Stárnutí populace
Stáøí je nevyhnutelnou perspektivou ka¾dého èlovìka. Rychlé stárnutí spoleènosti pozorované ji¾ dlouhou dobu v zemích západní Evropy zaèíná být aktuálním problémem i v Èeské republice. Stárnutí populace èasto vnímáme pouze jako problém, který nadmìrnì zatí¾í náš sociální a zdravotní systém. Do popøedí se však dostává i problematika etických aspektù péèe o seniory.
Dùle¾itou souèástí etického pøístupu k jedincùm vyššího vìku je respektování jejich lidské dùstojnosti, hodnot, autonomie a duchovního pøesvìdèení. I èlovìk bez nábo¾enského vyznání má své duchovní potøeby - hledá smysl ¾ivota, lásku, odpuštìní a nadìji. Kalvach (2004) uvádí, ¾e pokud nemá vývoj populace vést k výraznému zhoršení kvality ¾ivota seniorù, je nutné usilovat o zlepšení chápání potøeb a problémù seniorù, zlepšení zdravotnických i sociálních slu¾eb.
Senioøi jsou èastìji hospitalizováni v nemocnièním zaøízení, zhoršuje se jejich zdatnost, odolnost a adaptabilita organismu, co¾ má negativní vliv na délku hospitalizace. Velice èasto se senioøi stávají závislí na péèi svého okolí, jsou nesobìstaèní v denních èinnostech. Pokud v této situaci nemají vhodné sociální zázemí, kdy rodinní pøíslušníci nemohou nebo nechtìjí o seniora peèovat, mohou se ocitnout v zaøízeních poskytujících zdravotní a sociální péèi. Ve všech tìchto zaøízeních by mìly být dodr¾ovány zásady respektující zvláštnosti vyššího vìku.
Vybrané etické problémy v péèi o seniory ve zdravotnických zaøízeních
Rozsah etických problémù v oblasti zdravotní péèe o seniory mù¾e být velmi rozsáhlý.V následujících øádcích se budu vìnovat tøem problematickým okruhùm, které se týkají etických problémù v péèi o seniory. Jedná se o násilí páchané na seniorech, respektování autonomie seniorù a ageismus.
Z dùvodu zhoršení pohybové koordinace, svalové síly, ale také senzorických a kognitivních funkcí, se mù¾e senior stát nerovnocenným partnerem pro zdravotnické pracovníky. Profesionální peèovatelé mohou snáze „zanedbat“ informovanost o rùzných postupech nebo nemusí pova¾ovat za dùle¾ité je klientovi sdìlit. Dále u seniorù mù¾e být porušena lidská dùstojnost, nerespektován stud, soukromí, autonomie aj. Velkým problémem je mo¾né páchání násilí na jedincích vyššího vìku, a» ji¾ v domácím prostøedí, bìhem hospitalizace nebo v nìkterém z ústavù sociální péèe.
Senioøi a násilí
I kdy¾ Tošnerová (2000) uvádí, ¾e se s nìkterou formou špatného zacházení se seniory mù¾eme setkat u 3 - 5 % starší populace, co¾ v Èeské republice pøedstavuje asi 60 000 konkrétních týraných starších osob, byla problematika nevhodného zacházení s jedinci vyššího vìku ze strany rodinných pøíslušníkù i profesionálních pracovníkù, a» ji¾ jde o zanedbávání, zneu¾ívání nebo týrání, velice dlouho opomíjena. Senior mù¾e být týrán tìlesnì, kdy se na jeho tìle vyskytnou podezøelé škrábance, podlitiny, popáleniny, opakované zlomeniny, rány na genitáliích, které mohou nasvìdèovat o mo¾ném sexuálním zneu¾ívání atd. Dále mù¾e být bezbranný senior zneu¾íván finanènì, majetkovì, emocionálnì nebo mù¾e být týrán více zpùsoby.
Pokud je pøítomno podezøení na týrání seniora, je dùle¾ité, sna¾it se netraumatizujícím zpùsobem zjistit od jedince co nejvíce informací. Tìlesný i psychický stav by mìl být peèlivì zdokumentován, mìly by být poøízeny fotografie zranìní. Pokud senior potvrdí týrání, mìla by být tato situace vhodnì øešena, napøíklad umístìním do domova pro seniory. Pokud senior týrání popírá, zdravotnický pracovník by mìl poskytnout informace o tom, ¾e není sám a jaké jsou mo¾nosti øešení. Senioøi èasto omlouvají své peèovatele, stydí se napø. za své dìti. Zdravotnický pracovník musí respektovat klientovo rozhodnutí, nesmí na nìj naléhat. Výjimky tvoøí situace, kdy došlo k tì¾kému ublí¾ení na zdraví nebo klient není napø. z dùvodu demence schopen rozhodnout a tìlesná poškození zjevnì nasvìdèují týrání.
Specifickým jevem, pøi kterém se senior dostává do role obìti, je bezesporu událost, v rámci ní¾ se trestného nebo i jen nemorálního chování vùèi nìmu, dopustí jeho vlastní pøíbuzní nebo dokonce velmi blízká rodina zpravidla ¾ijící s ním ve spoleèné domácnosti.
Vztah staršího èlena rodiny vùèi jeho potomkùm se v prùbìhu èasu rùznì mìní a vyvíjí. Jak podrobnì rozvádí Vágnerová (2000), starý èlovìk prochází nìkolika fázemi vývoje tohoto vztahu, v nich¾ se vyvíjí a zvyšuje postupná závislost na rodinì. Závislost pramení z potøeby citové jistoty v rámci rodiny.
Senioøi a respektování autonomie
Autonomie je pojem, který mù¾e být definován jako schopnost vést ¾ivot podle vlastních pravidel, tzn. být pánem svého chování, jednání, zpùsobu ¾ivota, být svobodný v rozhodování. Aby senior mohl být autonomní, musí být splnìny urèité pøedpoklady. Pøedevším tento jedinec musí mít schopnost sebeurèení a k tomu mít nále¾ité fyzické, rozumové a sociální podmínky. Dále musí mít dostateènou vùli a motivaci k tomu, aby tyto schopnosti vyu¾íval. Poslední podmínkou je vhodné prostøedí pro mo¾nost uplatnìní autonomie seniora. Ve vyšším vìku dochází èasto k narušení schopnosti samostatnì se rozhodnout nebo vykonat urèitou èinnost a senior se stává v urèitém stupni závislý na svém okolí. V této situaci znaènì závisí na pøístupu osob, je¾ se podílí na péèi o seniora, zda bude autonomie podporována èi nikoliv.
Pichaud a Thareauová (1998) uvádí, ¾e jsou rozlišovány ètyøi typy pomáhajících. Typ autoritativní, vnucující svùj názor a svá rozhodnutí je typem, který je èasto podporován zcela podøízeným chováním klientù. Dále je to manipulující typ, který opìt nerespektuje autonomii seniora a rùzným zpùsobem (napø. psychické vydírání nebo odmìna, vyhro¾ování, vysmívání, trest) manipuluje se seniorem tak, aby bylo dosa¾eno cíle pomáhajícího bez ohledu na aktuální potøeby samotného klienta. Tøetím typem pomáhající osoby je ochranitelský typ. Zde peèující osoba, z dùvodu bezpeènosti seniora, vykonává veškerou èinnost za nìj. Zmínìný typ peèující osoby opìt zabraòuje rozvoji autonomie klienta. Posledním typem je typ spolupracující, je¾ se sna¾í o rozvoj schopností jedince i za cenu zhoršené kvality péèe a delšího èasu, potøebného k vykonání urèité èinnosti. Zmínìný typ peèující osoby autonomii maximálnì podporuje a rozvíjí.
Ageismus a stáøí
Pojem ageismus mù¾e být definován jako pøedsudky a negativní pøedstavy o seniorech. Zahrnuje ale také diskriminaci seniorù, je¾ mù¾e být zjevná nebo skrytá. V souèasnosti je upøednostòován kult mládí a krásy, kdy je mladým lidem odpouštìna celá øada nedostatkù, proto¾e oni jsou spoleènosti prospìšní na rozdíl od seniorù, kteøí ji¾ nemají èím pøispìt.
Existuje celá øada pøedsudkù o stáøí. Haškovcová (1990) uvádí nìkolik základních mýtù o stáøí. Mýtus falešných pøedstav, který je zalo¾en na pøesvìdèení spoleènosti, ¾e senioøi kladou dùraz pøedevším na své ekonomicko-materiální zabezpeèení, jejich¾ úroveò je pøímo úmìrná spokojenosti seniorù. Podle mýtu zjednodušené demografie se jedinec stává starým v den odchodu do penze. Na základì mýtu homogenity spoleènost pohlí¾í na seniory jako na jedince, je¾ jsou všichni stejní. Dále je to mýtus neu¾iteèného èasu, díky kterému jsou senioøi pokládáni za jedince, kteøí ji¾ nic nedìlají, nic neznamenají, nejsou rovnocennými partnery.
Tošnerová (2002) mezi mýty o stáøí zaèlenila: staøí ¾ijí jen v rozvinutých zemích, staøí lidé jsou všichni stejní, stáøí mu¾ù a ¾en je stejné, stáøí je køehké - potøebující péèi, staøí nemají èím spoleènosti pøispìt a stáøí je ekonomickou zátì¾í spoleènosti. Osoby vyššího vìku vystavené pøedsudkùm o stáøí, mohou zaujmout aktivní postoj, kdy se brání vylouèení ze spoleènosti, a nebo pøedsudkùm o stáøí podlehnou.
Závìr
Základem práce s geriatrickými klienty je vytvoøení vzájemného vztahu dùvìry. Z pøístupu ošetøujících by mìla vyzaøovat tolerance, úcta a hluboké lidské porozumìní. Všichni pracovníci, kteøí jsou v kontaktu se seniory, by na nì nemìli pohlí¾et jako na jedince, kteøí potøebují pouze pomoc a ji¾ nám nemají co dát. I pøes nároènost péèe je nepøípustné pøenášet do ni negativa z osobního èi profesního ¾ivota. Ovlivnit a zamezit vzniku takových situaci mù¾eme pøedevším vhodnou prevenci syndromu vyhoøení, dostateèným odpoèinkem a vhodnými volnoèasovými aktivitami.
Bezmocného èlovìka je lehké zneu¾ít a manipulovat s ním. Proto osoby, které peèují o tyto køehké jedince, by mìly být motivované ke kvalitní péèi o nì. Touto motivací mù¾e být napøíklad potøeba pomáhat jiným, pochvala nebo také dobré finanèní ohodnocení.
Stáøí mù¾e pøinášet také ovoce v podobì moudrosti, shovívavosti, humoru a nacházení smyslu ¾ivota a smrti.
Poz. redakce: Dagmar Dvoøáèková publikuje na SeniorTipu. Pracuje jako odborný asistent na Jihoèeské univerzitì v Èeských Budìjovicích a zároveò má dlouholetou praxi jako zdravotní sestra a jako sociální pracovnice v domovì pro seniory. Zabývá se problematikou seniorù a pùsobí jako externí supervizor v zaøízeních poskytujících sociální péèi rùzným cílovým skupinám (dìti, dospìlí, senioøi) . Pokraèujeme tématickými èlánky. Vìøíme, ¾e vás zaujmou, a ¾e najdeme také okruhy témat ke spoleèné diskusi. V oddílu diskuse je k tématickým èlánkùm zalo¾ena diskuse s názvem "Nejste v tom sami". Budeme rádi, kdy¾ se do ní aktivnì zapojíte a dáte najevo, ¾e vás téma zajímá, podìlíte se s problémy, které se vás týkají, jejich øešením, ale také se zkušenostmi, pøípadnì se pøipojíte s dalšími názory. Další èlánky autorky: