Vychovala desítky taneèníkù a taneènic
Janu Hoškovou znám z její choreografické a taneèní èinnosti u¾ pìknou øádku let díky své první man¾elce, té¾ taneènici a choreografce. Mohl bych tedy o ní pár údajù napsat, proto¾e jde vskutku o mimoøádnì talentovanou kolegyni. Vybídl mne k tomu zvláštì mìsíèník Národní divadlo, kde vzpomnìli rovnì¾ jejího ¾ivotního jubilea a otiskli její fotografií spolu se známým taneèním teoretikem a dlouholetým pedagogem profesorem Vladimírem Vašutem (jeho synem je rovnì¾ známý herec Marek Vašut).
Absolvovala Divadelní akademii múzických umìní v roce 1960 a její diplomovou prací byla tehdy èinnost Ès. státního souboru písní a tancù, kde nejen tanèila, ale pùsobila i jako choreografka. Stojí jistì za zmínku, ¾e patøila mezi nadané ¾áky taneèního teoretika, libretisty a kritika Jana Reye (vlastní jméno Reimoser pou¾íval jen v úøedním styku). Ve své dobì byl doslova guru našeho taneèního svìta. ®il v letech 1904-79. Jana byla zdravì cti¾ádostivá a proto vystudovala ještì estetiku na Filozofické fakultì Univerzity Karlovy a absolvovala taneèní kurs v mezinárodním støedisku v Drá¾ïanech. Dále byla choreografkou Armádního umìleckého sboru Víta Nejedlého a Vysokoškolského souboru Zdenka Nejedlého (1957-62).
Její choreografické a umìlecké tvùrèí èiny byly nìkolikrát ocenìny. Na hudbu skladatele Oldøicha Flosmana (1925-98) uskuteènila rekonstrukci a stylizaci lidových tancù pod názvem Holubièka, za kterou byla ocenìna 1. cenou Svìtového festivalu mláde¾e ve Varšavì v roce 1955 a za Døeváèkový tanec získala rovnì¾ první cenu Svìtového festivalu mláde¾e v Moskvì v roce 1957. Pro I. celostátní spartakiádu v roce 1955 pøipravila cvièení vojákù s dìtmi, které sklízelo velké úspìchy.
Na její pedagogická léta vzpomínají desítky našich taneèníkù a taneènic Hudební akademie múzických umìní z let l978-86. Pùsobila také jako lektorka Výzkumného ústavu pedagogického a v letech 1991-93 vedla archiv Konzervatoøe Duncan Centre, která
ji¾ od roku 1992 seznamuje naši veøejnost se zajímavými projekty z oblasti èeské, slovenské a svìtové scény souèasného tance a taneèního divadla. Prostor je dán premiérám projektù èeských a zahranièních choreografù a bìhem roku se v divadle pravidelnì uskuteèòují také premiéry projektù a klauzurních prací studentù této konzervatoøe. Vystupují zde také absolventi konzervatoøe, èeští i zahranièní taneèníci a choreografové, kteøí následnì poøádají semináøe.
V souèasné dobì si lze pøeèíst její obrazovou knihu „Cesty k taneènímu a baletnímu mistrovství“, která vyèerpávajícím zpùsobem mapuje vývoj baletu v Èechách (a Èeskoslovensku) po druhé svìtové válce a¾ do souèasnosti. Vývoj tohoto umìleckého odvìtví je zásadnì propojen s existencí Taneèní konzervatoøe Praha, která v roce 2005 oslavila 60 let od svého zalo¾ení. Fotografie z nejrùznìjších baletních pøedstavení byly posbírány jak z archivù divadel, tak také ze soukromých archivù jednotlivých umìlcù. Kniha je doplnìna jmenným a èasovým rejstøíkem absolventù a jednotlivých absolventských koncertù a inscenací Taneèní konzervatoøe Praha.
Mezi taneèníky, choreografy a taneèními pedagogy zaujímá Jana Hošková významné místo. Pro úplnost nelze opomenout, ¾e celé ètvrtstoletí øídila jako šéfredaktorka Taneèní listy v letech 1963-89. Proto se stala také èlenkou Klubu novináøù seniorù, ale i ostatní senioøi by mìli o ní vìdìt více.