Rojení ve Vèelném
Rychnovský les Vèelný se vèelami mírumilovnými a vhodnými i pro alergiky - nemají ¾ihadla
Vyjdìme z povìsti, jak ji zaznamenal profesor Eduard Weis: Za starodávna ošetøovali v lese Vèelném u Rychnova nad Knì¾nou vèelaøi roje vèel a med odvádìli královské kuchyni.
A u¾ ti prý znali pramen u dnešní Studánky, jako¾to vodu divné, léèivé moci a také ostatní rychnovští obèané se o tom z
vlastní zkušenosti pøesvìdèili. ®il v té dobì v Rychnovì chudièký mu¾. Klopotnou prací si vydìlával na skromné ¾ivobytí pro sebe a pro svou èetnou rodinu, døel do úpadu, a¾ posléze tì¾ce ochuravìl a na celém tìle byl ochromen. Marnì shánìl a u¾íval lékù, jaké mu kdo poradil. U¾ se zdálo, ¾e je odsouzen jenom k ubohému ¾ivoøení a dlouholetému trápení svému i své rodiny. Jedné noci, po velikých bolestech, usnul a mìl zvláštní sen. Zjevená postava Panny Marie jej vyzvala, aby pøed východem slunce smoèil své tìlo u Studánky. Chuïas tak uèinil a brzy se uzdravil. Povìst o jeho zázraèném uzdravení se rozhlásila po celém kraji. Byla tu vystavìna kaplièka a na její stìnu byly zavìšeny berle uzdraveného chuïase, jako zøejmý dùkaz mocné hojivosti pramene. Ty berle nám pøipomenou slovenské Pieš»any.
Vèelný bude mít vèely poustevnice
Nechme se pouèit: Tyto samotáøky jsou pomìrnì málo známé, nenápadné, ne¾ijí v rojích, ale poustevnickým ¾ivotem. A proto¾e jsme ve Vèelném, kde ¾il známý poustevník Ivan, kdo jiný by byl vhodnìjším obyvatelem ne¾ vèelka samotáøka, která také ¾ije poustevnickým zpùsobem.
Pod hotelem Studánka jim pøipravili obydlí, nechce se nám øíci úly. To proto, ¾e ka¾dá vèela poustevnice je zároveò královnou i dìlnicí. Do vhodných dutin nanosí vèelka na zadních no¾kách nebo na bøíšku pyl. K tomuto pylu pøidá nektar a tak vytvoøí medopylové tìsto, na které naklade vajíèko. Otvor pak nìkteré druhy vèel uzavírají hlínou, proto jim øíkáme zednice, jiné kousky lístkù, tìm se øíká èalounice a takto pokraèují, a¾ je celá dutinka naplnìná. Z vajíèek se vylíhnou malé larvièky, které se ¾iví tìstem, pak se zakuklí a vylíhnou se z nich na jaøe nové vèelky. Po spáøení vèely se sameèkem se mù¾e vše opakovat.
Mnohé ještì o tìchto vèelách samotáøkách nevíme, ale v naší vlasti jich ¾ijí desítky druhù s rùznými zpùsoby ¾ivota. Jsou mírumilovné, vhodné i pro alergiky, proto¾e nemají ¾ihadla. Jejich chov je zcela bezpeèný a pøitom velmi snadný, mù¾eme jej svìøit i dìtem. Vèely samotáøky nejsou nijak citlivé na pohyb lidí v jejich blízkosti, pøitom jsou velmi zdatnými opylovaèi - starají se o opylování kvìtin, ovocných stromù a keøù. Mezi sebou nekomunikují a tak ka¾dá vèelka mù¾e opylovat jinou rostlinu.
Nejznámìjší jsou vèely zednice. Jsou velmi vynalézavé a vyu¾ívají existující dutiny a chodbièky. Mají rády suchá hnízda na slunci s orientací k jihu, chránìná pøed deštìm, vìtrem a predátory. Nejoblíbenìjší bývají rovné, pomìrnì hluboké 8 – 10 cm vodorovné a hladké dutiny, vyvrtané do døeva o prùmìru 5 a¾ 10 mm.
Nu a taková vèelí obydlí vytvoøila výtvarnice a døevoøezbáøka Jarmila Haldová ze Sedloòova, která vlastním zpùsobem vyjadøuje regionální charakter lidového øezbáøství Orlických hor. My vidìli ve støedu 16. kvìtna poslední práce na nich – vyvrtávání onìch otvorù. Pøijmìte tyto øádky a obrázky jako pozvánku na nedìli 20. kvìtna, kdy bude na Studánce Rojení ve Vèelném – den plný medu. O pùl ètvrté odpoledne budou ony vèelíny odhaleny.
Josef Krám