Triptych o T. G. Masarykovi stále aktuální
V knihovnách a na kni¾ních pultech najdeme dnes u¾ desítky titulù, jejich¾ autorem je pìtaosmdesátiletý Vítìzslav Houška (*1925), novináø, spisovatel, pøekladatel, karikaturista a dlouhý èas šéfredaktor èasopisu Filatelie. Èím vším se tento autor u¾ nezabýval? Vzpomínky reakcionáøe a kverulanta, Facky, hroty, polemiky, Vra¾da naslepo, Mystérium Modrého Mauritia, Slavní spar»ané a Slavní slávisté, Hokejové èeské hvìzdy, pìt knih o šachu, dvì o filatelii – ale ctitelé ¾ivota a díla T. G. Masaryka ho znají u¾ nìkolik let jako autora velmi populárních a zajímavì napsaných kní¾ek. V Masarykovì kni¾nici Hlas, kterou vydává u¾ mnoho let Masarykovo demokratické hnutí a v poslední dobì nakladatelství Paris v Karviné, u¾ jde triptych od tohoto autora: Lidé kolem TGM, TGM – myslitel a státník, nyní nejnovìji Masaryk! Ne Lenin (204 stran). 
Autor ji¾ pøi prezentaci novinky svým prvním ètenáøùm rozšifroval onen název. Masaryk se za svého ¾ivota s Leninem nikdy nesešel, aèkoliv to bylo teoreticky i prakticky mo¾né, kdy¾ pobýval na Rusi. A pøece mají cosi spoleèného a v sobì rozdílného zároveò. Zatímco Lenin ještì pøed I. svìtovou válkou napsal knihu Stát a revoluce, tak TGM sedm let po válce pøišel se svou Svìtovou revolucí. A dále: Krátce pøedtím, ne¾ byl TGM zvolen poètvrté prezidentem naší republiky, nesli v prvomájovém prùvodu komunisté heslo: Ne Masaryk, ale Lenin! Vítìzslav Houška jako dávný masarykolog zvolil jiný a øeknìme rovnou správnìjší slovosled. Zatímco komunisté Masaryka div ne zatracovali a chtìli pohnat pøed soud dnes se k nìmu jakoby znovu hlásí bez jediného slova omluvy èi studu. Ani Masaryk však nemìl „v oblibì horoucí, nadšené a patolízalsky naladìné apoštoly masarykismu“.
To ovšem není podstatné ve srovnání s tím, jaké literární lahùdky nám znalec Masarykova ¾ivota a díla nachystal v té své tøetí kní¾ce. Jsme zvyklí na jeho humor, satirické šlehy, ale zejména úsmìvné historky také jako pamìtníka Masarykovy první republiky a všech jejích velkých i tragických postav. Je pøitom stále duševnì svì¾í v tom svém po¾ehnaném vìku - zcela jistì i v tom má vzor a pøíklad v prvním prezidentu-Osvoboditeli. Doslova hýøí vzpomínkami zcela osobními, ale v¾dy ve vztahu k svému prezidentovi, kterého èeský novináø Ferdinand Peroutka právem postavil do jedné øady s osobnostmi našeho národa, jakými byl Jan Hus, Jan Amos Komenský, Josef Dobrovský, František Palacký a Karel Havlíèek Borovský – všechny poznával celý svìt a všichni mìli také svìtu co sdìlit. To je hodnota, kterou dnes stále hledáme u dnešních politikù, rádoby pøedstavitelù èeského duševního bohatství.
Více nám napoví názvy kapitol: Charakter národa, Totální válka, totální otrava, totální konec, V šest veèer po válce, Študáci a kantoøi, Román v dopisech, Zemì bez úsmìvù, Padesátá léta, Øíkání o revoluci a brutalitì, Moji milí spolu¾áci, Styl – to» èlovìk!, Tøicátý duben, Prezident trpitel a Tatíèek Masaryk. Také cítíte tu touhu co nejrychleji se do tìch øádek zaèíst, proto¾e je vypráví Vítìzslav Houška – mu¾ z masa a kostí, ale hlavnì s obøí pamìtí i tìch nejjemnìjší nuancí z jeho dávného ¾ivota. Objevujeme zakrátko koøeny jeho vztahu k Masarykovi, a to z rodiny od svého tatínka, ze školy od kantorù vpravdì vlasteneckých, od spisovatelù vèetnì socialistického myslitele H. G. Wellse, který navštívil lánský zámek a rozmlouval v nìm „se skvìlým, myslivým a bdìlým gentlemanem chladnì a osvì¾ivì jako na návštìvì vìdecké laboratoøe“.
Díky za ten citát, milý autore: „Prezident Masaryk shlí¾í shovívavì na kejkle dryáènického imperialismu a úpadkové diplomacie. Ète, poslouchá, mluví klidnì. Nikdy jsem ho nevidìl na fotografii s tváøí øeènicky zkroucenou nebo se zdvi¾enou pìstí.“ Zejména pak jasnozøivá slova otázky, tolik potøebné pro naši souèasnost: „Nastane jednou na svìtì doba tìchto klidných, vytrvalých a svobodomyslných mu¾ù, kteøí nejednají pøenáhlenì a jim¾ se protiví pøepínat hlasivky?“
Tohle je Tvùj Masaryk, milý pøíteli Vítìzslave Houško! Ale to je také Tvùj ¾ivot s Masarykem v duši i v srdci. Jakés to psával dopisy své milované budoucí ¾enì, ani v nich nechybí Tvé zaujetí k Masarykovi, jak Tì posiloval a neodradil Tì ani starým vydáním s otrhaným zevnìjškem knihy. Jak Tì uchvátil Jaroslav Stránský, další demokrat a humanista, vyznavaè pravdy a èestný polemik! Ten, jeho¾ jsme navzdory zákazu nacistù poslouchali v relacích Volá Londýn, odkud nám pøipomínal oddanost a lásku k Masarykovi.
Jsem autorovi vdìèný i za vylíèení veletoèù a jejich ekvilibristù, tribunù a marxistických pseudovìdcù. Na vysoké škole, kdy¾ jeden z nich zjistil, ¾e autor jím chváleného úchvatného díla, není ani èlenem rodné strany, dokonce jako jediný z celé školy nevstoupil ani do svazu mláde¾e, jakmile se moci ujali v této zemi na dlouhá léta komunisté, zle se na nìj oboøil s otázkou „Kde to ¾ijete, èlovìèe?“
Po pøeètení nové Houškovy knihy o èlovìku, jeho¾ milovaly naše národy a jeho¾ sláva obletìla celý svìt, neubráním se urèitého dojetí, které se èlovìka zmocòuje v silných okam¾icích. Na Masaryka nelze zapomenout, mìl by tu být stále s námi, co¾pak to ti zaslepenci v našich nejvyšších postech necítí? Kde vùbec nacházejí svoji oporu ke své pýše a moci? Chybí jim to, èím se vyznaèoval Masaryk, jeho lidé, jeho ctitelé: pokora a skromnost. A pøitom takoví jsou tìmi nejbohatšími v celém svém okolí, tøeba¾e pøi jakémkoliv vydání obracejí korunu nìkolikrát za sebou…