Čtyřicet knížek písmáka z České Rybné

„Dobrý boj jsem bojoval, třináct kriminálů vystřídal…“ – to je název jedné ze čtyřiceti knížek, které až dosud do svých 86 letech vydal Bohumil Černík, obecní kronikář z České Rybné, a které mu vytiskla vždy v pěkné typografické úpravě Moravskotřebovská tiskárna. Jsou čtivé, psané pěknou češtinou, spíše jde o vyprávění, jaké by bylo možné a povznášející poslouchat v rozhlase nebo z CD disku.

Možná, že jste také viděli o něm malý dokument v České televizi (Neznámí hrdinové 19. 4. 2010). Když ho poprvé v padesátých letech komunističtí pochopové zatkli, uvěznili a dále po propuštění znovu pronásledovali, říkalo mu mnoho jeho přátel: „Bohouši, všechno si poznamenávej, všechno si dobře pamatuj, jednou to všechno sepíšeš a spatří to světlo Boží“. A tak již v roce 1951 začal psát svoji kroniku, ale zároveň kroniku svého rodu, své obce, rodného kraje - Orlicka a Vysočiny, svých spoluobčanů, svých učitelů, šiřitelů Písma Svatého, svých spoluvězňů, svých spolutrpitelů, přátel a známých.

Na srdce mi klade svoji prosbu: „Ve všech knížkách je víra v Boha a z toho nikdy neslevím. Až o tom budeš psát, pamatuj, že člověk ve svých 86 letech má v těchto věcech jasno. Nedopusť, aby to bylo postaveno do ateistického světla!“ Ví, o čem mluví a píše, protože nebýt víry v Boha, nemohl by nikdy vydržet to, co prožil on a jeho rodiče. O tom je pevně přesvědčen.

Ne, nebudu líčit jeho osud, protože bych asi nevystihl úplně vše, čím tento vzácný člověk ve svém životě prošel. Má ještě ve svém věku stále zájem o všechno dění, jeho záliby a zájmy jsou rozmanité, jeho znalosti a zkušenosti hluboké, jeho postoje a názory přímé, odpovědné, důstojné a zásadové. Každá celospolečenská událost se ho vždy nesmírně dotýkala, nemohl zůstat lhostejný. Jeho zamyšlení mají filozofickou hloubku, jeho básně jsou cituplné, povzbuzující, jeho pohádky pro děti jsou dobře vymyšlené. Ve svých knížkách cituje i básničky svých přátel, jsou v nich ilustrace a snímky, obrázky nad vše milé.

Hle – několik titulů z jeho knížek, které leccos napoví: Jak jsem se dostal ke sbírání bylin, K čemu jsou řapík, kostival, pampeliška, kopřivy?, O bylinách a nemocích, Jídelníček pro osamělé lidi, Krize podle Tomáše Bati, Skutky dobré i zlé, Neprodávejte jedno pole několika lidem, Osud a svědectví, Satanovo shromáždění, Psi štěkají a krávy bučí na Ruzyni, Odpouštíme, ale nezapomínáme, Spravedlivý soud, Dopřejte si i ve všední den!, Jděte do celého světa!

Když odcházejí na věčnost jeho nejbližší, říká: „Já se také těším, ale nespěchám tam, protože mám ještě mnoho práce, kterou bych chtěl udělat…“

Takoví lidé žijí mezi námi, je nám s nimi dobře a přejeme jim pevné zdraví, aby ještě svá předsevzetí dokázali splnit. Ale již dnes zůstává za nimi vždy hluboká stopa, ukazující cestu ostatním.

Miroslav Sígl