Rychnovský soukenický betlém
V hale Mìstského úøadu Rychnovì nad Knì¾nou je od zaèátku kvìtna nastálo vystaven v osvìtlené zasklené vitrínì, aby ho Rychnováci i turisté mohli celoroènì vidìt, Rychnovský soukenický betlém, dílo špièkové øezbáøky Jarmily Haldové (*1951) ze Sedloòova v Orlických horách. Pro propagaci regionu i mìsta záslu¾ný poèin.
Nad pùvodním vchodem do této budovy kdysi okresního úøadu je zmrzaèená sochaøská práce Josefa Wagnera z roku
1930 s motivem rychnovské panny na jelenu a èeskoslovenským státním znakem. Byla slavnostnì odevzdána pro potøeby okresního úøadu v øíjnu 1930. Tu desku podle náèrtku Goèárova ¾áka arch. Oldøicha Šmídy provedl v sádøe akademický sochaø Josef Wagner a vytesal místní kameník František Novák.
V mìstské kronice jsou dva zápisy o ní:
Její provedení vyvolalo mnoho zbyteèné, nepovolané a zbyteèné kritiky, její¾ výtky se obracely nejen na „klerikální“(!) prý znìní nápisu (pro slovo „Pánì“), ale i futuristicko-kubistické provedení v kameni. Druhý zápis: 30. èervence 1942 byla sòata s budovy okresního úøadu kamenná deska nad hlavním vchodem; znak ÈSR byl u¾ døíve z ní otluèen, Místo desky proveden ve štuku nápis Der Bezirkhauptmann. Výsledek je viditelný dnes: Zmizela slova LÉTA PÁNÌ (zùstala prázdná 
plocha) a z prsou èeského lva byl odstranìn znak Slovenska a nahrazen dobøe viditelnou tmavou "opravou" nejspíš za nacistické okupace.
Stìny této haly jsou od roku 1999 vyzdobeny Alešem Lamrem (* 1943) tøídílnými nástìnnými malbami s názvem Znovuzrození kruhu. Jeho díla jsou zastoupena u nás v galeriích a mj. v USA (Washington a Severní Karolina), japonské Osace, v Argentinì, Nìmecku, Belgii, Francii a Slovinsku.
Autorka Rychnovského soukenického betlému je autodidaktická výtvarnice Jarmila Haldová, rozená Havlíková (*1951), pocházející z Prahy a ¾ijící v Sedloòovì.
Její otec Václav Havlík absolvoval po 2. svìtové válce UMPRUM, která i jeho úsilím byla povýšena na vysokou školu. Pùsobil v Divadélku Spejbla a Hurvínka jako scénograf, poté ve stejné funkci a navíc i jako šéf výpravy byl èlenem Ústøedního loutkového divadla, tehdy nového profesionálního loutkového divadla v Praze. V tomto divadle pùsobil šestadvacet let a v jeho výpravì byla realizována øada významných inscenací. Jedenatøicet let vyuèoval loutkáøské technologii na katedøe loutkáøství Divadelní fakulty Akademie múzických umìní, první loutkáøské škole na svìtì. Bìhem své profesní aktivity pùsobil jako loutkáøský scénograf a technolog v loutkových divadlech a v èetných odborných kurzech v bývalé Jugoslávii, v Itálii, Švýcarsku, Nìmecku, Francii a v Mexiku. Její matka Jarmila Havlíková, absolventka UMPRUM, studentka profesora Muziky, zkušená kreslíøka a malíøka, naplòovala dlouhá léta své výtvarné kreace úsmìvnou pohodou, vyvedenou èasto a¾ do milého šibalství. Byla vyhledávána jako ilustrátorka mnoha dìtských kní¾ek, realizátorka loutek, objednaných vìtšinou zahranièními divadly.
Dcera Jarmila nemìla daleko k výtvarnému umìní, zpoèátku se vìnovala hlavnì botanickým ilustracím do èasopisù a spolu se svým man¾elem botanikem se podílí na ètyøech rozsáhlých monografiích prvosenek, hoøcù, pivonìk a lýkovcù, z nich¾ dvì vyšly v USA a zbývající vydali autoøi vlastním nákladem. Za tuto svou èinnost byla ohodnocena na presti¾ní výstavì umìlcù vìnujících se botanické ilustraci (11th International Exhibition of Botanical Art & Illustration, University Pittsburg, Pennsylvania, USA, 2004-2005). V roce 1975 se s rodinou pøestìhovala do Sedloòova v Orlických horách, kde zaèala tvoøit døevìné plastiky s dìtskou tematikou. Pozdìji zaèala tvoøit vìtší tematické celky, jako je kolekce bohù z øecké mytologie, postavy z Babièky Bo¾eny Nìmcové nebo soustru¾ené a kolorované postavy z Mozartových oper. Vrcholem této její èinnosti je kolekce døevìných kolorovaných reliéfù èeských panovníkù a jejich man¾elek. Pøitom uplatnila svùj celo¾ivotní zájem o historii a o ka¾dé øezané postavì se studiem literatury, archivù i konzultací s odborníky sna¾ila zjistit co nejvíce, aby do detailu zachytila jejich obleèení, šperky, zbroj, výzbroj a další atributy.
Pøipomeòme aspoò jednu z jejích døívìjších presti¾ních prezentací - v dubnu 1997 vystavovala v Praze necelou tøicítku reliéfních deskových obrazù èeských patronù a svìtcù. Výstava tehdy probíhala v pùvodní kapitulní síni Ane¾ského kláštera v Praze a poøádala ji Národní galerie. Na vernisá¾i se sešlo víc ne¾ 150 návštìvníkù, mezi nimi¾ byli èlen Národního divadla Radovan Lukavský a hudební skladatel Luboš Sluka, rodák z Opoèna.