U¾ od dìtství o mnì øíkali, ¾e jsem malý blázen. Nemohli toti¾ s klidným srdcem snášet moje vyprávìní, kterému nerozumìli a kterému, dlu¾no øíci, jsem nerozumìl ani já sám. To pak øíkali, ¾e si pøíliš vymýšlím, nebo trpím bájivou lhavostí.
Kdy¾ jsem dospìl, mìl jsem pøíle¾itost seznámit se s knihami o reinkarnaci. Dozvìdìl jsem se, ¾e ve velice raném vìku si a¾ neuvìøitelné mno¾ství capartù (85 %) vzpomíná na døívìjší inkarnace, ani¾ by je dokázali nìjak spolehlivìji a celistvìji zaøadit. Podobné vzpomínky jsou ovšem ponejvíce vysvìtlovány pouze jako dìtská pøecitlivìlost a lhavost a v nejlepším pøípadì jako nadmìrná fantazie. Rodièe opravdu zakazují dìtem, jako se to stalo mnì, aby vyprávìly pohádky èi pøíbìhy odvozené ze vzpomínek na minulé ¾ivoty, co¾ pak vskutku zpùsobuje úplné potlaèení tìchto vzpomínek. Rovnì¾ jsem se doèetl, ¾e celá øada tzv. psychotických symptomù, je¾ èasto vedou a¾ k úøednímu bláznovství a pracovní invaliditì, je právì dùsledkem vlivu potlaèovaných inkarnaèních vzpomínek, co¾ byl myslím i mùj pøípad, jen¾ vedl a¾ k mému zaøazení do invalidního dùchodu. U¾ na gymnáziu jsem dal pøednost francouzštinì pøed angliètinou a nìmèinou. Šla mi podivuhodnì snadno, skoro jsem mìl pocit, ¾e si na tento jazyk vzpomínám. Samozøejmì jsem to pøièítal jistotì o svém minulém ¾ivotì bankéøe, který jsem mìl pro¾ít nìkde ve Francii. Cítil jsem to od nejútlejšího vìku. Jakmile nìkdo øekl: Francie, Francouz, francouzský, okam¾itì se mì zmocòovala pøíjemná závra» a touha vzpomenout si, z èeho tato závra» povstává. Francouzštinu jsem za pìt èi šest let zvládl natolik, ¾e jsem si díky ní tajnì pøivydìlával jako pøekladatel a obèasný tlumoèník. Vyu¾il jsem rovnì¾ kursù poøádaných francouzskou ambasádou v Praze, kde mi nìkteøí francouzští lektoøi nechtìli ani uvìøit, ¾e jsem nepobýval ve Francii a nìkde v okolí Paøí¾e neodposlouchával pøízvuk. Do Francie jsem se však podíval a¾ v roce 1990. Dnešní Paøí¾ je výsledkem architektonických ambicí císaøe Napoleona, o èem¾ svìdèí zejména široké bulváry, a ty mì tenkrát doslova uchvacovaly. Èasto jsem se tam vracel i jako prùvodce turistù, co¾ mi umo¾òovalo dùkladnì poznat zejména historické centrum. Trvale jsem poci»oval touhu nalézt zde nìjakou význaènou odpovìï, která by mùj souèasný ¾ivot vèlenila do pøíznivìjších kolejí. Èekal jsem rovnì¾, ¾e zde naleznu svoji vysnìnou lásku, ale i zde jsem se mýlil. V roce 1994, tedy ve vìku pouhých 34 let, jsem vlastnì umøel. Zprvu to tak nevypadalo, jen jsem havaroval na kole v Lu¾ánkách a zpùsobil si otevøenou zlomeninu stehenní kosti. Krevní sra¾enina však pronikla a¾ do mozku, ocitl jsem se v klinické smrti a za¾il efekt tzv. posmrtného ¾ivota. Moje duše se vcelku hladce vyèlenila z tìla a øítila se za svìtlem v onom tunelu, který tak shodnì a dostateènì dùkladnì popsali u¾ nesèetní Moodyho klienti. Uvìdomil jsem si v té chvíli daleko zøetelnìji svoji pøedchozí inkarnaci, je¾ se mi vyjevovala v raném dìtství, náhle mé duši toti¾ došlo, ¾e se vrací do známých míst. Kdy¾ jsem se pak doslova zázraènì uzdravil a byl schopen pohybu, vìdìl jsem u¾, kde a v jaké dobì asi hledat, abych dostal pøesnìjší odpovìdi na svoje pøedchozí otázky, které moji rodièe tak úspìšnì bagatelizovali. Pøi další cestì do Francie jsem pøišel v univerzitní knihovnì na publikaci nìkdejšího význaèného paøí¾ského bankéøe a investora Gabriela Juliena Ouvrarda, který napsal pamìti svìdèící o pøedrevoluèní a porevoluèní Francii s názvem: Mémoires sur sa vie et ses diverses opérations financiéres, Paris 3, vydání 1826. Kdy¾ jsem je èetl, byl jsem si naráz jist, ¾e Ouvrardem, jen¾ byl Napoleonovým ministrem financí, i kdy¾ pozdìji upadl do nemilosti, jsem nutnì byl jen já sám. Blí¾ilo se rozuzlení záhady mé pohádky o bankách, kterou jsem šokovanému otci vyprávìl ve vìku dvou a pùl let. V citované publikaci o historii francouzských bank jsem toti¾ našel odkaz na Sant-Peterburgskije vedomosti è. 104 z 22. prosince 1805. Velice detailnì se rozepisují o finanèní smršti v Paøí¾i v pøedveèer bitvy u Slavkova. Paøí¾ská smetánka si tehdy byla jista, ¾e císaø Napoleon bude na Moravì pora¾en a pak dojde k naprosté vojenské, ale i finanèní katastrofì. Na paøí¾ské burze zavládla vskutku nesmírná panika a krach významných bank.
Naprostá shoda faktù obsahu "Vìdomostí", historické reality a kulis mé pohádky z dìtství zachycených magnetofonem!
Tenkrát jsem si samozøejmì nevzpomnìl na bankéøe a císaøského ministra Ouvrarda, ale musel jsem èekat a¾ do dospìlosti, kdy jsem o nìm èetl jako o nesmírnì zákeøném finanèním lumpovi, který zradil svého císaøe, jemu¾ pøedtím tak slavnostnì pøísahal vìrnost. Ouvrard toti¾ zradil doslova hanebnì, kdy¾ v pøedveèer bitvy u Slavkova uzavíral obchody na finanèním trhu od Madridu a¾ po Philadelphii prostøednictvím Beringovy banky a nepøátelské britské Pittovy vlády. Uvìdomil jsem si, ¾e jsem vlastnì v pøedchozí inkarnaci v nadìji na astronomický zisk málem znièil mìnu tehdy nejsilnìjšího evropského státu; vùbec jsem se pak nedivil, ¾e jsem ve své souèasné inkarnaci nucen ¾ít dle teorie a praxe karmické odplaty, pouze ze ¾ebráckého invalidního dùchodu. Vìdomí pøedchozích souvislostí však pøesto osvobodilo moji duši od tlakù, jim¾ jsem pøedtím nerozumìl.
(85 %) vzpomíná na døívìjší inkarnace, ani¾ by je dokázali nìjak spolehlivìji a celistvìji zaøadit. Podobné vzpomínky jsou ovšem ponejvíce vysvìtlovány pouze jako dìtská pøecitlivìlost a lhavost a v nejlepším pøípadì jako nadmìrná fantazie. Rodièe opravdu zakazují dìtem, jako se to stalo mnì, aby vyprávìly pohádky èi pøíbìhy odvozené ze vzpomínek na minulé ¾ivoty, co¾ pak vskutku zpùsobuje úplné potlaèení tìchto vzpomínek. Rovnì¾ jsem se doèetl, ¾e celá øada tzv. psychotických symptomù, je¾ èasto vedou a¾ k úøednímu bláznovství a pracovní invaliditì, je právì dùsledkem vlivu potlaèovaných inkarnaèních vzpomínek, co¾ byl myslím i mùj pøípad, jen¾ vedl a¾ k mému zaøazení do invalidního dùchodu. U¾ na gymnáziu jsem dal pøednost francouzštinì pøed angliètinou a nìmèinou. Šla mi podivuhodnì snadno, skoro jsem mìl pocit, ¾e si na tento jazyk vzpomínám. Samozøejmì jsem to pøièítal jistotì o svém minulém ¾ivotì bankéøe, který jsem mìl pro¾ít nìkde ve Francii. Cítil jsem to od nejútlejšího vìku. Jakmile nìkdo øekl: Francie, Francouz, francouzský, okam¾itì se mì zmocòovala pøíjemná závra» a touha vzpomenout si, z èeho tato závra» povstává. Francouzštinu jsem za pìt èi šest let zvládl natolik, ¾e jsem si díky ní tajnì pøivydìlával jako pøekladatel a obèasný tlumoèník. Vyu¾il jsem rovnì¾ kursù poøádaných francouzskou ambasádou v Praze, kde mi nìkteøí francouzští lektoøi nechtìli ani uvìøit, ¾e jsem nepobýval ve Francii a nìkde v okolí Paøí¾e neodposlouchával pøízvuk. Do Francie jsem se však podíval a¾ v roce 1990. Dnešní Paøí¾ je výsledkem architektonických ambicí císaøe Napoleona, o èem¾ svìdèí zejména široké bulváry, a ty mì tenkrát doslova uchvacovaly. Èasto jsem se tam vracel i jako prùvodce turistù, co¾ mi umo¾òovalo dùkladnì poznat zejména historické centrum. Trvale jsem poci»oval touhu nalézt zde nìjakou význaènou odpovìï, která by mùj souèasný ¾ivot vèlenila do pøíznivìjších kolejí. Èekal jsem rovnì¾, ¾e zde naleznu svoji vysnìnou lásku, ale i zde jsem se mýlil. V roce 1994, tedy ve vìku pouhých 34 let, jsem vlastnì umøel. Zprvu to tak nevypadalo, jen jsem havaroval na kole v Lu¾ánkách a zpùsobil si otevøenou zlomeninu stehenní kosti. Krevní sra¾enina však pronikla a¾ do mozku, ocitl jsem se v klinické smrti a za¾il efekt tzv. posmrtného ¾ivota. Moje duše se vcelku hladce vyèlenila z tìla a øítila se za svìtlem v onom tunelu, který tak shodnì a dostateènì dùkladnì popsali u¾ nesèetní Moodyho klienti. Uvìdomil jsem si v té chvíli daleko zøetelnìji svoji pøedchozí inkarnaci, je¾ se mi vyjevovala v raném dìtství, náhle mé duši toti¾ došlo, ¾e se vrací do známých míst. Kdy¾ jsem se pak doslova zázraènì uzdravil a byl schopen pohybu, vìdìl jsem u¾, kde a v jaké dobì asi hledat, abych dostal pøesnìjší odpovìdi na svoje pøedchozí otázky, které moji rodièe tak úspìšnì bagatelizovali. Pøi další cestì do Francie jsem pøišel v univerzitní knihovnì na publikaci nìkdejšího význaèného paøí¾ského bankéøe a investora Gabriela Juliena Ouvrarda, který napsal pamìti svìdèící o pøedrevoluèní a porevoluèní Francii s názvem: Mémoires sur sa vie et ses diverses opérations financiéres, Paris 3, vydání 1826. Kdy¾ jsem je èetl, byl jsem si naráz jist, ¾e Ouvrardem, jen¾ byl Napoleonovým ministrem financí, i kdy¾ pozdìji upadl do nemilosti, jsem nutnì byl jen já sám. Blí¾ilo se rozuzlení záhady mé pohádky o bankách, kterou jsem šokovanému otci vyprávìl ve vìku dvou a pùl let. V citované publikaci o historii francouzských bank jsem toti¾ našel odkaz na Sant-Peterburgskije vedomosti è. 104 z 22. prosince 1805. Velice detailnì se rozepisují o finanèní smršti v Paøí¾i v pøedveèer bitvy u Slavkova. Paøí¾ská smetánka si tehdy byla jista, ¾e císaø Napoleon bude na Moravì pora¾en a pak dojde k naprosté vojenské, ale i finanèní katastrofì. Na paøí¾ské burze zavládla vskutku nesmírná panika a krach významných bank.