Obezita - nekonečný problém

"Hlavně dívky z osmých a devátých tříd moc vztah k tělocviku nemají. Některé ani nevyšplhají po tyči. S kluky je to o něco lepší, hlavně když se hraje fotbal, ten je baví," říká tělocvikářka ze 6. základní školy ve Frýdku-Místku Svatava Neničková. Ve sportovních třídách jsou samozřejmě děti, které určitě netrpí nedostatkem pohybu. Zato v běžných třídách sedí v lavicích nejedna baculka. "Některé děti mají zkrácené svaly, ani se pořádně neohnou. Mnohá děvčata se tělocviku vyhýbají, seč jim síly stačí. Pak se to projeví na obratnosti, ale i na postavách," domnívá se Neničková.

 "Počet obézních dětí progresivně narůstá. Je to  dáno životním stylem a s tím související skladbou stravy. Bohužel naše republika se v tomto směru snaží dohnat vyspělý svět. V české populaci je obézních zhruba 20 až 30 procent dětí," tvrdí primářka dětského oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Ivana Röschlová. Nemocnice se rozhodla vytáhnout na Frýdecko-Místecku do boje s nadváhou dětí a to spojenými silami jednotlivých oddělení.

"Obezitu samozřejmě může způsobit nějaká zásadní zdravotní porucha, ale u naprosté většiny dětí, které se dostávají k nám do endokrinologické poradny, způsobují problém nevhodné stravovací návyky v kombinaci s nedostatkem pohybu. Abychom vůbec mohli nadváhu u dětí řešit, je nezbytně nutná spolupráce s rodiči a prarodiči, kteří mají největší vliv na dětskou životosprávu, říká poněkud skepticky Röschlová, protože komunikace s rodinnými příslušníky obézního dítěte je mnohdy velmi komplikovaná a zdaleka nepřináší adekvátní výsledky. "Většinou se dovím, že vlastně dítě skoro nic nejí. Při podrobnějším rozboru ale zjistím, že sice ráno nesnídá, ve škole si dá maximálně svačinu, koupenou ve školním bufetu, a prvním větším jídlem je oběd, vše pak ale dohání po příchodu domů ze školy, kdy stále něco pojídá, tu tyčinky, tu sladkost, tu rohlík se salámem  .." líčí primářka, jak velmi těžce lze mnohdy získat pravdivé informace o tom, co dítě skutečně během dne sní. Ratolest, kterou rodina nevede k aktivnímu sportu, navíc prosedí většinu času u televize nebo u počítače. A rezolutní obvyklé rodičovské řešení s výzvou, ať jde kluk či děvče "ven", opravdu  kýžené ovoce nepřinese. "Je málo rodin, které si  zajdou  večer společně na bazén nebo o víkendu vyrazí na výlet ať už pěšky nebo na bicyklu. Vedle toho, že tak dítě přijme pravidelný pohyb jako něco, co neodmyslitelně patří k životu, spojí rodinu společné zážitky důležité i pro psychický vývoj." 

Obvyklý postoj rodičů, ale hlavně prarodičů, že mírná nadváha u robátka je vlastně roztomilá, může být velmi nebezpečný. "Nadváha je velkým zdravotním problémem, obézním dětem hrozí v ranné dospělosti cukrovka, vysoký krevní tlak, kloubní problémy, potíže s páteří, onemocnění kardiovaskulárního aparátu," vyjmenovává primářka.

Obézní děti přicházejí do endokrinologické poradny dětského oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku převážně na doporučení svých praktických dětských lékařů. "Představa, že na vesnici, kde je více příležitostí k zdravému pohybu v přírodě, trpí obezitou méně dětí, než ve městě, je bohužel mylná. I k nám dorazil životní styl a trend civilizované společnosti se všemi jeho negativy," říká dětská lékařka Ludmila Hušková z malého obvodu Palkovic. "Děti s nadváhou posíláme do lázní, většinou do Bludova na Šumpersku. Tam za tři až čtyři týdny shodí pár kilo, protože se dostanou do prostředí s jiným životním rytmem a pravidelnou, správně rozvrženou stravou. Jenže přijedou domů a za krátký čas jsou zpět na původní váze. Bez součinnosti s rodiči je veškerá snaha marná," tvrdí Hušková. Podobnou zkušenost má i dětská lékařka z Frýdku-Místku Ilona Pospíšilová. "Od rodičů slýchám pořád, jak jejich děti z těch kil navíc vyrostou. Těžší případy pošlu na endokrinologii, s lehčími se snažím pracovat sama. Ale upozorňovat na možná zdravotní rizika se většinou míjí účinkem. Změnit životní návyky je totiž velmi nepohodlné. Často se stává, že tlustému dítku začnou nadbytečná kila vadit v pubertě, kdy se mění systém hodnot. Najednou přestává být nejdůležitější dobré papu, s prvními náznaky zájmu o druhé pohlaví začne hrát velkou roli vizáž.  Pak se může lehce stát, že se z kuličky stane anorektik. Musím říci, že obavy z takového vývoje, který může končit až těžkou mentální anorexií, už přece jen motivovaly některé rodiče k účinné spolupráci," vypráví své zkušenosti Pospíšilová.

Když dítě i jeho rodiče projeví skutečný zájem řešit obezitu, mají možnost poradit se ve frýdecko-místecké nemocnici s dietní sestrou Julií Sklářovou. "Úvaha, že nejlepší cestou ke zhubnutí je hladovět, skutečně není správná. Těžko mohu dát nějaký osvědčený recept, protože v každé rodině je problém jinde. Někdy stačí jen probrat celodenní jídelníček, aby si dotyční uvědomili, že to nic, co jejich dítě za celý den spořádalo, by energeticky vystačilo i pro volejbalový tým. Dopoledne oplatky a odpoledne hamburger u stánku je stejným neštěstím, jako pořádně naložený talíř s kupou skvělých knedlíků od hodné babičky, která navíc tvrdí, že polévka je přece grunt." I sestra Sklářová vnímá největší problémy v myšlení dospělých, kteří ani v zájmu zdraví dítěte nejsou ochotni změnit zaběhaný životní styl v rodině.

Nemocnice proto chce jít v pomoci obézním dětem ještě dále a přispět k tomu, aby takto postižené děti zařadily do svého denního programu pohybové aktivity. Za tím účelem začíná dětské oddělení ve větší míře spolupracovat s rehabilitací. V prvé fázi se bude nový program týkat hlavně adolescentů, kterých se v endokrinologické poradně objevuje největší procento. "Při řešení obezity u dospělých máme dobré zkušenosti se spojením pravidelného pohybového režimu a léčby," vysvětluje primář rehabilitačního oddělení nemocnice ve Frýdku-Místku MUDr. Aleš Goluch. "Cílem cvičení je snížení tělesné hmotnosti zároveň se zlepšením obratnosti, hbitosti, zvýšením sebedůvěry. Je to účinná prevence vzniku zdravotních komplikací z obezity . Pacient dochází dvakrát až třikrát týdně do tělocvičny rehabilitačního oddělení, kde se účastní zhruba hodinového tréninku. Po úvodní zahřívací fázi následuje aerobní část sestávající z vytrvalostního cvičení na cyklotrenažéru  nebo na elektrickém chodníku, na závěr zařazujeme relaxaci. Za dva až tři měsíce by se mohly dostavit konkrétní výsledky. Navíc si pacient zvykne na pravidelný pohyb a snad ho definitivně přijme za součást svého životního stylu," věří primář MUDr.Goluch.

"Měli jsme u nás případ chlapce v pubertálním věku, který za necelé dva roky zhubnul ze svých 130 kilogramů na 55 kilo. Ale kluk měl pevnou vůli i velkou motivaci, protože se objevila první dětská láska. Navíc mu hodně pomáhal otec, který ho v jeho rozhodnutí podporoval a dokonce se s ním pustil do sportování. Za takových okolností pak naše práce není zbytečná," uzavřela primářka Röschlová.

Milada Kopečková