Co nového v zoo
Ostravská zoologická zahrada obohatila svou kolekci vzácných madagaskarských lemurù o další druh – lemura mongoze. Je to v poøadí ji¾ devátý druh lemura a v Èeské republice je k vidìní zatím pouze v Ostravì.
Stejnì jako ostatním druhùm lemurù i lemuru mongozovi hrozí ve volné pøírodì vyhubení. V Èerveném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) je veden jako zranitelný druh (Vulnerable) a jeho poèty stále klesají. Nejvìtší hrozbou pro nìj je ztráta pøirozeného prostøedí v dùsledku zabírání ploch pro zemìdìlskou pùdu, vypalování a vytváøení pastvin pro dobytek, produkci døevìného uhlí a lov pro potravu.
Lemuøi mongozi nejsou vzácní jen ve volné pøírodì, ale také v lidské péèi. Na celém svìtì je chována necelá stovka zvíøat, pøièem¾ v Evropì je to okolo 50ti jedincù. Navíc v populaci pøevládají sameèci, tak¾e odchov mláïat není vùbec jednoduchý. V letech 2006 a¾ 2010 se v Evropì nepodaøilo odchovat jediné mládì, v loòském roce pouhá dvì mláïata ve dvou britských zoologických zahradách. Pøitom udr¾ení ¾ivotaschopné populace v lidské péèi je velmi ¾ádoucí vzhledem ke klesajícím poètùm tìchto zvíøat v jejich pùvodní domovinì. Chov v lidské péèi tak bude mít stále vìtší význam a nakonec se mù¾e stát poslední mo¾ností, jak tento druh lemura uchovat pro další generace.
„Velmi si proto ceníme, ¾e jsme se mohli stát dalšími chovateli tak vzácného zvíøete, a vìøíme, ¾e se nám v budoucnu podaøí odchovat mláïata tak, jak tomu bylo i u jiných podobnì vzácných lemurù, napø. lemurù Sclaterových,“ øíká Petr Èolas, øeditel zoo. V souèasné dobì jsou v ostravské zoo k vidìní dva pìtiletí sameèkové, kteøí se narodili ve francouzské Zoo Besancon. Naším cílem bude samozøejmì získat i samièky a vytvoøit nové chovné páry.
Lemur mongoz (Eulemur mongoz) je støednì velký druh lemura. Dosahuje hmotnosti okolo 1–1,4 kg. Pùvodním místem výskytu je pouze Madagaskar, kde obývá tropický suchý opadavý les na severozápadì ostrova. Mimo Madagaskar byl èlovìkem dovezen na ostrovy Comoro. V jejich potravì pøevládá ovoce, v období deš»ù ji doplòují kvìty a nektar, jsou to tedy také významní opylovaèi. Bìhem období sucha se ¾iví i listím. Pøíle¾itostnì pojídají brouky, housenky a hmyz. Mongozi ¾ijí v malých rodinných skupinách, které tvoøí monogamní rodièovský pár spolu s jedním a¾ tøemi ještì závislými potomky. Mezi samcem a samicí je pomìrnì nápadná pohlavní dvojtvárnost (dimorfismus). Samec má líce, bradu, èelo, záda a límec rezavì hnìdé, u samice líce a bradu utváøí krémovì šedý límec, který souvisle navazuje na hrdlo a spodní èást tìla.
Štìtkoun africký
Kolekce zvíøat v ostravské zoologické zahradì se rozrostla o nového obyvatele, kterým je pestøe zbarvené prasátko štìtkoun africký. Je to sameèek a jmenuje se Tarzan.
Sedmiletý Tarzan k nám pøicestoval z polské Zoo £ódz 12. kvìtna. Návštìvníci jej mohou prozatím vidìt v pavilonu Tanganika, v jeho zadní dosud nezrekonstruované èásti. Sameèek zde nezùstane sám, v brzké dobì by se mìl doèkat i nové partnerky. V budoucnu se pak tato atraktivní zvíøata pøestìhují do Pavilonu evoluce, kde svùj domov najde rovnì¾ skupina šimpanzù nebo vzácní koèkodani Dianini.
Štìtkoun africký (Potamochoerus porcus) je nejpestøeji zbarvené prase a má pomìrnì hustou hnìdoèervenou srst, úzký bílý pás uprostøed høbetu a protáhlé ušní boltce zakonèené štìtkou delších chlupù (odtud jeho název). Patøí mezi rychlé bì¾ce a také dobré plavce. ®ije v rovníkové Africe od Senegalu a¾ po Kongo. Obývá rùzné typy vlhkých lesù od moøského pobøe¾í po vysokohorské polohy kolem 4000 m n. m. ®iví se podzemními i nadzemními èástmi rostlin, ovocem i ¾ivoèišnou potravou (plazy, ptaèími vejci a mláïaty). Za potravou vychází pøevá¾nì v noci. ®ije v malých skupinách vedených dospìlým samcem. Výrùstky na hlavì slou¾í samcùm v dobì námluv jako nárazníky pøi vzájemných potyèkách. Samice rodí po 120-127 dnech bøezosti 1-8 mláïat do hnízd z travin, které sama vybudovala. Nìkterými africkými kmeny bývá štìtkoun pro svùj zjev a vlastnosti oznaèován jako „král lesa“.
Plameòáci
K záplavì letošních mláïat, která jsou k vidìní v ostravské zoologické zahradì, pøibyla mláïata plameòákù kubánských. By» jejich letošní hnízdìní poznamenala velmi nepøíjemná dramatická událost, doufáme, ¾e zkušené páry i tentokrát svou rodièovskou úlohu zvládnou dobøe. Do dnešního dne jsou na svìtì dva malí plameòáci a mìli by pøibýt ještì další.
V dobì, kdy ptáci sedìli na hnízdech a inkubovali vejce, pøišel jednoho pozdního veèera prudký poryv vìtru, který v podmáèené pùdì vyvrátil statnou vrbu rostoucí pøímo ve výbìhu plameòákù. Padající strom naštìstí nezasáhl hnízdištì, nicménì plameòáky natolik vydìsil, ¾e všichni se z hnízd poplašenì zvedli a uchýlili se do bezpeèí vnitøního pavilonu. Pracovníci zoo s obavami o snùšku vejce z hnízd posbírali a ještì v noci umístili do umìlé líhnì, aby nebyl narušen proces inkubace a mláïata uvnitø nezahynula. Namísto nich polo¾ili do hnízd podkladky, doufajíce v návrat plameòákù. Velkou úlevou bylo, kdy¾ následujícího rána plameòáci opravdu opìt na hnízda zasedli a pokraèovali v péèi o snùšku. V prùbìhu dne, kdy jsme se ujistili, ¾e jsou ptáci po nenadálém noèním vyrušení opìt klidní a plnì zaujati hnízdními aktivitami, byla jim do hnízd vrácena i jejich vejce. První mládì pak pøišlo na svìt v pátek 6. èervence.
I v ¾ivotì èerstvì vylíhnutých plameòákù se obèas odehraje malé drama. Ve stáøí asi pìti dnù se u¾ odva¾ují opustit hnízdo a vydávají se na obhlídku jeho okolí. Hnízda plameòákù však mají tvar pomìrnì strmých komolých ku¾elù, vysokých zhruba 30-40 cm, tak¾e malé mládì se z nìj pøi své neobratnosti mù¾e doslova skutálet. Krkolomnì vypadající pád však mládì ustojí bez úhony.
Návštìvníci zoo mohou nové pøírùstky pozorovat ve výbìhu v bezprostøední blízkosti vstupu do zoo. Jsou pokryta šedobílým prachovým peøím a na rozdíl od dospìlých mají rovný zobáèek. Intenzivní oran¾ovorù¾ové zbarvení získají a¾ v prùbìhu druhého roku ¾ivota. Zbarvení plameòákù je zpùsobeno oran¾ovo-èervenými barvivy (karotenoidy) obsa¾enými v potravì plameòákù, která se ukládají do peøí. První mìsíce krmí rodièe své potomky speciálním rosolovitým výmìškem ze za¾ívacího ústrojí. Poté zaèínají mladí plameòáci pøijímat potravu dospìlých, kterou tvoøí drobní korýši, øasy a plankton.
Plameòáci kubánští (Phoenicopterus ruber) obývají mìlká jezera a laguny souostroví Velkých Antil (Kuba, Bahamy, Hispaniola), poloostrova Yucatan a severu Ji¾ní Ameriky. Prozatím nepatøí k ohro¾eným druhùm, ale jejich pøirozené prostøedí se zmenšuje v dùsledku prùmyslové tì¾by soli.
Mandril (Mandrillus sphinx)
Dalším mládìtem v ostravské zoo je sameèek mandrila, který se narodil 27. èervna. Návštìvníci jej mají mo¾nost vidìt v pavilonu opic.
Matkou malého sameèka je sedmiletá samice Jarmilka, která se stala mámou vùbec poprvé. A dokonce dvojnásobnou! Jarmilka porodila dvojèata, která jsou u mandrila velkou vzácností. Vzhledem k tomu ale, ¾e nemìla ¾ádné pøedchozí zkušenosti s odchovem mláïat, ani nemìla pøíle¾itost pozorovat odchov u jiné samice, zvládla nakonec péèi pouze o jednoho svého potomka – sameèka. Druhé mládì – samièka – uhynulo den po porodu. Tak jako u vìtšiny ohro¾ených druhù i v tomto pøípadì je pøi odchovu mláïat v lidské péèi jakýkoli nepøirozený zásah ze strany èlovìka vylouèený. I pøesto pova¾ujeme tento odchov za mimoøádný úspìch a pro samici znamená získání velmi cenných zkušeností do budoucna. Vìøíme, ¾e v pøípadì opakovaného porodu dvojèat by ji¾ zvládla péèi o obì mláïata.
Mandril (Mandrillus sphinx) patøí k nejpestøeji zbarveným primátùm. Øadí se do skupiny pralesních paviánù, kteøí se vyznaèují kratièkým ocáskem. Obývá západní èást Afriky od ji¾ního Kamerunu na jih po Gabun. ®ije v malých rodinných skupinách v deštných pralesích, kde se zdr¾uje hlavnì na zemi. Na stromy vylézá v noci nebo v pøípadì nebezpeèí. Mezi pohlavími existuje výrazná pohlavní dvojtvárnost (dimorfismus). Samec mù¾e být více ne¾ dvakrát mohutnìjší ne¾ samice, dosahuje hmotnosti okolo 30 kg, samice asi 10 kg. Má také mnohem barevnìjší srst a mohutné špièáky podobné špièákùm šelem. V nìkterých zemích je mandril hojnì loven pro maso. V Èerveném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) je veden jako zranitelný druh (Vulnerable). Je ohro¾en také ztrátou pøirozeného prostøedí.
Foto: Pavel Vlèek
Komentované krmení v Zoo Ostrava
Návštìvníci si mohou zpestøit prohlídku ostravské zoologické zahrady komentovaným krmením vybraných druhù zvíøat doprovázené povídáním jejich ošetøovatelù. Lidé tak mohou pozorovat zvíøata mnohdy z bezprostøední blízkosti a zároveò se dozvìdìt zajímavosti o jejich chovu v zoo i aktuální situaci ve volné pøírodì, která není mnohdy nijak pøíznivá. Pro mnohé ve volné pøírodì ohro¾ené druhy se tak chov v lidské péèi, pota¾mo v zoologických zahradách mù¾e stát poslední mo¾ností, jak tato zvíøata uchovat pro další generace.
Komentované krmení probíhá a¾ do konce srpna ka¾dý den. Poèet „komentovanì“ krmených zvíøat se bude postupnì doplòovat i o další druhy, jako jsou levharti, papoušci èi sloni.
Èasový harmonogram komentovaného krmení v Zoo Ostrava:
9:30 pandy
10:15 vydry (v expozici Èitván)
10:30 medvìdi a hulmani (v expozici Èitván)
12:30 hroši (v pavilonu Tanganika)
13:00 šimpanzi (v pavilonu opic)
13:30 ¾ralùèci (v pavilonu Papua)
14:45 medvìdi a hulmani (v expozici Èitván)