Poslední dny míru
Témìø sto let uplynulo od zahájení první svìtové války, která poètem mrtvých pøekonala všechny dosavadní rekordy. Lidé tenkrát netušili, co se chystá. A netuší to, bohu¾el, ani dnes, kdy nejdokonalejší americké zbranì jsou zamìøeny na syrské cíle. Procházíme dobou vzrušených a tajných diplomatických jednání, která mohou tøetí svìtovou válku oddálit nebo vyvolat. Není tedy bez zajímavosti ohlédnout se o 99 let zpátky a podívat se, co pøedcházelo první svìtové válce.
Tak jako dnes v syrské krizi i tehdy se události rychle vyvíjely a mnoho lidí ¾ilo v blahé nevìdomosti.
28. èervna 1914 byli dìdic Rakousko-uherské øíše, arcivévoda František Ferdinand a jeho man¾elka ®ofie, zavra¾dìni v Sarajevu. Pro úplnost dodejme, ¾e synovec císaøe Františka Josefa, František Ferdinand byl generálním inspektorem rakouské armády. Jeho tvrdohlavé rozhodnutí navštívit Sarajevo 28. èervna 1914, v den státního svátku Srbska, pova¾ovali srbští vlastenci za provokaci.
Po celý mìsíc událost nezpùsobila ve svìtì ¾ádné zvláštní pozdvi¾ení. Francouzský prezident Raymond Poincaré a pøedseda vlády René Viviant nezmìnili ani plány své cesty do Ruska a do Skandinávie. Zatímco veøejnost se bavila soudem s madame Caillaux, dostává se jim pøijetí 20. - 23. èervence v Petrohradì.
23. èervence v 18 hodin Rakousko-Uhersko poslalo ultimatum Srbsku. Vy¾adovalo potrestání viníkù atentátu, zastavení nacionalistické propagandy a úèast rakouských policistù pøi vyšetøování. Srbská vláda dostala na pøijetí ultimáta 48 hodin.
Od 2. èervence Nìmecko ujiš»ovalo Rakousko svou podporou. O tøi dny pozdìji, František Josef napsal nìmeckému císaøi Vilému II., ¾e pova¾uje za nutné "odstranìní Srbska jako politického faktoru na Balkánì."
Vilém II. pøijal tento strategický cíl navzdory riziku ruské reakce. Bertchtold, rakousko-uherský ministr zahranièí, pøesvìdèil kabinet, s odkazem na nìmeckou podporu, ¾e je nutné vyhlásit Srbsku válku. Aby zabránil rychlé reakci francouzské vlády, zvolil datum 23. èervence, kdy Poincaré a Viviani budou na cestì z Ruska.
24. èervence nìmecká velvyslanectví pøedávají evropským vládám nótu, po¾adující, aby byl konflikt pova¾ován za lokální. Rusko umíròuje Srbsko a vy¾aduje, podpoøeno Francií a Velkou Británií, na Rakousku dodateènou lhùtu. Zároveò však upozoròuje, ¾e v pøípadì rakousko - srbské války nezùstane neutrální.
25. èervence pøed 18. hodinou veèerní Srbsko pøijímá podmínky ultimáta, s výjimkou úèasti rakouských policistù na vyšetøování. Rakousko–Uhersko odpovìdìlo, ¾e èásteèné pøijetí se rovná odmítnutí ultimáta a pøerušuje diplomatické styky. Srbsko ztrácí iluze o mo¾ném zachování míru a vyhlašuje všeobecnou mobilizaci. Rakousko mobilizuje 15 sborù. Také Rusko pøijímá potøebná pøedmobilizaèní opatøení.
26. èervence Nìmecko ¾ádá Francii, aby Rusy uklidnila. Francie ze strachu, aby neoslabila francouzsko-ruské spojenectví, odmítá. Británie navrhuje konferenci ètyø zemí, Nìmecka, Itálie, Francie a Británie, je¾ by se zabývala øešením situace. Nìmecko to zavrhlo s poukazem, ¾e by znamenala poní¾ení spojeneckého Rakouska.
27. èervence se Rusko obrátilo na Rakousko s po¾adavkem, aby sní¾ilo své nároky vùèi Srbsku. Rakousko to odmítlo. Teprve nyní se francouzští obèané zaèali obávat mo¾né války a odbory zorganizovaly na paøí¾ských bulvárech velkou protiváleènou demonstraci.
28. èervence Rakušané zahájili palbu znamenající vyhlášení války Srbsku. Stále ještì mohlo jít o omezený konflikt, vše zále¾elo na Rusku.
Toho dne však car podepsal pøíkaz k èásteèné mobilizaci 13 sborù a jejich vyslání na rakouskou hranici. Jeho generálové se pøi tom obávali, aby si to Nìmci nevylo¾ili jako mobilizaci všeobecnou, co¾ by znevýhodnilo Rusy. A skuteènì.
29. èervence Nìmecko varuje Rusko pøed všeobecnou mobilizací, která by mìla za následek mobilizaci nìmeckou.
V Paøí¾i se konala nová demonstrace proti válce.
30. èervence 1914 ruský car Mikuláš podlehl naléhání svých armádních velitelù, kteøí se obávali ztráty èasu, a vyhlásil po èásteèné mobilizaci úplnou.
Pro Nìmce to znamená válku proti Rusku, a pokud nebude mobilizace odvolána, i válku proti Francii. Aby válka nepropukla, bylo tøeba jednat rychle.
31. èervence Nìmecko po¾ádalo Rusko, aby do 12 hodin zastavilo pøípravy a otázalo se Francie, zda zachová neutralitu v pøípadì nìmeckého konfliktu s Ruskem. Francouzská vojska ustoupila 10 km od hranic, aby se zabránilo nìjaké provokaci.
Rakousko-Uhersko naøídilo všeobecnou mobilizaci v reakci na tu ruskou.
V 17,40 hod. je vyhlášena ve Francii, v 19:00 mobilizuje v reakci na ultimátum z 29. èervence Belgie.
Tý¾ veèer byl v kavárnì Crescent na Montmartru zavra¾dìn socialista a odpùrce války Jean Jaurès.
Nìmecko se ocitlo v pasti svých vojenských plánù. Pokud by Rusové neustoupili od mobilizace, musí uplatnit své spojenectví s Rakousko-Uherskem. Po vyhlášení války nemohou Nìmci pøesunout všechna svá vojska na východ, proto¾e musí èelit 74 francouzským divizím na západì. Jeliko¾ oèekávají, ¾e ruská mobilizace bude pomalá, rozhodují se zaútoèit nejdøíve na Francii, uskuteènit Schliefenùv plán útoku na Belgii a rychle zvítìzit nad Francií, podobnì jako v roce 1870. Pak mìlo dojít k vyjednávání s Velkou Británií.
Jen¾e plán nefungoval.
1. srpna s vìdomím následkù Rusko nezareagovalo na nìmecké po¾adavky. Francie ohlásila, ¾e se bude chovat v souladu se svými zájmy, co¾ znamenalo, ¾e vzhledem ke spojenecké smlouvì s Ruskem nemá jinou mo¾nost ne¾ válèit.
V 15,45 hod. Francie vyhlašuje všeobecnou mobilizaci, Nìmecko ji o hodinu a ètvrt pozdìji vyhlašuje rovnì¾. Poté, v 19 hodin, vyhlašuje válku Rusku.
Velká Británie zùstává zatím neèinná.
Je zajímavé, ¾e se v této chvíli nìmecký císaø Vilém II., který zná Schliefenùv plán, ptá svého vrchního velitele von Moltke: A teï budeme pochodovat s celou armádou jen na západ?
A zkušený profesionál Moltke mu odpovìdìl, ¾e síly soustøedìné na francouzské hranici budou postupovat podle plánu i s vìdomím slabosti na ruských hranicích, proto¾e jinak by došlo k totálnímu nepoøádku.
2. srpna nìmeètí vojáci napadli Lucembursko. Nìmecko dává ultimátum Belgii do 19 hodin a po¾aduje volný prùchod nìmeckých vojsk.
3. srpna v 7:00 hod., Belgie odmítla nìmecké ultimatum, v 18:40 hod. Nìmecko vyhlásilo válku Francii.
Británie se zavazuje podporovat Belgii, pokud její neutralita by mìla být porušena.
4. srpna nìmecká armáda napadla Belgii.
5. srpna Velká Británie vyhlásila válku Nìmecku, proto¾e porušilo belgickou neutralitu.
6. srpna Rakousko vyhlásilo válku Rusku.
11. srpna Francie deklarovala válku s Rakousko-Uherskem.
První svìtová válka se rozhoøela.
Dnes u¾ všichni víme, ¾e válka nevznikla kvùli vra¾dì arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu. ®e to byla jen záminka, aby tehdejší mocnosti mohly naplnit své mocenské a hospodáøské zájmy.
Dnes jsme na tom podobnì. Chemický útok v Sýrii není dùvodem k zásahu proti re¾imu Bašára Assáda. Je to jen záminka, jak pokroèit za pomoci ozbrojených i neozbrojených rozvraceèù v naplnìní geopolitických a ekonomických zájmù nejvìtší mocnosti, USA. Další krok na cestì k rozvratu „darebáckých“ státù nerespektujících americké pøedstavy o demokracii. Další krok na cestì k dosa¾ení chaosu v severní Africe a na Blízkém východì.
Kdo seje vítr, sklidí bouøi.
Myšlenka, ¾e chaos dostihne i zemi svého pùvodu se nezdá být nereálná.
Ivo Krieshofer