O dětech

Potkávám se občas se stížnostmi na nepochopení dětí, problémy s nimi. Který rodič to nezažil. Před léty jsem se setkal s pozoruhodnou knihou.

Chalíl Džibrán: Prorok

Provází mne už řadu let. Autor byl zvláštní směsicí křesťanství a Islámu. Původem Libanonec, pokřtěný, emigroval s matkou do USA. Tam se brzy prosadil jako spisovatel i výtvarník. Skončil dost smutně, český člověk by řekl, že se uchlastal v necelých padesáti létech. Bylo to ovšem složitější, byla tam skoro dědičná rakovina, traumata, ale také obrovský talent.
Podávám tu opravdu stručnou charakteristiku, kdo bude mít zájem, jistě si dohledá podrobnosti.

Přidávám ochutnávku z Prorokových mouder, tentokrát o dětech:


Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života toužícího po sobě samém.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku, ale ne své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška. Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.
Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.

Použil jsem překlad E. a B. Merhautových

Josef Hejna