Do svého man¾ela jsem byla hodnì zamilovaná, a vypadalo to, ¾e i on do mì. Choval se ke mnì pøívìtivì, byl hezký, pozorný, pomáhal i v domácnosti, všechny kamarádky mnì ho závidìly. Musela jsem se vdávat, stydím se to skoro øíct, ale otìhotnìla jsem hned na první schùzce. Man¾el mìl v hlavì èervíka pochybností, dcerka se narodila o 14 dní døív, a proto¾e vá¾ila pøes dva a pùl kila, lékaøi ji odmítli pova¾ovat za nedonošenou. Byla man¾elovi hodnì podobná, co¾ jsem neopomíjela zdùrazòovat.
Po èase se narodila druhá dcera a znáte to, nikdy nebylo dost penìz. Jan zaèal chodit na mimoøádné noèní smìny. Prodlou¾il si odpolední a pøišel a¾ ráno. To u¾ jsem byla v práci, pracovala jsem v obchodì, v¾dycky se tam za mnou stavil, a obvykle mnì dal pusu. Moje dvì kolegynì, bydlely spolu v jenom domì, v¾dy mìly hlavy dohromady a kdy¾ man¾ela uvidìly, jedna nebo druhá se zøetelnì ušklíbla.
Nedalo mnì to.
Kdy¾ se to opakovalo, nevydr¾ela jsem a udeøila jsem na nì. „Nikdy by jsme ti to neøekly Andulko, ale kdy¾ on chodí do našeho baráku na noèní k jedné vdovì, a rovnou od ní jde za tebou.
T o bylo teda nìco…
Zjistila jsem si u mistra jak to bylo s noèními smìnami. O tìch mimoøádných nic nevìdìl. Cítila jsem se ura¾ená, poní¾ená, zesmìšnìná. Breèela jsem, trucovala, Jan mnì odprošoval, chlácholil, sliboval. U¾ se to víc nestane.
Vzpomnìl i datum narození starší dcery. Hájila jsem se, jak se dalo. Byla jsem v té vìci nevinná, ale chápala jsem, ¾e se mu to tì¾ko vìøí. Odpustila jsem mu…
To u¾ ale všichni v okolí (kromì mne) vìdìli, ¾e mùj Jan, ten dokonalý man¾el, má slabost pro všechno co nosí suknì. Øíkalo se, ¾e si pøed ním není ¾ádná jistá. Ale na mì si dával pozor, bìda mì vidìt nìkde se s nìkým bavit. Byl pìkný ¾árlivec. To bylo vyèítání, ale potom i sladkého usmiøování. Párkrát jsem mìla podezøení, i zøetelné nará¾ky jsem zaslechla. Nìco i pøiznal, odpouštìla jsem znova a znova.
A¾ jednou...
Dcery u¾ byly docela odrostlé, obì byly na støední škole, mìly u¾ svùj ¾ivot. ®ivot studentský, ¾ivot veselý, a já s Janem více èasu pro sebe. Byla plesová sezóna, vyu¾ili jsme toho a chodili jsme plesat. V práci jsem se pochlubila a jedna mladá kolegyòka, která dojí¾dìla, mì prosila jestli by mohla na ples s námi a pak pøespat. Taneèníka prý tam bude mít. Proè ne, øekla jsem jí, holky tento víkend nebudou doma, pokojíèek je volný.
Ani Jan nebyl proti.. Taneèník se ale jaksi nedostavil… Jan to bájeènì zvládnul, vytancoval nás obì. Holèince i slzièka ukápla jak milého vyhlí¾ela, veèer se podaøil, všichni jsme se vytancovali, pro mì koneènì mohli pøijít i známí, bylo to fajn.
Po návratu jsme usínali s Janem v objetí. Najednou jsem procitla, nevím proè. Jan v posteli nebyl. Asi má ¾ízeò, øíkám si. Však já taky…Pùjdu se do kuchynì napít. V kuchyni nikdo Za to z pokojíèku se ozývaly zvláštní nezamìnitelné zvuky…
Teï u¾ nemám komu nevìru odpouštìt, rozvedli nás na první stání.
Ale kupodivu…Teï je mnì Jan prý vìrný. Obèas se sejdeme, zajdeme na veèeøi. Je poøád galantní, pozorný… prostì dokonalý mu¾.