Zázraèné uzdravení
Vybráno z knihy Petra Franka - Záhady posmrtného ¾ivota
Pan Bruno Sitchin se narodil v roce 1956 ve Filadelfii. Získal støedoškolské vzdìlání na obchodní akademii a stal se úøedníkem ve firmì, která montovala psací stroje pro celý Støedozápad.
Proto¾e byl pilný a svìdomitý, dosáhl po patnácti letech poctivé práce význaèné vedoucí funkce ve mzdové úètárnì a mìl pak pod sebou témìø ètyøi tucty spolupracovníkù. Patøil ovšem mezi ony šéfy, kteøí hledají chyby spíše u sebe ne¾ u podøízených. Rovnì¾ mìl strach víc z vlastního selhání ne¾ ze selhávání svých ne v¾dy vzornì pilných podøízených. Obèas proto trpìl úzkostmi a depresemi.
Podle psychiatra Jonathana Webera patøil Sitchin právì mezi ty osobnosti, které by nikdy funkci nadøízeného pøijmout nemìly, proto¾e realita odpovìdnosti, ale i jejich pøemrštìná svìdomitost pro nì utváøela doslova peklo na zemi. Nic proto nebylo logiètìjší, ne¾ kdy¾ byl Sitchin v roce 1990 ze svého vùdèího postu odvolán a posazen ze šéfovské ¾idle nazpìt do kanceláøe, odkud pøedtím vyšel. Sitchin se sice po èase smíøil s odvoláním, ale nedokázal se vyrovnat s vlastním selháním. Chøadl, uzavøel se do sebe a nedal se rozptýlit ¾ádnými kamarádskými pastmi, je¾ na nìho líèili jeho bývalí podøízení. V záøí 1991 Sitchin pøestal docházet do práce. Nezvedal telefony a ani neotevøel, kdy¾ ho pøišli navštívit. Kdy¾ pak koneènì za asistence policie vyrazili Sitchinovi spolupracovníci dveøe jeho bytu, nalezli jej v bezvìdomí zahrabaného v posteli.
Diagnóza dr. Holtzera prokázala srdeèní infarkt nebývalého rozsahu, tedy s velice omezenými vyhlídkami na uzdravení. Navíc nespolupracoval s lékaøi, tak¾e doslova dobrovolnì odumíral. Kritický stav pacienta záhy ještì umocnil zápal plic a nesmírnì vysoké, energii stravující horeèky. Neteènost pacienta a jeho nezájem o vyléèení vedly pak brzy ke krizi. Dr. Holtzer mìl pøítele dr. Webera z mìstské psychoterapeutické kliniky, jen¾ byl znám jako úspìšný hypnotizér. Holtzer mu vyprávìl o Sitchinovi a o jeho okázalém nezájmu uzdravit se. Weber se také chtìl po Holtzerovì vysvìtlení pokusit Sitchinovi nasugerovat prostøednictvím posthypnotické sugesce ochotu ke spolupráci s lékaøi. Èi snad nasugerovat víru, ¾e ¾ivot je objektivnì krásný a stojí za to jej ¾ít, kdy¾ je èlovìku necelých pìtatøicet let.
Hned nazítøí pøistoupil dr. Weber k Sitchinovì lù¾ku. Pacient se nacházel ve stavu horeènatého blouznìní, obèas i zachroptìl. Teplomìr ukazoval témìø ètyøicetistupòovou horeèku. Weber pøilo¾il pacientovi na èelo gumový vak s ledem a vyèkával. Za deset minut otevøel Sitchin oèi a pohlédl na neznámého, jen¾ sedìl vedle jeho postele.
"Mù¾ete se mnou spolupracovat?" zeptal se Weber. "Navrhuji, abychom zkusili hypnotickou relaxaci..."
Pacient odpovìdìl oèima, ¾e se mù¾e pokusit být experimentu nápomocen. Poté usedl Weber na stolièku a zaèal stereotypnì odøíkávat uspávající sugesce ve stylu:
Budete se cítit ospalý a unavený, oèi se vám budou zavírat a vy se pozvolna odeberete do zvláštní øíše spánku, v nìm¾ mì však budete vnímat a budete respektovat všechny moje pokyny.
Budete usínat, budete cítit, jak do vašich konèetin vstupuje velká tíha, jak do vašich víèek vchází podivný tlak, který je tlaèí do podivuhodného, pøesto však slastného a pøíjemného spánku...
Weber pro Sitchinovu mysl pøipravil celé skupiny hypnotických a posthypnotických sugescí, které v jeho mysli navozovaly stav optimismu, sebedùvìry a jistoty, ¾e se toti¾ po uzdravení snadno pøenese pøes pøedchozí funkèní selhání a domù¾e se rovnì¾ nápravy kritického zdravotního stavu, jeho¾ pøíèina tkvìla v nìkolikaletém psychickém stresu.
Budete úspìšným a odvá¾ným èlovìkem, sugeroval Weber zhypnotizovanému Sitchinovi, bude se vám daøit ve všem, na co sáhnete, proto¾e výkon není dán jednoznaènì schopnostmi, ale i adekvátním sebevìdomím.
Budete oceòovaným mu¾em.
A vskutku, kdy¾ se Sitchin probouzel z hypnotického transu, nepamatoval si vùbec nic z onìch sugescí zadaných dr. Weberem, ale subjektivnì poci»oval ony pøíjemné pocity a nálady navozované zkušeným hypnotizérem.
Šest týdnù docházel dr. Weber na interní oddìlení k lù¾ku pana Bruna Sitchina. Po celou tu dobu budoval dr. Weber svými sugescemi v Sitchinovì mysli synteticky tzv. optimistickou osobnost, která pak byla s to porvat se s nemocí a pøispìt ke svému rychlému uzdravení.
Kdy¾ pak dr. Holtzer vyšetøoval Sitchinovo srdce pomocí ultrazvukového pøístroje, shledal s pøekvapením, ¾e tì¾ká rána na srdci pacientovì, následek rozsáhlého infarktu, se podivuhodnì rychle a dobøe vyhojila, tak¾e Sitchin bude moci ¾ít zcela bez omezení, jako by nikdy pøedtím neprodìlal tak záva¾né onemocnìní.
"Duše je s to uzdravit tìlo," komentoval svùj výrazný terapeutický úspìch dr. Weber. "Radost ze ¾ivota vyvolá pak témìø automaticky mo¾nost ¾ít..."
Vybráno z knihy Petra Franka - Záhady posmrtného ¾ivota. Dùkazy o posmrtném ¾ivotì autor shromá¾dil zejména ze zkušeností èeských lékaøù a psychologù a ze své hypnotizérské praxe.
Petr Frank, klinický psycholog a doktor filozofie, je èeským ètenáøùm znám i dalšími knihami napø. Záhady posmrtného ¾ivota (1998), Záhadné cesty osudu (1998) a Èeská metafyzika (1999).
Jan Majzlík