Poselství od protino¾cù
Román Poselství od protino¾cù vypráví pøíbìh americké lékaøky Marlo Morganové, specializující se na pøírodní léèitelství, které se naskytla pøíle¾itost poznat ¾ivot jednoho australského domorodého kmene. Domorodci jí toti¾ nabídli, aby se s nimi úèastnila jejich putování po Austrálii. Ètenáø spolu s mladou lékaøkou postupnì objevuje svìt, v nìm¾ platí zcela jiné zákonitosti: domorodci ¾ijí v naprostém souladu s drsnou pøírodou, mají mimoøádnì vyvinutý orientaèní smysl a jsou schopni pøe¾ít i v tìch nejnehostinnìjších podmínkách. Marlo Morganová dochází k poznání, ¾e zpùsob ¾ivota i duchovní svìt australských praobyvatel, jakkoli se mù¾e
na první pohled zdát primitivní, je ve skuteènosti mnohem hlubší a autentiètìjší ne¾ naše moderní civilizace.
Tolik z obálky této knihy.
Kní¾ka vyšla v roce 2000 a mnì se dostala do rukou ji¾ pøed nìkolika lety výpùjèkou z Mìstské lidové knihovny. Zapsala se mi do pamìti a zapùsobila natolik, ¾e kdy¾ jsem ji nedávno na regále opìt objevil, vypùjèil jsem si ji znovu, abych si myšlení aboriginù osvì¾il a mohl ètenáøùm tlumoèit alespoò nìkteré myšlenky.
Americká autorka se úspìšnì pokusila zlepšit sociální postavení skupiny pùvodních domorodcù tím, ¾e jim pomohla zøídit výrobnu okenních sítí. Byl to poèin podobný tomu, jakoby se pokusila zøídit výrobní dru¾stvo cikánù v Chánovì. Tento skutek zaznamenal jeden domorodý kmen zvaný Dávní lidé a pozval ji na nìkolikamìsíèní pou» divoèinou, pøi ní¾, po absolvování zkoušky, mìla mo¾nost se seznámit s ¾ivotem a filosofií tìchto lidí, kteøí se úmyslnì vyhýbají jakémukoli styku se souèasnou civilizací. Na této cestì lékaøka zjistila, ¾e tito lidé, dùvìrnì spjatí s pøírodou, jsou schopni se dorozumívat telepaticky na velké vzdálenosti, obstarat si jídlo a pití i v nejnehostinnìjších oblastech, umí léèit úrazy a dokonce mají svérázný a utajený ústav dìjin, který zaznamenává probìhlé události, jako napø. svìtovou válku èi atomový výbuch.
Tito lidé vìøí, ¾e všechno na zemi se dìje za urèitým úèelem, neexistuje náhoda a ¾ádný tvor, který by nezapadal do svého prostøedí. Úèelem rostlin je být potravou ¾ivým tvorùm, zpevòovat pùdu a udr¾ovat rovnováhu v atmosféøe. Domorodci ka¾dodennì vysílají zprávu pro zvíøata i rostliny, v ní¾ oznamují, ¾e pøicházejí naplnit úèel jejich existence. Rostliny a zvíøata se pak mezi sebou dohodnou, kdo bude zvolen. Ka¾dý pokrm je pøijímán s vdìèností a den se zahajuje podìkováním Bo¾ské jednotì za celý svìt. Na vodu, kterou doká¾í v¾dy najít, mají zvíøata stejné právo jako lidé. Nic nepøichází nazmar. Všechno pou¾ité se vrací do pøírodního kolobìhu, lidé splývají s prostøedím.
Autorka poznává svìt dávných lidí v mnoha oblastech. Podle kmene byli lidé pùvodnì uzpùsobeni k tomu, aby komunikovali prostøednictví telepatie, pomocí mysli. Lidé v skupinì si vzájemnì ètou myšlenky a jsou schopni si je pøedávat i na velkou vzdálenost. V našem svìtì taková komunikace nemù¾e fungovat, proto¾e lidé l¾ou, okrádají své zamìstnavatele, šidí na daních a podvádìjí partnery. Nemohou proto pøistoupit na to, aby nìkdo jiný vìdìl, co si opravdu myslí.
Také pocity a emoce mají výrazný vliv na zdraví a blahobyt jedince. Domorodci vìøí, ¾e tìlo pocity a emoce zaznamenává a zanáší tento záznam do ka¾dé buòky, do mysli a vìèného já. Podání vody umírající rostlinì èi zvíøeti osvìtlí podstatu ¾ivota stejnì jako podání potravy hladovému. Nezále¾í na tom podání, ale na zakoušeném pocitu, který naše tìlo zaznamená. Tyto netìlesné pocity naplòují vìènou èást naší bytosti.
Domorodci vìøí, ¾e ka¾dý má nìjaké nadání, v ¾ivotì prochází rùzným obdobím, kdy se to nadání projeví. Podle toho nìkolikrát za ¾ivot mìní své jméno vyjadøující svùj pøínos pro komunitu. Tak mají mezi sebou Mìøièku èasu, Vypravìèku pøíbìhù, Náèelníka, Nositelku štìstí, Lovkyni snù, Výrobce nástrojù, Švadlenu apod. Narozeniny neslaví, oslavují pøínos ka¾dého k všeobecnému dobru a duševní rùst.
Autorka se pokusila jim vysvìtlit pojem hry a sportu závodním bìhem k cíli. Nepochopili. Kdy¾ jeden vyhraje, všichni ostatní prohrají a jsou neš»astní. To pøece není zábava, konstatovali.
Domorodci vìøí, ¾e by lidé nemìli vlastnit pùdu, která patøí všem a všemu. Dohoda a sdílení je jediný skuteèný lidský zpùsob ¾ivota. Vlastnictví je extrém, jím¾ se vyluèují druzí, abychom mohli vyhovìt sami sobì. Ne¾ do Austrálie pøišli Britové, nikdo nebyl bez pùdy…
Kdy¾ jedinec dosáhne 120 a více let a zaène ho vzrušovat myšlenka na návrat do vìènosti, otá¾e se Bo¾ské Jednoty, zda je to v zájmu Nejvyššího dobra a uspoøádá slavnost na poèest svého ¾ivota. Pak se všichni obejmou, odcházející se posadí do písku a doslova vypne své tìlo. Zemøe bìhem dvou minut. Nikdo netruchlí, on se pouze transformoval z lidské roviny na neviditelnou.
Dávní lidé vìøí, ¾e jednou pøehodnotíme náš vztah k materiálním statkùm a zmìníme své postoje. Máme k dispozici techniku, která umo¾òuje nakrmit ka¾dého èlovìka na svìtì a znalosti, s jejich¾ pomocí bychom mohli všem lidem dát prostøedky k sebevyjádøení a mnoho dalších vìcí, jen kdybychom chtìli. Veškeré lidské poèínání by se mìlo øídit zásadou, ¾e je v zájmu veškerého ¾ivota.
Tolik filosofické výòatky z fascinujícího putování australskou pouští s kmenem, který se dobrovolnì a uvìdomìle rozhodl ukonèit svou existenci tím, ¾e nepøivede další dìti na svìt, v nìm¾ klimatické zmìny znemo¾ní další bytí v dosavadním prostøedí.
Ivo Antušek
Marlo Morganová: Poselství od protino¾cù, 157 stran, Práh, Praha 2000
