Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Felix,
zítra Památka zesnulých.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Škytavka

Škytavka. Anglicky hiccup. Dánové to píšou hikke. Španìlsky se øekne hippo. Francouzsky bouquet. Hebrejsky šihuk. Rusové øíkají iknuc. Italsky je to singhiozzo. A doktoøi pou¾ívají singultus – je to samozøejmì latinsky a pìknì to obchází problém, jak ten zvuk vyjádøit. Ale tak jako kýchání, zívání, krkání a prdìní, i škytavka je obvykle neškodná zále¾itost, která se vyøeší sama, a více se o ni zajímají amatérští léèitelé ne¾ opravdové lékaøské kapacity.

“Sta¾ení bøišního a hrudního svalstva, zejména bránice.“ „Bránièní køeè zpùsobující náhlé vdechnutí, které je pøerušované køeèovitým uzávìrem hlasivkové štìrbiny.“ To je v podstatì odborný popis škytavky. V kní¾kách s vtipy jsem o škytavce ¾ádné humorné zkazky nenašel. Ani v slavné Bartlettovì knize citátù nic nebylo. I lékaøská literatura je pomìrnì skromná – zabývá se hlavnì chronickými pøípady a krajními léèebnými prostøedky, vèetnì chirurgického zákroku. Je to zvláštní, ¾e takový bì¾ný jev s velkým spoleèenským dopadem je literaturou tak pøehlí¾en.

Lékaøská vìda si škytavky povšimla u¾ v dobách Hipokrata, a i kdy¾ je škytavka spojená s prakticky neomezeným mno¾stvím chorob, podmínek a okolností, nikdo vlastnì neví, co ji zpùsobuje. A léèebných prostøedkù je tolik, co zjevných pøíèin. Škytá ka¾dý. Dokonce i nenarozené dìti v dìloze škytají. Dùvodem, proè vìtšina receptù nìkdy u nìkoho zabere, je to, ¾e škytavka obvykle trvá mezi sedmi a tøiašedesáti škytnutími, ne¾ sama od sebe ustane. Cokoliv, èím trávíte èas, ne¾ škytavka odezní, se pak zdá být „léèebným prostøedkem“, a tak èím je léèení zábavnìjší, tím lépe. Je to zále¾itost, která sama odezní. Asi tak jako obyèejné nachlazení, které obvykle pøejde za sedm dní, kdy¾ nedìláte nic, a které trvá asi tak týden, kdy¾ se øídíte radami lékaøe. 

No to je jedno. Jestli vám to nepøestane tak asi kolem šedesátého škytnutí, tak máte škytavku chronickou a posunuli jste se do první ligy škytavkové historie. Guinnessova kniha rekordù zaznamenává pøípad Charlese Osborna z Anthonu v Iowì, který škytá ka¾dých dvanáct minut u¾ od roku 1922. zaèalo to, kdy¾ porá¾el prase. Jinak ¾il obyèejným ¾ivotem. O¾enil se a mìl dìti a tak dál. Jeho ta škytavka otravuje hlavnì teï, proto¾e se mu pøi škytání pohybuje umìlý chrup. Pøes nesmírné úsilí lékaøù se pro škytavku pana Osborna nenašel ani dùvod, ani lék. Pøišly mu desítky tisíc dopisù s nabídkami neuvìøitelného mno¾ství léèebných postupù. Kromì neménì nepøíjemného nachlazení nemá ¾ádný jiný zdravotní problém tolik receptù na léèení.

Mì škytavky zajímají ze spoleèenského hlediska. Škytavková síla. Schopnost škytavek úplnì zmìnit situaci v jakémkoliv lidském shromá¾dìní. Fascinuje mì, co se stane v místnosti plné lidí, kdy¾ se tento jev vyskytne. Škytavky okam¾itì vyvolají pozornost. Jenom si párkrát škytnìte a ti okolo vám hned pøispìchají na pomoc a budou doporuèovat léèbu nebo nìjaký zásah. Výskyt škytavky posune veèírek od letargického tlachání o nièem, jako nìkde na autobusové zastávce, k náladì, jaká bývá na pohotovosti. Lidé se mimo jiné budou nabízet, ¾e vás bouchnou do zad, pøinesou vám vodu nebo vám pøes hlavu pøetáhnou papírový pytel. „Postavte se na hlavu“, „Zadr¾te dech“, „Poskakujte“, a tak dále. Lidé si zaènou vyprávìt o pøípadech škytavky a sdìlovat si, co na to pomáhá. Škytající osobì  se pøi zápase s køeèovitými stahy dostane øady návodù a na šamana, který pøišel s vítìzným prostøedkem, se pak všichni dívají s úctou, jaké se tìší vìdmy a zaøíkávaèky. Do spoleènosti vjede nový ¾ivot a energie. A pøedevším – lidé se budou smát. Škytavky jsou legraèní.

(Poznámka: Vzhledem k tomu, ¾e zvuk, jaký pøi škytání jednotliví lidé vydávají, se písemnì nedá poøádnì vyjádøit, chci vás po¾ádat, abyste pomohli s o¾ivením následujícího pøíbìhu. A¾ budete èíst, hlasitì, prosím, po svém škytnìte, kdykoliv v textu narazíte na slùvko škyt.ze zkušenosti vám mohu øíci, ¾e to zvláš» dobøe funguje, kdy¾ je pøi tom s vámi v místnosti ještì nìkdo jiný.)

Stalo se to na svatbì. Velké svatbì. Ukázkové svatbì, která u¾ zaèínala být dlouhá a nezajímavá. Pøiblí¾il se okam¾ik slibu a nevìsta ke mnì otoèila svou bledou tváø.

“Opakujte, prosím, po mnì: Já, Mary, si beru tebe, Johne, za svého mu¾e.“
A nevìsta odpovìdìla:
“Já (škyt), Mary, si beru tebe (škyt), Johne, za svého (škyt)…“

V zadní èásti kostela se nìkdo zasmál. Ozvalo se nìkolik uchichtnutí. Podíval jsem se na shromá¾dìní a spatøil v øadách lavic potlaèované úsmìvy. Pár lidí si dr¾elo pusu dlaní. Ach jo.

Odmlèel jsem se a zhluboka se nadechl. Ovládl jsem svou tváø i mysl. Èekal, a¾ se vše zklidní. Shromá¾dìní lidé museli sáhnout hodnì hluboko do svých rezerv, aby se ovládli. Nevìsta potlaèovala škytavku a obèas sebou mírnì cukla, jako by dostávala slabé elektrické šoky nìkde u pupíku. Její ¾ivotní energie se posunula od dìsivého zá¾itku vlastní svatby a byla teï jednoduše zamìøená na ovládnutí bránice a hlasivkové štìrbiny.

Tenký hlásek kdesi v mé hlavì mì varoval, ¾e sedíme na spoleèenské èasované pumì, a jestli nevìsta otevøe ústa a obš»astní nás ještì jedním škytnutím, tak to bouchne. Èas jako by se zastavil. Zva¾oval jsem své mo¾nosti. Mohl jsem vzít v úvahu její stav, nechat poslat pro trochu vody a všechny po¾ádat, aby se zhluboka nadechli. Lidé by se usmáli, zdvoøile by se uchichtli, uvolnili se a svatba by mohla pokraèovat podle zvyklostí. Nebo jsem mohl celý problém pøejít, sliby jednoduše pøednést sám a po¾ádat nevìstu a ¾enicha, aby øekli „ano“, nebo aby jen souhlasnì pøikývli. Chci se domnívat, ¾e jsem nepochybnì tyhle mo¾nosti zvá¾il, ne¾ jsem se rozhodl jít do toho a „nechat ji vyhazovat“, jak jsme øíkávali na rodeu.

Upøel jsem pohled na kamennou tváø nevìsty a pokraèoval jsem: „Ponesu s tebou všechno dobré i zlé a¾ do smrti.“ a nevìsta, pomo¾ jí Pánbùh, do toho šla: „Ponesu s tebou (škyt) všechno dobré i (škyt)…“ Nìkdo jiný vydal takový ten zvuk, jako kdy¾ z brzd dieselové lokomotivy vychází vzduch. A jeden èlovìk o deset øad dál to nevydr¾el vùbec. ®ádné hihòání, ale poøádný smích z plných plic. Šlechtí ho, ¾e se pokusil dostat k východu, ještì ne¾ vybuchl, jen¾e tam nedorazil. Kostelem šplouchaly vlny smíchu. Já se smál, nevìsta a ¾enich se smáli a svatebèané také. Nahoøe na kùru mìl varhaník úplný záchvat. Lidé vylézali z lavic, aby popadli dech; lidé breèeli, frkali, hýkali, øehtali, øièeli, troubili a utírali si oèi kapesníky. A v¾dycky kdy¾ u¾ to vypadalo, ¾e se vrací jakési zdání klidu a øádu, tak to nevìsta udìlala znovu. „Škyt“, a vøava pokraèovala.

Nakonec asi po patnácti minutách, kdy¾ u¾ jsme ze sebe vymaèkali i poslední zbytky smíchu a shromá¾dìní vypadali spíš jako zachránìní troseèníci ne¾ svatebèané, jsem zvednutím ruky po¾ádal o ticho a øekl, ¾e jestli mají být svatby veselé spoleèenské události, pak jsme co do pøijatelné míry veselí pøekroèili veškeré nadìje a oèekávání. Také jsem øekl, ¾e všichni známe ta slova i jejich význam a ¾e v duchu tìch slov prohlašuji ¾enicha a nevìstu za mu¾e a ¾enu a jejich man¾elství ¾ehnám.

Nato nevìsta vyhrkla: „Dìkujeme (škyt) vám.“ A ten èlovìk vzadu to zase nevydr¾el a nevìsta a ¾enich bì¾eli ulièkou a místo slavnostního pochodu znìl smích, proto¾e varhaník u¾ byl mimo provoz.

Díky bohu za tyto nehody skuteèného ¾ivota, které nás chrání pøed nudou dokonalosti. Nikdy nezapomenu, kdy¾ se nìco podobného stalo na velevá¾eném pohøbu. Škytavku dostal starý strýèek zesnulého, a jak se ji pokoušel ovládnout, podaøilo se mu škytnout a uprdnout souèasnì. Nìco takového se nedá jen tak pøejít, a» se sna¾íte sebevíc, ani na pohøbu. Strýèek Jack zachránil celou situaci. Bájeèný pohøeb.

 

(Doufám, ¾e jste nepøekroèili své mo¾nosti – tedy pokud jste se zhostili svého úkolu a vydávali patøièné zvuky tam, kde se v textu objevily.)
 
 
* * *
Z knihy Roberta Fulghuma „Ach jo“ vydané nakladatelstvím ARGO roku 1996
Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 24.04.2020  12:07
 Datum
Jméno
Téma
 24.04.  12:07 Von
 24.04.  11:52 Petra Super poèteníèko!
 24.04.  03:13 Václav