Èo bolo, bolo
(Napsáno podle skuteèného pøíbìhu mé dùvìrné pøítelkynì)
"Kde jsi zase byla", ptal se mnì Ruda, sotva jsem otevøela dveøe. Pøece víš, ¾e ve cvièení! A pak jsem se trochu zakecala s Jiøkou!
No, jen jestli to byla Jiøka!
A u¾ je to tu zas, pomyslela jsem si! Zase výslech! Myslela jsem, ¾e u¾ ho ¾árlivost pøešla, v¾dy» u¾ jsme spolu témìø tøicet let, nikdy jsem mu nebyla nevìrná! Co to do nìho zase vjelo ?
Zanedlouho budu slavit padesátku! Tìším se na tu oslavu, u¾ jsem pozvala své sourozence. Bude nás hodnì, jsem se šesti dìtí. A všichni u¾ mají dìti, i jejich dìti u¾ mají dìti!
To bude veselo! A bude to stát penìz! Ale co, vidím se s nimi tak málo!
Ruda byl jedináèek. Byl v našem v mìstì na vojnì, no a chodil na taneèní zábavy. Zprvu jsem s ním nechtìla tancovat.
Jednou se ale na mne podíval, a já si všimla jeho oèí!
Byly takové velké, s dlouhýma øasami… (však je teï má i náš syn.)
Kdy¾ jsem ho poprvé pozvala do naší rodiny, byl u vytr¾ení!
Teda Janka, u vás je to tak prima! Chtìl bych také takovou velkou rodinu! Budeme mít hodnì dìtí, co øíkáš!
Souhlasila jsem a svìt mnì pøipadal rù¾ový!
Zaèali jsme na tom hned pracovat a zanedlouho jsem byla v jiném stavu.
Tak se vezmeme, v¾dy» jsme to stejnì chtìli, ne? Ale kde budeme bydlet? No pøece u nás, my máme velký byt a já jsem sám. Moji rodièe s tím poèítají!
Ale to budu muset odejít na Moravu. Budu sama v cizím prostøedí a nevím jak mnì Moraváci pøijmou.
Po pravdì, nebylo to lehké. Bylo to kolem roku 1968 a tehdejší Èeskoslovensko se rozdìlilo na federace. Bylo kolem toho plno emocí, kdy¾ jsem nìkde promluvila slovensky, hned jsem mìla federaci na talíøi.
Tchynì mnou také nebyla nadšená. Myslím ale, ¾e taková snacha, která by jí vyhovìla se ani nemohla narodit! Pro jejího miláèka by nebyla ¾ádná dost dobrá.
Janka, nemìla bys dát Rudovi èistou košili? No, však jich má plnou skøíò a tak a» si nìjakou vezme!
Já jsem mu ka¾dý den nachystala hromádku na ¾idli a vaøila jsem mu teplé veèeøe, je na to zvyklý!
Tak si zase odvykne, øekla jsem jí! Já mu pøece nebudu posluhovat! Chodím do práce stejnì jako on. Nièím jsem se jí nezavdìèila. Poøád bylo nìco, co se jí na mnì nelíbilo. A co teprve kdy¾ se narodila první dcera. Tchynì oèekávala vnuka. Holka ji moc nenadchla. A navíc, èasto plakala jak to u¾ miminka dìlávají.
Takhle to dál nepùjde, Rudo, musíme si najít vlastní byt. Podaøilo se. Byl sice ve tøetím poschodí bez výtahu ale byl náš.
Do roka jsme mìli druhou dceru! To byla fuška do schodù v jedné ruce mimino, v druhé batole. Pro nákup jsem musela úprkem bì¾et, kdy¾ jsem jednu holèièku dala do ohrádky a druhou do postýlky.
Veèer mnì v¾dy bolela záda. Kdy¾ byl Ruda doma, pomáhal mi.
Ka¾dé ráno, hned jak se probudil øekl:
Veèer chci být s tebou… Èasem jsem tu vìtu zaèala nenávidìt.
Holky rostly, zaèalo to s nimi být lepší! Dokonce jsem mohla nastoupit opìt do práce. Byla jsem ráda, proto¾e být stále jen ve spoleènosti dìtí, nebylo pro mì to pravé malinové.
Zaèala jsem chodit do cvièení, doma na Slovensku jsem v tìlocviènì trávila hodnì èasu, a chybìlo mi to!
Tehdy zaèaly ty výslechy! Kde jsi byla? S kým jsi byla? Kam zas jdeš? A tak dál.
Ruda sám ale byl hokejista, kdy¾ pøestal hrát, zaèal trénovat ¾áky a tak jsme se u dìtí støídali. Kdy¾ se nám do tøetice narodil syn, byla koneènì spokojena i tchynì a obèas byla ochotná ho i pohlídat.
Teï u¾ jsou dìti z domu. Máme u¾ i vnouèata. I ony se tìší na moji oslavu. Svého koníèka jsem se nevzdala. Dokonce jsem si udìlala potøebné kurzy a dìlám cvièitelku v Sokole. I dcery a syn, ka¾dý dìlá nìjaký sport. Øíkají tomu rodinná zátì¾. Tchynì zemøela, na staré roky se s ní stala veliká podivínka. Byla sobecká a¾ hrùza. Tchán zùstal sám, docela to zvládá, já mu vyperu, vy¾ehlím, pøes víkendy k nám chodí na obìdy. Máme se docela rádi.
Rudo, na tu oslavu si pronajmu chatu. Místa je tam dost a dá se tam i pøespat. Bude nás tam moc! Co ty na to?
Dìlej si co chceš! Já u¾ tì mám stejnì dost! A abys vìdìla, mám u¾ pìt let paní. Je sice taková trošku jednoduchá, ale je mi s ní dobøe. (Urèitì v posteli, pomyslela jsem si... A já hloupá jsem si myslela, ¾e u¾ nemù¾e...) Chci se k ní odstìhovat!
Zùstala jsem úplnì zkoprnìlá. To je teda ale dáreèek k padesátinám, to se vá¾nì povedlo.
Jenom klid! Aha, tak to byly ty tvoje schùze v oddíle? V té dobì jsme u¾ mìli jiný, vìtší byt a ka¾dý jsme mìli svou lo¾nici i televizi. Bylo to ideální øešení.
A jak si to pøedstavuješ, zeptala jsem se! Prodáme byt? Nemysli si, ¾e já tady zùstanu a budu tì s ní potkávat.
Nemù¾eme to øešení nechat a¾ po té oslavì? Souhlasil.
Oslava probìhla nad oèekávání dobøe. Tanèilo se, zpívalo, trošku i popilo. Nedala jsem na sobì znát své problémy. I Ruda byl pøíjemný a choval se ke mnì hezky. Jen s dcerami a sestrami jsme v babském krou¾ku situaci probraly!
Vida ho, dìdka, øekly sestry, víš co, vra» se na Slovensko. Dìti u¾ máš velké, budou tì jezdit navštìvovat. Budeš se tam lépe cítit, máš tam poøád plno pøátel,. A cvièitelku tam potøebujeme jako sùl.
Kde tam budu hledat práci? Do dùchodu musím vydr¾et.
Dcery øekly, teda mami, a kdo nám obèas pohlídá dìti? Dìda urèitì ne, kdy¾ bude mít jinou rodinu. Navíc zaèíná být trochu jako babka. Hned nám øekne. Bì¾te u¾ dom!
Do toho po oslavì onemocnìl tchán, ka¾dý den jsme za ním jezdili do nemocnice. Mìl u¾ pøes osmdesát, kdy¾ zemøel.
V jasných chvilkách mi øíkal, Janka, tebe k nám pøineslo samo nebe! Ruda ani neví co má. (Jo dìdo, kdybys tak vìdìl.) Ale nic jsem mu neøekla, nechtìla jsem mu kazit poslední dny ¾ivota.
Pak bylo tøeba zaøídit pohøeb, vyklidit byt, a kdo se o to všechno postaral? No pøece já!
Koneènì bude èas najít øešení našeho problému. Docela se to hodí, jdu na pøedèasný dùchod, dostanu nìjaké odstupné, prodáme byt, ne sice, ¾e by se mi chtìlo znovu zaèínat, ale co nadìlám!
Janko, prosím tì, odpus» mi! S tou paní jsem se rozešel! Dala mi nù¾ na krk.
Pochopil jsem, ¾e bez tebe nechci být. Øíká se pøece, ¾e man¾elství je víc, ne¾ ètyøi bosé nohy v posteli. Pro¾ili jsme spolu tolik let!
Odpustíš mi?
Pozval mne na veèeøi do útulné restaurace a tam jsem roztála. Co jsem mìla dìlat? Zùstala jsem. ®ijeme dál jako døív. Jen obèas, kdy¾ mnì Ruda naštve si øíkám, pøece jen jsem mìla odejít. Nepátrám po tom, jestli mi lhal, ¾e se s tou paní rozešel. Pøece ho nebudu vázat k noze stolu nebo vynucovat lásku. Ale po veèerech bývá doma.
Já však ne! Chodím dál cvièit, i s holkami se obèas zakecám. Náš vztah je klidný a pøátelský. (Obèas se navštìvujeme i v lo¾nici.)
Nevyèítáme si! Ale vyslýchat se nenechám, to u¾ nikdy!
®ivot bì¾í dál, èo bolo, bolo...
Marta Heraltová
