Na přástkách v Podorlicku

287stránková kniha, která vznikla převyprávěním historických příběhů se vztahem ke skutečným místům a vycházející z historických faktů regionu orlického podhůří v dobách minulých staletí, kdy lidé neměli televize a scházeli se společně na přástkách, vyšla v roce 125. výročí narození Eduarda Weise (*26. ledna 1886) z iniciativy jeho rodiny. Na vydání se podílela i vynikající výtvarnice Jarmila Haldová ze Sedloňova v Orlických horách. Křest této vzácné knihy, jež vyšla víc než 50 let po jejím napsání, měla křest v letovisku Studánka v sobotu 1. října a právě tam – v ten den a jen tam - byla k dostání limitovaná číslovaná série 53 jejích výtisků. Její kmotrou se stala Petra Černocká. O rozsahu díla svědčí i výčet pověstí a zkazek ze života lidu a z historie Podorlicka, jak zní podtitul, ten je na čtyřech stránkách. Uveďme namátkou pár: O hradu Velešově, O tvrzi v Uhřinovicích, O kostelích v Šachově a v Černíkovicích, Kaplička Panny Marie Karmelské v Solnici, O lázních v Kostelci i nad Orlicí, O původu Studánky u Rychnova, O vodníku pod Přímem, O upíru v Liberku, O Fekstu u Byzhradce, O uštvané ženě na Halaburce, O černém psu u koruneckého rybníku. Velice cenné jsou autorův doslov, doplňky, poznámky, literatura a prameny.

Autor této publikace Eduard Weis byl vpravdě renesanční osobností - profesorem filozofie, archivářem, kronikářem, který do kroniky Rychnova nad Kněžnou zapisoval události všední i významné, a přispěvatelem regionálních novin Posel z podhoří. Byl dlouholetým režisérem a dramaturgem ochotnického souboru Tyl v Rychnově, který uměl poutavě vyprávět na besedách o minulosti kraje. Byl také správcem místního muzea i rádcem široké čtenářské obci a se svými znalostmi historika umění zpracovával dokumentaci ke sbírkám zámecké obrazárny. Na sklonku svého života se několik let věnoval psaní této publikace a využil svých znalostí historie a kontaktů s lidmi, kteří mu pomohli vytvořit tuto ucelenou sbírku.

Abychom pochopili tento ediční počin, dejme ho do širších souvislostí a citujme kapitolku Traktory do zámku a podtitulem o komunistické zhůvěřilosti po víc než 50 letech z multimediálního DVD kněženskorychnovského průvodce:
Ten docela zapomenutý 429stránkový strojopis Eduarda Weise z roku 1953 nevydané publikace „Barokní obrazárna v kolowratském zámku v Rychnově nad Kněžnou“ představuje popis jednotlivých obrazů i jejich seznamy z let 1716, 1743, 1785, 1853, 1872 a 1937 a na straně 425 pod názvem „Několik slov závěrem“ přináší děsivé svědectví o plánech komunistických mocipánů na využití tehdy státního zámku v Rychnově nad Kněžnou jako STS (strojní traktorové stanice). Ocitujme je z originálu bez pravopisných úprav.

Končím svou práci a znovu opakuji: její účel je ryze kronikářský, a podnět k ní byl dán obavou, že jednou nebude Rychnovanu ani známo, jak vzácné památky ušlechtilého umění minulých staletí byly kdysi shromážděny ve zdejším zámku. Tarda sit illa dies et longo serior aevo - ale mohou-li se již dnes ozývati návrhy úředních komisí, že místnosti v zámku by se znamenitě hodily za sýpky, že v kolonádě je možno umístit víc než 85 traktorů a řada místností může být výborným skladištěm materiálu a zboží nejrůznějšího druhu a ve velikém množství, když na námitku správce zámku, že po zabrání všech místností nezbude mu místa ani k pověšení prádla, odpovídá jeden z čelných členů komise a kulturní (!) funkcionář s velikou pravomocí, že může k tomu dobře posloužit kaple - pak je skutečně oprávněná obava, že kolowratská sbírka obrazů nebude mít již dlouhého trvání v podobě, jak byly zůstavena svým restaurátorem, ba dokonce že se s ní Rychnov vůbec rozloučí jako s nábytkem v jednotlivých salonech výstavních, který byl rozvezen do nejrůznějších míst a měst.

A i když obavy ty jsou snad (a doufejme, že jistě zbytečné, když na druhé straně jiný resort státní správy věnuje velmi značné částky na opravy a údržbu zámku, hledě jej uchovati jen pro účely kulturní) není ani pak tento nástin stavu zdejší obrazárny bezúčelný: dosud se setkal každý, kdo se chtěl o ní dovědět něčeho bližšího, jen s přívalem neznámých jmen autorů, kterým chtěl oslniti laika „učený“ pisatel průvodců a turistických příruček; o obrazech se vlastně nedověděl vůbec ničeho.

A tak, třeba snad i tato práce jsou jen „jepicovité záznamy, hodné podrobných dějin ostrostřelců“, jak vlídně posuzuje takový sběr kronikářského odpadu jeden z vlivných dnešních autorů, přece se domnívám, že může leckomu posloužit aspoň jako ukazatel zarostlých cestiček k historické skutečnosti.

Pokud si někdo myslí, že v případě rychnovského kolowratského zámku jde jen o legrácku, pak připomeňme, že sousedící jízdárna, postavená v roce 1727, byla v předlistopadových letech využívána jako sýpka obilí, tělocvična a sklad nábytku. Nic vymyšleno, přátelé. O to víc si ceníme vydání této Weissovy publikace Na přástkách v Podorlicku. Publikace, napsaná – citujeme – k oslavě 700. výročí založení města Rychnova nad Kněžnou 1258-1958, je k dostání za 250 Kč.

Eduard Weis (* 26. 1. 1886 Zadní Hutě, okres Příbram - † 27. 10. 1960 Rychnov nad Kněžnou) je pochován na rychnovském hřbitově.

Josef Krám