Údìl ¾en z rodu Habsburkù
Èeské vztahy k rodu Habsburkù, který u nás vládl povìstných 300 let a pøesto¾e mìl dobré vztahy s Pøemyslovci, Lucemburky nebo Jagellovci, nelze zapomenout na popravu 27 èeských pánù po bitvì na Bílé hoøe, a snad nejvýsti¾nìji je vyjádøil T. G. Masaryk ve Washingtonské deklaraci, kde se øíká doslova: “Náš národ povolal Habsburky na èeský trùn ze své svobodné vùle a tímté¾ právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedl náš národ, upíráme jí veškerá práva vládnout v èeskoslovenské zemi.“
Nemìly to lehké ani matky, man¾elky a dcery z této nejmocnìjší evropské dynastie, jejím¾ osudùm vìnoval tentokrát svou pozornost jeden z nejpilnìjších spisovatelù literatury faktu zemìdìlský in¾enýr Jan Bauer (*1945). Svou první kní¾ku napsal a vydal ve 23 letech jako redaktor Zemìdìlských novin (U¾iví naše planeta lidstvo?), ale za nìkolik málo let ho doslova spoutala èeská historie, naše dìjiny, naši vládci, panovnice, podivné jejich osudy, tajnosti, co v uèebnicích dìjepisu nebylo, milostné aféry, a¾ dospìl k podivným koncùm Habsburkù (2003) a nyní máme v rukou jeho nikoliv zdaleka poslední knihu ®eny z rodu Habsburkù (vydal Allpress, Frýdek-Místek, 2009, 292 stran).
Které to jsou a proè právì ony zaujaly našeho autora:
Je jich dvanáct, tedy i dvanáct pøíbìhù o nich
Jana Kastilská (pramáti španìlské vìtve Habsburkù, porodila dva øímské císaøe a ètyøi královny), které se dostalo nelichotivého pøízviska Šílená, mimo jiné také proto, ¾e dala dohola ostøíhat man¾elovu milenku.
Marie Uherská, která poznala údìl královské vdovy, ale dávno pøedtím se stala vítaným nástrojem sòatkové diplomacie svého dìdeèka Maxmiliána I., nebo ještì døíve - u¾ ve svých tøech letech ji zasnoubili s tøináctiletým následníkem francouzského trùnu princem Karlem. S jejím jménem je také spojena osudná bitva u Moháèe (1526).
Filipina Welserová z neurozené mìš»anské rodiny, s ní¾ se pøesto tajnì o¾enil Ferdinand Tyrolský. O ní by vám hodnì povìdìli také na Køivoklátì.
Anna Rakouská, hojnì známá z portrétu Paula Rubense, byla královnou hned tøí mušketýrù.
Marie Terezie, tchynì Evropy, která prohrála Slezsko, ale také panovnice, je¾ promìnila monarchii v moderní centralizovaný stát svými reformami.
Marie Antoinetta, slièná královna Francie, si s budoucím Ludvíkem XVI. ¾ádných man¾elských radovánek mnoho neu¾ila, co¾ napovídají mezititulky Bauerovy kapitoly – Kdy¾ král nemù¾e, ale také A» ¾ije revoluce! Smrt Rakušance!
Marie Luisa, dcera pora¾eného Habsburka v proslulé bitvì tøí králù u Slavkova, která se stala druhou man¾elkou vítìze Napoleona, toho, který byl pro jejího otce „odporný chlap“, ale kterému povila malého Napoleona II, pøezdívaného Orlík. Pozdìji byl vévodou na panství v Zákupech u Èeské Lípy, avšak zemøel ve svých 21 letech.
®ofie Bavorská - a nebyl by to Jan Bauer, aby ji nenazval „císaøem v sukni“, zcela právem, proto¾e s Ferdinandem I. – posledním Habsburkem na Pra¾ském hradì je spojena postupující degenerace rodu (psal u¾ o nìm Eduard Bass ve „Ètení o roce osmaètyøicátém“).
Al¾bìta Bavorská, pùvabná man¾elka Františka Josefa, byla u¾ legendou za svého ¾ivota, asi jako v soudobé historii Jacqueline Kennedyová-Onassisová. Sladká Sisi, ®ivot bez sexu, Flirt ¾lutého domina, Zaèátek šílenství?, Vrah èíhal u jezera – to jsou podtituly v kapitole o ní.
®ofie Chotková, také vyvzdorovaná („nerovnorodá“) nevìsta a také po rodinném skandálu man¾elka Františka Ferdinanda – všichni snad dobøe známe, jak to nakonec dopadlo v Sarajevu.
Al¾bìta Windischgraetzová - dnes ji autor knihy nazývá rudou vévodkyní (postøelila man¾elovu milenku), která se s nemilovaným man¾elem rozešla (v roce 1920) a pøi sporu o dìti jí pomohli sociální demokraté. Ano – vstoupila dokonce potom do rakouské sociálnì demokratické strany a vzala si za man¾ela jejich pøedáka.
Poslední císaøovnou byla Zita Bourbonská, slièná, vzdìlaná, a však málo zdravá. Právì na léèení ve Františkových lázních poznala svého budoucího man¾ela Karla I., jím¾ skonèila monarchie. Koneènì svobodní Èeši zaèínali znovu o¾ívat v Masarykovì první republice. A poslední habsburský man¾elský pár? Skonèil na ostrovì Madeira, po smrti man¾ela se Zita starala o sedm i jeho dìtí (osmá holèièka ji záhy zemøela) a španìlský král Alfons XIII. jí dal k dispozici svùj zámek Prado u Madridu.
Pøeèetl jsem Honzovu kní¾ku jedním dechem, jako témìø všechny jeho pøedchozí (u¾ jich byla nebo zanedlouho bude celá stovka!?) Také mu za jediný rok vyšlo osm kní¾ek (v roce 2000) a sedm v roce 2006. Psal i pod pseudonymy, nejèastìji jako Felix Krumlovský. Vysvìtlení toho jména je zcela jednoduché: Felix znamená latinsky š»astný, nu a v Èeském Krumlovì pro¾il Jan Bauer svá nejkrásnìjší a š»astná mladá léta a první lásky. Kdy odtajní další své pseudonymy, mi neprozradil. Kní¾ky píše ètivé, poutavé, kde v jakých archívech pátrá, ka¾dého pøitom napadne.