Miluju divadlo a ji¾ mnoho let mám pøedplatné. V našem mìstì není stálá divadelní scéna, soubory dojí¾dìjí k nám, hraje se ve velkém sále kulturáku.
Jednou za sezónu, kdy¾ je na repertoáru výpravná operetka nebo muzikál, vyjí¾díme my, pøedplatitelé, nìkolika autobusy do kamenného divadla. Minulou sezónu jsme vyjeli do Mìstského divadla ve Zlínì na svìtoznámý muzikál ŠUMAØ NA STØEŠE. Cesta probìhla v dobøe, do zaèátku pøedstavení zbylo ještì dost èasu na posezení s pøítelkyní v hospùdce, cestou nám vyhládlo, tak jsme si daly malé obèerstvení. Já jsem mìla palaèinku s ovocem a šlehaèkou.
V divadle jsme se pohodlnì usadily, za chvilku se zvedla opona, pøedstavení zaèalo.
Ovšem v tu chvíli zaèalo v mém bøiše nìjaké podezøelé bublání, které pøecházelo a¾ do køeèí.
A tak zatím co na scénì svérázný mlékaø Tovje, obdaøený ráznou man¾elkou Goldou a pìti dcerami na vdávání se za pomoci dohazovaèky sna¾il najít pro nì ¾enichy, já se na sedadle kroutila, ledový pot na èele. Taky jsem se sna¾ila, zabránit nejhoršímu. O pøestávce jsem vyrazila ze sálu jako blesk, abych si zajistila první poøadí na toaletì, a vìøte nebo ne, setrvala jsem tam celý zbytek pøedstavení.. Obèas jsem vyšla na chodbu, hodná paní uvadìèka mi dovolila i nakouknout do sálu, na chvilku jsem se zaposlouchala, nechala vtáhnout do dìje, ale zase úprk zpìt, do mého azylu…
V duchu jsem si kladla otázku: Ach bó¾e, jak já se dostanu domù? Naštìstí bylo pøedstavení dlouhé, a moje trápení jak náhle zaèalo, tak náhle skonèilo…
V autobuse u¾ bylo vše v poøádku, ale o muzikálu jsem si musela dát jen vyprávìt..