Osobnosti Jaromìøe
(Na okraj stejnojmenné publikace Jiøího Uhlíøe)
V polovinì roku 2011 vyšla hodnotná 230stránková práce josefovského autora, která je koncipována v úvodu slovy autorovými jako encyklopedická pøíruèka, nikoli jako soubor (podrobných) medailonù. Pøi znalosti jeho slovníku Významní rodáci a kulturnì politiètí pracovníci mìsta Jaromìøe, otištìném ve sborníku Minulostí Jaromìøe, bych volil druhou variantu, ale budi¾. A to i bez ohledu na fakt, ¾e ke zpracování bylo pøipraveno hesel daleko víc s typickou Uhlíøovou precizností a pracností. 
Listujme v knize s 217 medailony osobností Jaromìøe a Josefova docela nejaromìøsky a nejosefovsky a budeme se divit, co tìch lidí od výraznì lokálních po svìtové tu nejdeme. Zastavme se u nìkolika: architekt Milan Babuška (škoda, ¾e není pøipomenuta jeho významná stavba z roku 1924 – rychnovské gymnázium, jeho¾ ¾ákem byl Jiøí Šlitr), sochaø Matyáš Bernard Braun (pro Jaromìø vznikla jeho dvì jeho obecnì ménì známá díla), støedoškolský profesor Karel Bøezina (kdopak ví, ¾e to je právì on, kdo byl zkarikován Karlem Poláèkem jako profesor Pošusta), novináø a odbojáø Blahoslav Hrubý (pomáhal ¾idovským uprchlíkùm z fašistického Nìmecka, mezi nimi Lionu Feuchtwangerovi), spisovatel Miroslav Ivanov (vzpomeòme namátkou Tajemství RKZ a Záhada rukopisu zelenohorského), samouk øezbáø Josef Kapucián (kdo kromì zasvìcených ví, ¾e tento spolutvùrce slavného Tøebechovického betlému byl jaromìøským rodákem), svìtovì proslulý František Kupka (v souvislosti s ním se stále uvádí Opoèno a Dobruška, ale kde by byl bez Jaromìøe? Tam se uèil soukromì kreslení a malování na øemeslnické škole u profesora a øeditele Alois Studnièky, ostatnì Kupka v¾dy pøipomínal jeho zásadní podíl na faktu stát se malíøem). Nemù¾e chybìt Bo¾ena Nìmcová (neradostná josefovská ¾ivotní epizoda nezanechala zvláštní ohlas v jejím díle), vzpomenut je profesor na jaromìøské Státní reálce v letech 1924-1933 Václav Novák, autor spisu Pod ochranou èeskobratrské borovice, ani buditel a vynálezce Michal Silorád Patrèka (z Josefova navázal styky s vlasteneckou dru¾inou Josefa Liboslava Zieglera, na jeho¾ dobøanskou faru docházel u¾ z rodné Solnice – tehdy pøijal vlastenecké jméno Silorád, odvozené od silozpytu = fyziky, jí¾ se zabýval). Kdo by neznal sochaøe Vladimíra Preclíka (do Josefova se s rodièi stìhoval v roce svého narození 1929, byl to on, kdo zalo¾il sympozium Interlignum v Deštném v Orlických horách, nemluvì o jeho muzeu v Bechyni).
Je tu pøipomenut i sochaø a skláøský výtvarník Petr Rýdlo (k nìmu dodejme osud dvou jeho prací v Rychnovì nad Knì¾nou – sklenìná fontána le¾í totálnì rozebraná a zaprášená ve sklepì Národního domu a další jeho výbornou skláøskou práci (ve tvaru 3D objektu) jsme objevili, naštìstí neznièenou, v suterénní dílnì polikliniky). Brigádní generál stíhací pilot a èestný obèan Jaromìøe (i rodných Brzic na Náchodsku) Otto Špaèek (v Jaromìøi ¾il svých posledních 13 let), sochaø a medailér Otakar Španiel (navrhoval mj. reliéfy na dveøe chrámu svatého Víta v Praze a první èeskoslovenské mince). Abecednì jako poslední je uveden Jaroslav ®ák. Pro ty, kdo nevìdí – latináø a francouzštináø na Reálném gymnáziu v Jaromìøi, jeho¾ dvì vìci - Študáci a kantoøi (kni¾nì 1937, bìhem devíti let 18 kni¾ních vydání) a Cesta do hlubin študákovy duše – zfilmoval Martin Friè (tu první jako Škola – základ ¾ivota).
Sluší se podìkovat autorovi Jiøímu Uhlíøovi a ilustrátorovi Jiøímu Škopkovi i všem, co se podíleli na vydání v dnešní dobì ojedinìlé kvalitní regionální publikace, je¾ vyšla péèí nakladatelství Bor Liberec.
Dávám návrh: Co takhle ji ještì vydat (a napøíštì i další takové publikace) formou eBooku?