Kniha mého mládí a srdce
Nìkolik výroèí se shluklo letos nad tou mnou u¾ od útlého dìtství tolik opeèovávanou knihou a kterou èetlo mnoho minulých generací na celém svìtì a také mí souèasní potomci: její italský autor Edmondo de Amicis zemøel ji¾ pøed sto lety v roce 1908, první svou knihu Vojenské èrty (pozdìji Vojenský ¾ivot) vydal v roce 1868 krátce poté, kdy opustil jako nadporuèík po urèitém zklamání italskou armádu. Ale za nìkolik let se doèkal velkých úspìchù s knihou Srdce (v podtitulu Kniha pro hochy), která pøekonala nìkolik desítek vydání ve vlastní zemi a pøekladù ve všech svìtových jazycích. Všechny jeho další knihy (romány a cestopisy) zùstaly v hlubokém stínu této jedineèné kní¾ky. Stala se „Mont Blancem“ v literatuøe pro mláde¾. Zapùsobila všude svým ušlechtilým humanismem a pedagogickým ideálem. Èeské ètenáøe na ni upozornil Jaroslav Vrchlický a poprvé se u nás objevila na sklonku let 1888-89.
Mám její èeské vydání z roku 1928 v pøekladu Františka Petráka, které vyšlo nákladem J. Tou¾imského v Praze – Vršovicích. S velkým rozechvìním jsem její stránky prohlí¾el poprvé pod vánoèním stromkem ve svých 12 letech v roce 1938. V osudovém roce, kdy se mùj tatínek zklamaný a poní¾ený musel v záøí vrátit z hodonínských kasáren, kam narukoval jako zálo¾ník jezdeckého pluku, s ním¾ pøe¾il vánoèní ta¾ení na Halièi a¾ do osvobození v roce 1918. Mobilizace byla zbyteèná, naši republiku hanebnì zaprodali. Vìtší smutek v oèích nejen svého otce, ale všech lidí kolem, ve škole a v obci, jsem do té doby neznal.
A v tomto hlubokém rozpolo¾ení venkovského kluka, který vnímá citlivì všechno, èím ¾ijí jeho maminka, otec, dvì sestry, všechno, o èem mu vyprávìjí jeho vlasteneètí uèitelé, všechno, co ète a o èem pøemýšlí èi poslouchá v rozhlase, jakoby se ocitl sám v dìji svého dávného vrstevníka, chlapce s nesmírnì velkým srdcem a neobyèejnými zá¾itky v jednom školním roce. Ty jsou navíc umocnìny „povídkami mìsíce“, které jim ve škole pravidelnì vyprávìl pan uèitel: Malý vlastenec z Padovy, Malá lombardská hlídka, Malý florentský písaø, Sardinský bubeník, Tatínkùv ošetøovatel, Romaòská krev, Obèanská stateènost, Od Apenin k Andám, Ztroskotání lodi.
Všechny jsem je pøeèetl nìkolikrát, stejnì tak deníkové zápisky ze sešitu „¾áka tøetí tøídy obecné školy v Itálii“, které jeho tatínek uspoøádal a on sám pozdìji na gymnáziu k nim dodal leccos nového. Sousedky, které k nám chodily drát peøí právì tu zimu, na mne naléhaly, kdy¾ jsem se jim sna¾il z kní¾ky nìco ve zkratce povìdìt. „Ne, èti nám to, synáèku, a» nám to draní lépe utíká...“ Veèer co veèer jsem èetl všechny ty mìsíèní povídky, a¾ mi nad jednou z nich srdce doslova usedalo a maminka mne k sobì pøivinula, aby nebyly vidìt v mých oèích slzy... Tak silné dojmy jsem nad tou knihou pro¾íval, a pak putovala z ruky do ruky, od sousedù k sousedùm, k mým spolu¾ákùm.
Zakoupil jsem si i její souèasné vydání v pøekladu Tomáše Uchytila, s reprodukcemi vynikajících originálních døevorytù, a které vyšlo v Èeském klubu, v nakladatelství Josefa Šimona. Navíc jsou v nìm základní encyklopedická data o dobì syna krále Sjednotitele Viktora Emanuela II. a podrobné vysvìtlivky k nìkterým datùm, událostem, jménùm a zemìpisným pojmùm. Souhlasím s edièní poznámkou o tom, ¾e kniha Srdce byla mostem pøes rozbouøené øeky èasu, ¾e je i nadále vroucným dokumentem o kráse, síle a opravdovosti dìtského vidìní svìta. Její souèasné vydání respektovalo italské dobové reálie, zachovalo patetickou dikci vyprávìní, autentiènost morálních apelù.
A tady vzniká zákonitì otázka: najde si toto dílo i dnes svého ètenáøe? Kdo pøivede souèasné Potterovy odchovance a „prince dvojí krve“ k tomuto dílu? Najdou se takoví? V¾dy» jsem sám nové vydání kupoval ji¾ za podstatnì sní¾enou cenu v „Levných knihách“, proto¾e z dnešních regálù bylo vytlaèeno soudobými napínavými a jinak dobrodru¾nými tituly. Pøesto - a¾ moje pravnuèka doroste, rád ji to souèasné vydání daruji. Ani srdce mých dalších potomkù nesmí okorat.
Edmondo De Amicis - citáty
Láska je v¾dy nìco pøibli¾ného, nikoli nìco jistého.
Láska je jen to, co nás pøitahuje proti naší vùli.
Síla je v tom, ne nenávidìt, kdy¾ máme k nenávisti dùvod.
V tváøi ¾eny mù¾e být ještì nìco krásnìjšího, ne¾ co nazýváme krásou, a to ¾ena v zrcadle nevidí.
Z lásky k sobì ¾ijeme, z lásky k jiným umíráme.
Blázni, mù¾ete prchat pøed ¾enami, pøece však nemù¾ete uniknout jejich lásce.
Jako se víno neopatrným zacházením zlomí v ocet, tak se mù¾e láska záhy promìnit v nesnesitelnost. Láska je jediný druh vìdy, která se obejde docela dobøe bez konverzace a korespondence. Velikost lásky je závislá teprve na zpùsobu, jakým jí bylo dosa¾eno.
