnosti a pøímo kanibalské paranoie. (str. 31)

 

V roce 1931 Stalin napsal Molotovovi, „¾e je tøeba lidí hlídat a kontrolovat – prostì se musí praštit po hubì“ a funkcionáøùm otevøenì hrozil, ¾e jim „zpøerá¾í hnáty“. Molotov naplánoval znièení kulakù, které rozdìlil do tøí kategorií: První kategorie… se má ihned odstranit, druhá uvìznit v táborech a tøetí, celkem 150 000 hospodáøství, byla uèena k deportaci. Do tìchto kategorií byl zaøazeno 5 - 7 milionù lidí. V prùbìhu nìkolika mìsícù pøivodily Stalinovy a Molotovovy plány 2200 vzpour, jich se úèastnilo 800 000 lidí. Kaganoviè s Mikojanem vedli nájezdy na venkov, kde jako opravdoví vojevùdci øídili speciální jednotky OGPU a obrnìné vlaky.


Rolníci mysleli, ¾e by mohli vládu pøimìt, aby toho nechala, vybíjením svého dobytka: zoufalství je dohánìlo k tomu, ¾e porá¾eli vlastní zvíøata. Bylo pora¾eno 26 600 000 kusù dobytka a 15 300 000 koní. (str. 66)


Na Stalinovì adrese Zubalovo è. 1 byl pro dìti pøipraven kouzelný svìt. „Byl to opravdu svìt svobody,“ vzpomíná Ar»om. „Takové štìstí“, pomyslela si Svìtlana. Rodièe bydleli nahoøe, dìti dole. Zahrady byly „ proslunìné a bohaté“, napsala Svìtlana. Stalin byl nadšeným zahrádkáøem, tøeba¾e pøed skuteènì tvrdou prací dával pøednost obhlídce a pøistøihování rù¾í. Fotografie ho zachycují, jak bere své malé dìti na procházku po zahradách. Byla tam knihovna, kuleèníkový sál, ruská lázeò a pozdìji také kino. „Stalinùv dùm,“ vzpomíná Ar»om, „ byl plný pøátel.“(str. 84)


Nadinu smrt (o 17 let mladší sekretáøka, kterou si vzal po krvavém postøílení kontrarevolucionáøù v Carycinu krátce po revoluci) na zánìt slepého støeva (oficiální verze – ve skuteènosti se zastøelila) oznámili dìtem v Zubalovu. Ar»om byl rozrušený, avšak Vasilij se úplnì sesypal. Šestiletá Svìtlana nepochopila plný dosah této zprávy. Vorošilov ji navštívil, ale pláè mu zabránil, aby promluvil. (str. 121)


Po smrti Kirova (byl vlivný a mìl hodnì stoupencù) Stalin oznámil „bojarùm“, ¾e Kirova zavra¾dili a na místì, bez vyšetøování, pravil, ¾e pøíznivci Zinovìva rozpoutali teror proti stranì. Stalin zformuloval „Zákon z 1. prosince“, který byl protìjškem Hitlerova „zmocòovacího zákona“. Jím polo¾il základy bezuzdného teroru. Na jeho základì byly odsouzeny k smrti nebo do pracovních táborù dva miliony lidí.


Kirovùv pohøeb probíhal jako výpravné pøedstavení v duchu bolševického sentimentálního kýèe s planoucími pochodnìmi, temnì rudými závìsy a prapory spuštìnými a¾ od stropu a se spoustou palem. Provázelo ho tøeštìní novodobých sdìlovacích prostøedkù: smeèka od tisku vše horlivì fotila. Oblouková svìtla ozaøovala mrtvolu, jako by to byla nìjaká rekvizita v divadle, orchestr z Velkého divadla vyhrával smuteèní pochody. Takto pompézní pohøeb padlým rytíøùm tedy dovedli nachystat nejen nacisté - shodovaly se i barvy: všechno bylo v rudém a èerném. Stalin ji¾ prohlásil Kirova za svého nejbli¾šího umuèeného soudruha: jeho rodné mìsto, leningradský balet a stovky ulic byly pøejmenovány na „Kirovovy“. (str. 163)

 

Stalin potøeboval, aby mu nìjaká ¾ena radila pøi výchovì dìtí. Kdy¾ se Svìtlana, která rychle dospívala, objevila ve své první sukni, Stalin jí sice dal kázání o „bolševické skromnosti“, ale zeptal se své švagrové ®eni Alilujevové, zda mù¾e dívka chodit v takovém odìvu.
„Je to úplnì normální“ odpovìdìla ®eòa. „A taky mì ¾ádá o peníze“ dodal. „Copak to není v poøádku? „Na co by ty peníze mìla ?“ trval na svém. „Èlovìk pøece mù¾e vy¾ít s 10 kopìjkami!“ „Nono, Josife,“ škádlila ho ®eòa. „Tohle bývalo pøed revolucí!“ „Já myslel, ¾e se dá z 10 kopìjek ¾ít,“ zamumlal Stalin. „Kde to ¾iješ? Netisknou ti zvláštní noviny?“
Nìco takového mu smìla øíkat jedinì ®eòa. Tehdy se patrnì Stalin a ®eòa stali milenci. (str. 170)


Moskvu øídil Chrušèov spolu s další stoupající hvìzdou, starostou Bulganinem. Tenhle pohledný, leè nemilosrdný blonïák s kozí bradkou, slou¾íval v Èece. Stalin jim dal pøezdívku „otcové mìsta“. Teï si Chrušèova pøedvolal. „Lidé zoufale pobíhají a nemohou najít místo, kde by si ulevili. Promluvte si o tom s Bulganinem a nìco podniknìte!“


V roli cara - bá»ušky, který shora koná dobro pro svùj lid, si vyslovenì liboval. (str. 186)
Tolik z tøetího dílu. Na dalších stránkách objemné knihy o deseti dílech a dovìtku se mù¾eme doèíst o pùsobení skøeta Je¾ova, o Beriovi, o velké høe Hitlera se Stalinem, o tom jak na poèátku války Stalin zkazil, naè sáhl, o tøech posledních letech války, o pováleèném boji bojarù o následnictví a koneènì i o poslední etapì v l. 1949 – 53, kdy zemøel.


Pro nás, kteøí jsme pro¾ili válku jako dìti, kteøí studovali v pováleèných letech, a jim¾ byla prezentována pokøivená historie, je to èetba nesmírnì zajímavá. Bezpochyby bude zajímavá i pro mladší roèníky, proto¾e nìkteré rysy dìjin se v obmìnách opakují. Mám na mysli napø. pohøeb zavra¾dìného Kennedyho nebo nedávno pøijaté Obamovy zákony, umo¾òující armádì zavøít kohokoliv podezøelého z terorismu. Doufám, ¾e jsem ètenáøe nalákal k tomu, aby si i v dnešní hektické dobì našli èas na ètení a pouèili se z minulosti.

 

Ivo Krieshofer




Komentáøe
Poslední komentáø: 11.04.2012  20:53
 Datum
Jméno
Téma
 11.04.  20:53 her.vera