Zastavení v Izraeli - IV.
Èas izraelských obav i nadìjí
,,Jestli léèíme Palestince, kteøí se zranili, kdy¾ spáchali atentát a zabili pøi tom ®idy?" s údivem opakuje moji otázku Michaela Erlichová, asistentka šéfa tiskového oddìlení jeruzalémské nemocnice Hadassah, provázející mì po tomto nejvìtším izraelském zdravotnickém zaøízení s deseti tisíci zamìstnanci. 
,,Samozøejmì. Politika zùstává pøed branami Hadassah. Stává se, ¾e se nìkdy ocitne arabský atentátník na lù¾ku vedle postele ®ida, kterého pøi svém útoku tì¾ce zranil. Pøísahali jsme pøece pomoc všem potøebným lidem bez rozdílu," dívá se na mì dvacetiletá dívka káravì a bez respektu, i kdy¾ je mezi námi rozdíl nejmíò jedné generace.
Pøesto má proti mnì, který nikdy nedr¾el v ruce zbraò a dobu vojenské základní slu¾by si odpracoval jako brigádník v dolech, velkou ¾ivotní zkušenost; odslou¾ila si v armádì Izraele pro ¾eny povinných dvaadvacet mìsícù. Zatímco nìkteré dívky vojanèily v kanceláøi, ona si èas v zeleném suknì odbyla se zbraní v ruce. Jako vìtšina svobodných a neortodoxnì vìøících izraelských dívek.
Kdybych byl izraelský mladík, musel bych v rámci povinné vojenského slu¾by na tøi roky tøeba na frontu na Západní bøeh Jordánu nebo do Gazy. A potom ještì ka¾dý rok a¾ do svých padesáti let na mìsíc jako zálo¾ník na manévry tøeba k hranicím s Libanonem.
Nìco o Hippokratovi vím, ale pøece jen mì smíølivý postoj lékaøù v ¾idovské nemocnici pøekvapuje. Sami pøece nejlíp vìdí, jak dìsivé jsou následky sebevra¾edných atentátù. Snad proto mì naplòuje jejich postoj nadìjí, ¾e tøeba právì tímto smìrem vede cesta ke smíru mezi ®idy a Araby. Jsou to pøece pokrevní bratøi, v¾dy» oba národy pocházejí z rodu Semitù. Proè by tedy krev jednoho nemohla i pøi operacích ¾ivotadárnì kolovat v ¾ilách toho druhého? Proè by srdce jednoho nemohlo tlouct v hrudi druhého?
,,Podle našich zákonù mù¾e být v Izraeli uskuteènìna transplantace pouze mezi jeho obèany, aby se zabránilo špinavým obchodùm s lidskými orgány," øíká øeditelka Public Relations Hadassy Barbara Sofer. ,,A proto¾e mezi šesti miliony obèanù ¾idovského státu je na milion Arabù, není ¾ádný problém, aby byla napøíklad srdce nebo plíce ®ida darovány arabskému pacientovi a obrácenì. V uplynulém roce jsme takových operací udìlali nìkolik."
Izrael patøí k zemím, kde je rovnì¾ pøísnì zakázáno provádìt transplatace za peníze, stejnì tak nelze platit za darovaný orgán. Pokud ho však nìkdo chce darovat, jedná se pøedevším o rodinné pøíslušníky, musí podepsat dokument o tom, ¾e svùj orgán daruje dobrovolnì a zcela nezištnì, tedy bez finanèní odmìny. Jedním ze zachránìných pacientù je 50letý izraelský Arab Mahzana Valid, který trpìl nevyléèitelnou chorobou jater. Pokud by mu lékaøi do pùl roku netransplantovali zdravá, zemøel by. Jak u¾ to v podobných pøípadech bývá, tragédie jednoho je štìstím pro toho druhého. Kdy¾ se 9. záøí 2002 vracel z práce domù na své motorce 51letý Oded Volek z ¾idovské osady u Hebronu, byl zasa¾en do hlavy zákeøným výstøelem palestinského atentátníka.
Po pøevozu do nemocnice ho ihned operovali, prùstøel lebky a silné mozkové krvácení se však ukázaly být i pøes okam¾itou chirurgickou pomoc beznadìjné a lékaøi konstatovali smrt mozku, co¾ dalo šanci pro transplantaci. Musely však vyhovovat potøebné testy a zkoušky.
,,Speciální komise konstatovala, ¾e játra obìti teroristického útoku jsou vhodná pro transplantaci do tìla pacienta Valida," vysvìtluje mi Kiril Grozovký, ruský ®id od Moskvy, který ¾ije v Izraeli u¾ jedenáct let a v Hadasse pracuje jako koordinátor pøedtransplantaèních zále¾itostí. ,,Do osmi hodin však byla nutná operace i tedy i souhlas pozùstalých, v tomto pøípadì man¾elky. Ta po chvíli, ne¾ se vzpamatovala z hrùzného šoku ze smrti svého mu¾e, s darováním orgánu souhlasila. V tom momentì však ještì nevìdìla, ¾e pøíjemcem jater jejího man¾ela bude pacient arabského pùvodu."
Ne¾ však ¾ena zemøelého mu¾e souhlasila s darováním orgánu svého mu¾e cizímu pacientovi, stálo to lékaøe transplantaèního oddìlení nemocnice Hadassah mnoho vysvìtlování.
,,Je to divné, moc divné!" nechápala neš»astná ¾ena obìti atentátu. ,,Dívala jsem se na man¾ela. Le¾el tam a vidìla jsem, jak se mu zvedal hrudník, proto¾e dýchal. A oni mi øekli, ¾e u¾ je mrtvý. Kdy¾ mu ale buší srdce, musí ještì ¾ít, ne? Copak jde vyøezávat nìkomu ledvinu z tìla, které ještì ¾ije?"
,,Plnì vás chápu, ale vìøte mi, ¾e váš mu¾ je mrtvý," øekl jí jeden z lékaøù. ,,Funkce jeho organismu jsou nesluèitelné se ¾ivotem. To ¾e dýchá a pracuje mu srdce je jen zále¾itostí pøístrojù, které mu tyto funkce stejnì jako tìlesnou teplotu udr¾ují umìle øízeným dýcháním."
,,Èlovìk neumírá po zástavì srdce, ale mozkovou smrtí," dodal lékaø. ,,Mozek je bez aktivity, proto¾e není vy¾ivován a nervové buòky vydr¾í bez vý¾ivy, tedy bez kyslíku a cukru, jen nìkolik minut. Váš man¾el má nevratné poškození mozku zpùsobené mimo jiné prùstøelem kulkou. Nejhorší je, kdy¾ dojde ke krvácení do mozkových plen," neúnavnì vysvìtloval.
,,Krev se valí do mozku, protrhne mozkovou plenu a buòky zareagují tím, ¾e zaènou otékat, mozek zaène zvìtšovat svùj objem, a proto¾e kolem je tvrdá a nepoddajná lebeèní kost, nabere vlivem otoku znaèný objem, pøeruší se tlak v jeho tepnách, ty pøestanou pøivádìt ¾iviny a mozek po nìkolika minutách odumøe...”
Úspìšná transplatace
Po dvanácti hodinách jedné z nejnároènìjší transplantaèních operací za úèasti sedmdesátièlenného týmu lékaøù a jejich asistentù se stal Mahzana Valid opìt zdravým mu¾em a projevil pøání seznámit se s rodinou svého zachránce. Lékaøi mu sdìlili, ¾e je to mo¾né, pokud mu ovšem nebude vadit, ¾e dárcem jater byl ®id. Mahzana však byl š»astný ¾e ¾ije a o nìjakých ¾idovsko-arabských nenávistech nechtìl ani slyšet. Byl rozhodnut man¾elce svého dárce osobnì podìkovat. 
Nyní museli lékaøi pøání Mahzana Valida sdìlit i vdovì po Odedu Volkovi. V jejím pøípadì bylo rozhodování ponìkud obtí¾nìjší. Arab pøece zabil jejího mu¾e a otce ètyø dìtí. ®idé v Hebronu nemají snadný ¾ivot, proto¾e jejich palestinští sousedé na nì èasto útoèí a osadníci musejí být chránìni vojáky. Odedu Volkovi nepomohla ani vojenská strá¾. Jeho man¾elka však ve jménu myšlenky na smír mezi ®idy a Araby se setkáním Mahzanem Validem souhlasila.
,,On pøece nemù¾e za teroristy, stejnì jako nemù¾e matka ¾idovského vojáka za to, ¾e její syn zastøelil bìhem intifády palestinské dítì," øekli jí pøátelé. ,,Kdy¾ si lidé budou vzájemnì zachraòovat ¾ivoty a ne si je brát, pak bude na Blízkém východì mír."
Schùzky mezi zachránìným pacientem a vdovou po jeho dárci se zúèastnil také významný host, jim¾ byl jeden z nejlepších izraelských chirurgù, který jako první v ¾idovském státì uskuteènil ji¾ pøed dvaceti lety úspìšnou transplantaci jater. Pouze vyslovení jeho jména jasnì napoví, ¾e se jedná o Araba - profesora Ahmeda Ida, pod jeho¾ vedením byla darovaná játra transplantována také Mahzanu Validovi.
,,Roènì máme asi šest set pacientù, kteøí potøebují transplantovat nìjaký orgán, bohu¾el asi sto tìchto osob umøe, proto¾e dárcù je poøád dìsivì málo," øíká Kiril Grozovský. ,,Kdyby si lidé uvìdomili, ¾e po své mozkové smrti si ¾ádný svùj orgán na onen svìt stejnì nevezmou, mìli by naši pacienti mnohem vìtší šanci."
Související èlánky:
