Sladká dívka, nebo Soòa, co hraje za oktávu?
Kdybyste ve spoleènosti zaèali hovoøit o dívèích románcích a èervené knihovnì, asi byste se nadobro znemo¾nili. A proè jsou vlastnì k smíchu kní¾ky s rù¾ovými osudy? Kazí nám vkus? Po válce, tedy po roce 1948, kdy¾ byla zrušena soukromá nakladatelství a vydavatelství, tyto knihy nebyly vydávány vùbec, proto se v inzerátech èasto objevovaly touhy, koupím èervenou knihovnu, románky Jaromíry Hüttlové, L. A. Èarské, atd. Š»astné majitelky tìchto
románkù je pùjèovaly svým známým málem jen proti podpisu a kladly jim na srdce, ¾e s nimi musí zacházet jako se zlatými hodinkami. Já jsem jednou pøišla o skvost, s názvem Jo¾ka hledá samostatnost a moc mì to mrzelo, dodnes po ní lkám, jak lkají houslí tóny.
Dívèí románky hlavnì psala Dr. Jaromíra Hüttlová, napø. Primáni a primánky, Primánky se rojí, Soòa hraje za oktávu, Vìrka, hvìzda stadionu, apod. Èervená knihovna zahrnovala kní¾ky, které pojednávaly o chudých švadlenkách neb sleènách na poštì, co ke štìstí pøišly a našel si je bohatý, mladý a vzdìlaný synek továrníkùv (èi advokátùv, lékaøùv apod.), nebo dle skuteènosti (krize tøicátých let) syn udøené pradleny, vzdìlaný, ale bez místa, který jako zázrakem místo dostal, na pøímluvu bohatého pøíbuzného, vyvolené dìvy.
Do èervené knihovny také patøily pøíbìhy o bohatých dívkách, které nevìdìly roupama, co by vyvádìly, jak bylo pojednáno (snad) v sedmi dílech Svéhlavièky a o dívkách z penzionátù v podobných románcích. Jiné poklady vyprávìly o dívkách, které se sna¾ily o dosa¾ení vysokoškolského vzdìlání a vùbec o osamostatnìní se (ale do svìdomí jim èlovìk moc sahat nemohl, jak moc to vlastnì myslely vá¾nì), jako vzpomínaná Jo¾ka èi Filozofka Mája. Tyto si pak vìtšinou braly za man¾ele své mladé profesory.
Tak tento ¾ánr jsem mìla a mám ráda, jsou to veselé a zamotané kousky se š»astným koncem a ty mì v¾dy optimisticky naladily. Dívky v nich vystupují jako krásné, mladé bytosti (autorka si s jejich popisem dost pohraje), jsou vìtšinou nezkrotné a mu¾i je dobývají ve vìtším poètu, ne¾ jenom jeden (obzvláštì milé ètení). Jsou nadané na sport (vìtšinou tenis), s ušlechtilými zájmy – jako hra na klavír, malování, zpìv, výuka cizích jazykù a tance. Dobøe se uèí, mají sociální cítìní nejen s chudšími spolu¾aèkami. Jedná se zde o správné kamarádství, prostì tak trochu nenápadná výchova. Dnešní dívenky tyto románky asi u¾ nevyhledávají, mají jiné hrdinky, jiné kní¾ky, ale myslím si, ¾e je to jen trochu jiné brdo.
Na co u¾ si tak moc nepotrpím, jsou romány, kde je hrdinka zmítána tì¾kým osudem, ne¾ se toho štìstí dobere, pro¾ívá krušné chvíle, zamotané osudy a dostane se jí velkých pøíkoøí. Angeliky tedy pro mì ne.
Kde je ta hranice mezi pokleslou a solidní èetbou, vyhrazenou pro dívky a ¾eny? Ona i Popelka je èervená knihovna jak vyšitá.
Je románek Sladká dívka od Fan Vavøincové solidní èetba?
„Potom pan Tomáš Pan váhavì vztáhl ruku a uchopil poddajnou rù¾ovou dlaò do své. Snad mi teï uvìøíte, øekl s námahou, teï kdy¾ víte, budete vìdìt, míním, poznala jste – ách! - pøerušil se prudce a potom pøitáhl Moniku do své náruèi. V¾dy» vy víte, co chci øíct, viïte, Mono? Ano Tome, øekla Monika. Ale øekla to velmi nezøetelnì. Ani vy nemù¾ete mluvit zøetelnì, kdy¾ jsou cizí ústa na vašich ústech. Sleèna Stázièka Bertová, dívající se na nì sklenìnými 
dveømi kuchynì, dojatì vzdychla. Byla to cituplná dívka.“
Je románek Soòa hraje za oktávu, od Dr. Jaromíry Hüttlové, pokleslý ¾ánr?
Na dvorci èekal Zdenìk, sevøel Soòu do náruèí a políbil jí zcela klidnì, aèkoliv tam byla celá oktáva. Výbornì dìvèátko. Budeš hrát (tenis) za oktávu a zvítìzíš také. Soòa mìla v oèích tolik lásky, ¾e jí musel ještì zlíbat. Pøestal teprve, kdy¾ se rychle vyvinula z jeho objetí a zmatenì šeptala, ¾e pøišel doktor Vávra. Chudák Ivan. Prohrál svùj zápas o štìstí, zbyla mu jen medicína… Bylo to tím trpèí, proto¾e zprvu doufal, ¾e pøece bude Soòa jeho…Pro Soòu zaèínal však nový ¾ivot, plný radostné práce (!!!) a lásky. Nebáli se ho oba, proto¾e byli mladí a mládí si dovede osladit i dni bez slunce, které jsou i v ¾ivotì tìch, kteøí se mají rádi.
A není to jedno? Ète-li se to s nadhledem, pak èlovìk zapomene na všední starosti, které jsou nìkdy, tedy øeknu Vám, K O- L O- S Á L- N Í.
*********************************************************************** 17.11.1917 se narodila v Praze Fan Vavøincová, vlastním jménem Vìra Nìmotová, je èeská spisovatelka a autorka televizních scénáøù. Také pou¾ívala pseudonym Anna Lorencová. Mezi její nejznámìjší díla patøí kniha, Eva tropí hlouposti.
11.11. 1893 se narodila v Táboøe PhDr. Jaromíra Hüttlová, roz. Eliášová, støedoškolská profesorka, autorka dívèích románù, pod pseudonymem J. Rybková vydala nìkolik jazykových pøíruèek nìmèiny (zemøela 21.10. 1964 v Praze)
zdroj dat o spisovatelkách: internet a Wikipedia
Další èlánky autorky: