Kniha nejen o obyèejném ¾ivotì
V útulném obývacím pokoji ostravské hereèky Zdeny Babrajové se nedávno posunul èas hodnì do minulosti. Stalo se tak proto, ¾e jsme si vyprávìly o Al¾bìtì, babièce jejího man¾ela, výtvarníka a scénografa Alexandra. Tato ¾ena, dívèím jménem Dedková, se narodila v Michálkovicích u Ostravy v roce 1890. Do pokoje mezi nás vstoupila na fotografii poøízené, kdy¾ jí bylo pøes dvacet let. Slièná tváø, tmavé vlasy. Oduševnìlý výraz. Èím byla ještì zvláštní?
,,Tím, jak a èím ¾ila coby dítì nebo jako dospìlá. Zpùsobem vnímání tragických i bì¾ných události v rodinì a ve spoleènosti. Jak hodnotila lidi, s nimi¾ se znala, nebo ty, u kterých pracovala jako slu¾ka,“ uvedla paní Zdenka.
Zá¾itky byly natolik silné, ¾e Al¾bìta cítila potøebu je zaznamenat. Kdy¾ jí bylo asi padesát let, zaèala proto psát pamìti. Aby rodina vìdìla, jaké to bylo kdysi, co všechno pro¾ila ona, mnozí pøíbuzní a známí.
,,Její pøíbìhy vypovídají tolik o ¾ivotì v Ostravì a v jejím okolí v èase Rakouska-Uherska a pozdìjším, ¾e podle mne pøesahují svým obsahem rodinou kroniku, pøipomínají sociální román. Proto jsme si s dcerou Veronikou øekly, ¾e by je mìly poznat i další lidé.“ Øíká Z. Babrajová. A u¾ jsme byly u jejich nápadu financovat vydání knihy s prostým názvem Pamìti. Vyšla koncem roku 2008 ve vydavatelství Repronis. Pokøtìna byla v ostravském Divadle Jiøího Myrona. První setkání kní¾ky s veøejností tehdy zprostøedkovala ètením ukázky re¾isérka Dagmar Hlubková z Národního divadla moravskoslezského.
Paní Zdena o man¾elovì babièce vyprávìla hodnì a s nadšením. Aspoò malièko z toho, co ještì prozradila: ,,Uchvátilo mì, ¾e Pamìti vyzaøují babièèin vìèný optimismus, i kdy¾ za¾ila mnoho bídy a ústrkù. Do školy chodila jenom sedm rokù a pøitom se stále nìèemu ráda uèila. ®ila v ní vìèná touha po poznání… Moc mi bylo blízké i její chápání lásky. Kdy¾ se poprvé opravdu zamilovala - do zamìstnance lékárny kdesi v Uhrách, bylo to hodnì romantické a silné. A¾ tak moc, ¾e jednoho ze svých synù o mnoho let pozdìji pøesvìdèila, aby se stal lékárníkem. Vnuk pak musel dostat jméno Alexander, na památku dávné lásky. Musím dodat, ¾e její druhý syn Konrád byl známým sochaøem.“
Pro mnohé ètenáøe, hlavnì ostravské patrioty, mù¾e být kniha hodnì zajímavá i podrobným popisem staré Ostravy s jejími ulicemi, obchody, továrnami, šachtami. A o¾ívají v ní i v minulosti známí ¾ivnostníci, jejich man¾elky, slu¾ky. Také politické nebo národnostní napìtí, které tu vládlo mezi Èechy, Nìmci, ®idy èi Poláky pøed první svìtovou válkou a po ní. Je tu i atmosféra 28. øíjna roku 1918, spojená s vyhlášením Èeskoslovenské republiky.
Pamìti Al¾bìty Babrajové byly vydány v takové podobì, jak je napsala. Bez stylistické a gramatické úpravy. Autorka se vyjadøovala v typické, dnes u¾ málokdy u¾ívané, ostravštinì. Právì takové vydání vytváøí pøesnìjší obraz ¾eny, její¾ soukromý ¾ivot i popis okolního svìta stojí za bli¾ší poznání.
Pøimìla jsem Zdenu Babrajovou, aby mi s kní¾kou zapózovala pøed fotoaparátem. Pamìti jsou i jejím dítkem. Také bez Zdeniny pomoci by se nedostalo do svìta. ,,A dalších pøíbuzných,“ dodala.
Text a foto: Eva Kotarbová