Zastavení v Izraeli - VI.
Kdy¾ byl Izrael ještì socialistický stát
V poslední dobì je stále èastìji slyšet zuøivé invektivy na adresu Izraele z úst muslimù i jim bezvýhradnì oddaných pøíznivcù, zejména z øad mladých èeských komunistù. O ¾idovském státu prohlašují, ¾e ,,je nositelem asociální politiky, ohro¾ující svìt brutálním imperialismem, ovládaným bezcitnými oligarchy, kteøí na Blízkém východì zaseli sémì antagonismu a zla...”
Podívejme se tedy blí¾ na historii ¾idovského státu a jeho údajné pravicové protiobèanské snahy. Z podnìtu Theodora Herzla a ruských ®idù v èele s Chajmem Weizmannem se zaèalo poprvé vá¾nì mluvit o ®idovské národní domovinì v Palestinì na poèátku 20. století. Bìhem I. svìtové války vzniklo ¾idovské dìlnické hnutí, je¾ se postupnì rozdìlilo na dva proudy. Ha-Šomer Ha´cair - Mladý strá¾ce - mìl marxisticky komunistickou orientaci a byl pro dvounárodní ¾idovsko-arabský stát. Druhý proud, opìt zastoupený ruskými ®idy, reprezentovala strana Mapai (Mifleget Po´alei Erec Jisra´el - Strana práce zemì Izrael), zalo¾ená Berlem Katznelsonem a Davidem Grünem, alias Ben Gurionem jako socialisticko-sionistická strana, prosazující ,,konstruktivní socialismus”. Mapai pak s malými pøestávkami vládla Izraeli a¾ do roku 2001, kdy byl premiérem levicové koalice Jeden blok Ehud Barak.
První komuna, zalo¾ená na principu spoleèného vlastnictví majetku a spoleèné zodpovìdnosti za práci i její produktivitu vznikla v roce 1909 na bøehu Jordánu a jmenovala se Deganja - Chrpa. Zalo¾ili ji ruští ®idé a z prvního dítìte, které se zde v roce 1915 narodilo, se pozdìji stal generál a ministr obrany ¾idovského státu Moše Dajan.
Kolektivní socialistické dru¾stevnictví, dotované ®idovským národním fondem našlo mezi ®idy v Palestinì velký ohlas a zaèaly vznikat další kibucy a s nimi i princip multikulturalismu. V roce 1926 to byl kibuc Migdal Eder - Ederská vì¾, jeho¾ zakladateli byli iráètí ®idé, kibuc Mišmar Ha-Emek - Strá¾ údolí zase zalo¾ili ¾idovští pøistìhovalci z Polska a osadu Kfar Baruch postavili ®idé z Rumunska.
A to ještì nebyla øeè o hymnì sionistického hnutí, dnešní hymnì Izraele zvané Hatikvah - Nadìje. Její text napsal v roce 1878 maïarský ®id Naftali Herz Imber, hudbu slo¾il moldavský pøistìhovalec Samuel Cohen na motivy symfonické básnì Vltava Bedøicha Smetany, který pøiznal, ¾e si tuto melodii ,,vypùjèil” ze švédské lidové písnì...
V roce 1927 vzniklo hnutí Kibuc Hameuhad - Jednotný kibuc, které si dalo do vínku marxismus a celistvost Izraele. Také sdru¾ení Zemský kibuc, èítající kolem osmdesáti komun s takøka 42 tisíci èleny, byl úzce spojený s levicovou Stranou práce zemì Izrael - Mapai. Ben Grün-Gurion tenkrát prohlásil prohlásil: ,,Socialismus je pro Izrael stejnì dùle¾itý jako Bible!”
Izraelská sionistická politika se utváøela na základì silných levicových prvkù. V roce 1897 byla ve Vilniusu zalo¾ena ®idovská socialistická dìlnická strana. O deset let pozdìji postavili ruští ®idé na pobøe¾í Støedozemního moøe osadu Pahorek jara, dnešní Tel Aviv, v nìm¾ nyní ¾ije asi tøi sta tisíc Rusù. Prvním jeho starostou byl ruský ®id Meir Diesengof.
V roce 1919 byla ®idy na Blízkém východì zalo¾ena Komunistická strana Palestiny, dva roky poté dal ruský ®id Jicchak Tabenkin podnìt ke vzniku Gedul Ha-Avoda - Dìlnické legie, základu pro vytvoøení Všeobecné komuny dìlníkù Izraelské zemì.
V roce 1927 bylo zalo¾eno hnutí Kibuc Arci - Má zemì, které bylo myšlenkovì zcela marxistické, spatøující v Sovìtském Rusku svìt budoucnosti. Jeho ji¾ reformovaný následník - ®idovské Hnutí spoleèných kibucù - má ještì dnes na sto šedesát komun se 75 tisíci èleny.
,,V kibucích pracuje ka¾dý podle svých mo¾ností a dostává stejnou finanèní odmìnu formou kapesného," øíká hrdì David Raz z kibucu Hachotrim, do nìho¾ se jako uprchlík ze Znojma nastìhoval pøed více ne¾ pùl stoletím. ,,Byli jsme vlastnì první a jediní na svìtì, který zrealizovali ideu komunismu,” smìje se a pøiznává, ¾e on v tuto ideu vìøí stále.
,,Kdy¾ nìkomu poslala bohatá teta z Evropy šicí stroj, pou¾ívali jsme ho všichni. To samé platilo o rádiích, praèkách a jiných u¾iteèných darech. Pøepych jsme o¾eleli, hlavní byla vlastní støecha nad hlavou," vzpomíná Milan Maršík, další èeský kibucník. ,,Vše tady je podnes spoleèné. Platy neexistují. Ka¾dý èlen komuny dostává roèní rozpoèet. Jeho výše je urèena podle toho, zda ¾ije sám, nebo s man¾elkou a dìtmi. Z tìchto penìz, zhruba 1500 šekelù za mìsíc, si musí platit snídanì, obìdy i veèeøe, elektøinu a plyn. Voda a byt je zdarma. Z této èástky si musím našetøit té¾ na cestu do zahranièí, na auto...”Opravdu - nesmlouvaný imperialismus. A pokud nìkdo hovoøí o ukrajinské ®idovce Goldì Meirové, dívèím jménem Goldí Mabovitzová, jako o tvrdé kapitalistické váleènici a ®elezné lady, je tøeba podotknout, ¾e to byla nejen významná izraelská levicová politièka, premiérka Izraele, jeho velvyslankynì v SSSR, èlenka kibucu Merhavia a pøedstavitelka Všeobecné konfederace ¾idovských pracujících Histadrut i strany Mapai, ale té¾ vùdèí osobnost svìtové Socialistické Internacionály.
Pøesto budou nedoukové jako z rukávu dál sypat vùèi Izraeli jen pejorativní pøídomky. Netoleratní, rasistický, fašistický, xenofóbní... Vùbec jim v tom nezabrání ani fakt, ¾e šestimilionový ¾idovský stát tvoøí pøíslušníci asi sta národù a etnik, ¾e jsou v nìm svobodnì pøístupná nejsvìtìjší místa tøí nejvìtších monoteistických nábo¾enství, ¾e jsou zde bì¾nì stavìny nejen synagogy, ale i kostely a mešity, z nich¾ zní pìtkrát dennì hlas muezzínù a ¾e izraelští muslimové si v zemi s HDP pøes 20 tisíc dolarù na obyvatele vydìlají za mìsíc tolik, co jejich soukmenovci v okolních zemích za pùl roku.
Tolik tedy o tom, jak ®idé zaseli na Blízkém východì nenávidìné ,,sémì imperialismus, nenávisti vùèi islámu a antagonismus”.
Bøetislav Olšer
Související èlánky:
