Navrhl jsem redakci zøídit rubriku "Vstup na vlastní nebezpeèí". Snad to povzbudí i nìkteré další ètenáøe, aby napsali a zmíní se o uva¾ované rubrice v komentáøích.
Pøíliš rezervované osoby pøedem upozoròuji, aby radìji dál neèetly. Ti, kteøí si myslí, ¾e i erotika patøí k ¾ivotu naopak zvu ke ètení. Za autorství se nestydím a doufám, ¾e neztratím vaši dosavadní pøízeò a pøidávám další pøíbìh ze ¾ivota...
U¾ je to skoro tøicet šest let. Tenkrát mì komunisté pro tzv. politickou nezpùsobilost vyhodili z práce. Lidská solidarita ještì zcela nevymøela, a tak se mì ujali v jisté cestovní kanceláøi a nabídli mi pøes léto práci prùvodce. Nejdøíve jsem absolvoval únavný autobusový zájezd do Bulharska, poté letecký do Rumunska. A právì tam se odehrálo mé první milostné selhání, na nì¾ nelze zapomenout.
A¾ na pár novoman¾elù se ansámbl zájezdu skládal ze seniorù, a tak není divu, ¾e moji pozornost upoutala pøíjemná sleèna recepèní. Švitoøili jsme spolu francouzsky a obìma èinilo potìšení, ¾e si tak dobøe rozumíme.
Její mandlové oèi i krásné sametové polokoule nahoøe i dole mi nedávaly zapomenout, a tak, jakmile se opìt objevila ve slu¾bì, nedalo pøíliš práce ji pøesvìdèit, aby pøijala mé pozvání na lahvinku.
Kdy¾ jsem v den schùzky po obìdì poprvé pocítil naléhavé nutkáni, hned jsem pochopil, ¾e to není nervozita, ale „mamajka“. Ostatnì u¾ nìkolik rekreantù mì diskrétnì po¾ádalo o endiaron a ¾ivoèišné uhlí, a také nìkolik dalších míst u obìda zùstalo prázdných. Po nìkolika urgentních návštìvách oné nejmenší místnùstky se zdálo, ¾e nebezpeèí je za¾ehnáno. Však u¾ také bylo na èase. Den pokroèil a blí¾ila se netrpìlivì oèekávaná chvíle dívèí návštìvy.
Koneènì byla tady. Rozpaèitá, trochu stydlivá a netrpìlivá. Èervánky nad moøem a hudba z nedaleké restaurace vytvoøily kulisu, jako stvoøenou pro milování. Zanedlouho se k sobì pøitiskla dvì rozpálená tìla a køivka roztou¾ení spìla kamsi k výšinám.
Vtom se to stalo. V bøiše mi probìhla nìkolikerá køeè a øeèená køivka se propadla do hlubin. Zkoušel jsem své roztou¾ení ještì chvíli pøedstírat, avšak nezbylo ne¾ se omluvit a vyhledat útoèištì v oné malé místnùstce sousedící s koupelnou. Dobìhl jsem na poslední chvíli a hrozitánský rachot vydal svìdectví o mém vysvobození. Kdy¾ jsem se po chvíli vrátil, má partnerka byla obleèená, projevila úèast s mou indispozicí a projevila ochotu veèer zopakovat, a¾ mi bude lépe.
Uplynulo nìkolik dní a nastala ona pøíhodná chvíle napravit svou reputaci. Opìt vklouzla do mého pokojíku. Koòak chutnal, hudba hrála, dotyky našich tìl povzbuzovaly naše touhy, a¾ se naše tìla spojila a duše se ztratily v nadoblaèných výšinách.
Chvíli jsme setrvali v objetí, pak se naše tìla rozpojila. V tu chvíli s ozval neš»astný Zojin výkøik. V místech, kde se pøed okam¾ikem rozprostíralo území rozkoše, se rozšiøovala krvavá kalu¾. Oba jsme vyskoèili. I kdy¾ jsem ji pøesvìdèoval, ¾e se pøece nic nestalo, byla zoufale neš»astná, své dny oèekávala a¾ pozdìji. Popadla prostìradlo a ztratila se v koupelnì. Po chvíli se objevila, ale z mazlení a milování u¾ nebylo nic. Oblékla se, zastrèila zaprané prostìradlo do tašky a slíbila, ¾e pøinese nové.
Pøinesla, ustlala a chvatnì se rozlouèila.
U¾ jsem ji nespatøil. Odletìli jsme domù a já dodnes vzpomínám na to podivné léto, kdy jsem byl jako nezamìstnaný jedinkrát v ¾ivotì dvakrát za sebou u moøe a pro¾il tak trapné dobrodru¾ství plné podivuhodných událostí.
Navrhl jsem redakci zøídit rubriku "Vstup na vlastní nebezpeèí". Snad to povzbudí i nìkteré další ètenáøe, aby napsali a zmíní se o uva¾ované rubrice v komentáøích.