Mùj spolu¾ák terorista (?)
Docela mì pøekvapilo, kdy¾ jsem se na chodbì našeho gymnázia v r. 1952 potkal se svým spolu¾ákem z obecné školy Václavem Vladivojem Tomkem. Vzpomnìl jsem si, jak si pro nìj ke škole chodila jeho maminka, obleèená v èerných šatech a v èerném širokém klobouku, jak nám povídal o spiritistických seancích, co¾ jsme s ú¾asem poslouchali. Doma jsem pak vyprávìl o tom, ¾e si tento podivín své jméno píše s dvojitými w a v køestním jménì vkládá písmeno s. Dovìdìl jsem se, ¾e to je asi z úcty slavnému pøedkovi z XIX. století, který byl spolu s Palackým uznávaným historikem. Samozøejmì jsme se poznali, v¾dy» od našeho navštìvování obecné školy U Studánky v Praze 7 uplynulo jen pár let.
Dlouho jsem o Tomkovi neslyšel, a¾ nìkdy v 60. letech pøinesl táta od známého z hospody Kriminalistický sborník, veøejnì nepøístupný èasopis. V nìm se líèil výslech pachatele pøepadení vojenské hlídky z 16. 12. 1952, v nìm¾ hrál Tomek hlavní roli a jeho¾ se mj. úèastnil další ¾ák školy, Vladimír Straka.
Ukázalo se, ¾e Vácslav Vladivoj u¾ v roce 1951 zalo¾il na LaGuardiovì gymnáziu, kam tehdy chodil, skupinu Othello, která chtìla aktivnì bojovat proti komunismu. K tomu potøebovala finanèní prostøedky.Tomek proto ukradl razítko SÈSP a vyrobil povìøení k výbìru penìz na podporu boje severní Koreje proti americkým imperialistùm. S tím pak chodili po domech a vybírali po padesátikorunì a byli dokonce ochotni vydat orazítkovanou stvrzenku. Z vybraných penìz si obstarali pistole a zkoušeli si vyrobit výbušniny. Kdy¾ se to nepodaøilo, pokoušeli se koupit pekelný stroj, ale pro nedostatek penìz neuspìli. Další zbranì chtìli získat pøepadením esenbáka na obchùzce, ale nakonec se rozhodli pøepadnout odlouèenou ètyøèlennou vojenskou ozbrojenou hlídku v Praze ve Strašnicích. Pøepadení 16. prosince 1952 se kromì dalších dvou èlenù Othella zúèastnil i Vláïa Straka, který narychlo nahradil jiného èlena, který dostal strach. Vojáci, kteøí odcházeli od hlídaného objektu s nenabitými zbranìmi, se pokoušeli se bránit, a tak útoèníci zaèali støílet. Jednoho vojáka zastøelili a dalšího zranili. Tomkovi se podaøilo získat samopal a komunistická bezpeènost marnì léta pátrala po útoènících.
Tomek i Straka v roce 1953 na jazykovém gymnáziu úspìšnì odmaturovali. Tomek narukoval na Slovensko a Straka zaèal studovat historii na FF UK. Dost mì udivilo, kdy¾ jsem ho na fakultì namísto ¾ivého a veselého potkal zasmušilého a tichého. Po pøíèinì jsem nepátral, natolik jsme se neznali.
Tomkovy protikomunistické aktivity neskonèily ani po základní vojenské slu¾bì, kde se choval jako dobrý voják a dostal dokonce èestné uznání za vzorný výkon slu¾by. Kdy¾ se vrátil do civilu, podaøilo se mu o¾ivit Othella a dokonce získat ke spolupráci i mladého dùstojníka ÈSLA. Ten zásoboval skupinu zbranìmi, tak¾e zakrátko vlastnila malý arsenál: 4 granáty, 80 puškových nábojù, 30 nábojù 7,62 do samopalu, 10 pistolových, 3 kusy trhavin, roznìcovadla, dýmovnice apod. Za protikomunistického povstání v Maïarsku v r. 1956 plánovali vyhodit do vzduchu sídlo ÚV KSÈ. Domnívali se, ¾e to vyvolá revoluci i v ÈSR. Potlaèení povstání sovìtskými tanky je však zastavilo. Polekali se, zbranì zakopali v Praze-Tróji, kde èást z nich pozdìji, v prùbìhu vyšetøování, Bezpeènost našla.
Fantazie Tomka neopouštìla, a tak plánoval napø. vyhození obsazené vládní tribuny na Letenské pláni, co¾ se ukázalo jako neproveditelné, proto¾e ji Bezpeènost peèlivì hlídala. Dalším plánem k získaní tolik potøebných penìz bylo pøepadení pokladníka smíchovské Tatrovky pøi pøevozu penìz na výplaty. Akce byla v proudu, ale plán selhal, kdy¾ vyjí¾dìjící lokomotiva na vleèce odøízla útoèníky od auta, které je mìlo odvézt z místa èinu.
Na pøelomu let 1958-9 rozjel Tomek falšování stokorun v padìlatelské dílnì. Nìkolik kusù se podaøilo udat, ale policie jim u¾ byla na stopì. V prosinci 1959 vnikla do padìlatelské dílny a Tomka i se spoleèníky zatkla pøímo pøi výrobì. Jeden z nich, Ladislav Balík, pøi výslechu doznal, ¾e je jedním z pachatelù pøepadení vojenské hlídky ve Strašnicích a za iniciátora oznaèil Tomka.
Esenbáci pova¾ovali Tomka za neobyèejnì bystrého a rafinovaného a na výslech se peèlivì pøipravili. Nechali ho podrobnì vypovídat o svém dìtství, rodinì, pìknì rok za rokem. Kdy¾ došel k roku 1952 znervóznìl a asi vytušil, ¾e u¾ o pøepadení vìdí. Zeptal se:“Vy to víte?“ Na výzvu pokraèujte, pak dále vypovídal a popsal prùbìh akce a jmenoval i ostatní úèastníky, vèetnì Vladimíra Straky. Ten u¾ ukonèil studium historie a vykonával základní vojenskou slu¾bu. V prosinci 1959 byl pøevezen do Prahy, projevil ochotu uèinit doznání, které bylo poprvé v dìjinách èeské kriminalistiky zaznamenáno na magnetofonový pásek.
Po pøepadení vojenské hlídky u¾ se další èinnosti Othella nezúèastnil.
Hlavní líèení u soudu se konalo 11. – 16. èervence 1960.
Václav Vladivoj Tomek byl odsouzen k trestu smrti, Vladimír Straka dostal za výrobu protistátních letákù a úèast na pøepadení 8 let vìzení. Pìti dalším úèastníkùm ulo¾il soud celkem 65 let trestu odnìtí svobody.
Tìšil jsem se, ¾e se Vladimíra Straky na shromá¾dìní absolventù gymnázia zeptám, kolik let skuteènì odsedìl, a co bylo potom. Spolu¾áci mi však øekli, ¾e Vladimír u¾ není mezi námi, ¾e nedávno zemøel. O jeho protikomunistických aktivitách nic nevìdìli.
Ivo Krieshofer
Pramen: Kriminalistický sborník 1962
R. Cílek, J.Køivan: Smrtelný byl druhý zásah, Vydavatelství MNO
Praha 1967
Další èlánky autora:
