Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Felix,
zítra Památka zesnulých.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kdo kamarádí se zvíøaty,
ten kamarádí s Bohem.
Pøes zvíøata si s ním zadarmo popovídáš.
 
(Bohumil Hrabal)

 

Mé pøístavní smeèky
 
Pøi svých plavbách na zaoceánských parnících jsem mìl v nìkolika pøístavech smeèky poulièních psù, které jsem chodil krmit. Tvoøili jakousi rodinu, která spoleènì za¾ívala radosti i strasti všedního dne. Kdo jste mìli nìkdy mo¾nost vidìt tyto poulièní psy víte, ¾e mají v ¾ivotì vlastnì jedinou starost – sehnat si ka¾dý den nìco k snìdku. V tomto ohledu jsem pro nì byl skuteèným po¾ehnáním, a to nepøeháním. Na lodi se toti¾ dennì vyhazovalo ohromné mno¾ství jídla. Dodneška to nedoká¾u vùbec pochopit. To plýtvání bylo opravdu nepochopitelné. Dennì se v noci vyhazovaly metráky jídla do moøe, tak¾e se za lodí táhlo obrovské hejno všech mo¾ných ryb. Bylo mi to šílenì líto, ale jídlo se nesmìlo z lodi vynášet, tak¾e to vlastnì nemìlo jiné øešení. Na lodi toti¾ bylo o pasa¾éry dobøe postaráno. Jídelní lístek obsahoval pìtadvacet jídel pro sedm set pasa¾érù. Porce, které pøebývaly si rozdìlila posádka a co nesnìdla ani posádka, to se vyhazovalo do moøe. Dovedete si pøedstavit to mno¾ství jídla, které šlo pøes palubu? Hrùza! Naštìstí jsem se mezi posádkou tìšil urèitému privilegiu, proto¾e jsem všem námoøníkùm a kamarádùm støíhal zadarmo vlasy. Z toho mi potom plynuly urèité výhody a jednou z nich byla i ta, ¾e mì nikdo nekontroloval, kdy¾ jsem v pøístavu odcházel z lodi na bøeh a v ka¾dé ruce nesl plnou igelitku plnou šunky, masa, peèených kuøat, zkrátka všeho, na co si vzpomenete. A tak jsem chodil krmit „své“ psy vybranými lahùdkami, které zbyly po našich pasa¾érech.

Všichni tito poulièní psi jsou velice plaší, nenechají na sebe sáhnout, ale toho, kdo jim nosí krmení, vezmou na milost, tak¾e po èase jsem je mohl hladit a dával jsem jim dokonce i jména. Myslím, ¾e mì ti psi mìli hroznì rádi. Dokonce jsem mìl tenkrát pocit, ¾e poznají i naši loï, kdy¾ pøiplouvala do pøístavu. Ka¾dý lodní šroub toti¾ vydává trochu jiný zvuk.

Na ostrovì Aruba v Karibském moøi se mi stala krásná pøíhoda. Rozhodli jsme se, ¾e si zajdeme na obìd. Po cestì jsem nakrmil místní psí smeèku (opravdu jsem mìl ty spøíznìné psí duše po celém svìtì) a nejednou koukám, ¾e tam pøibìhl takový malinký pejsek,. Ale proto¾e byl skuteènì drobouèký, nemìl šanci, aby na nìj zbylo aspoò jedno sousto. Ve smeèce je právo silnìjšího velice dùslednì dodr¾ováno, tak¾e tenhle chudáèek mìl smùlu. Øekl jsem si: takhle tedy ne, já tì, kamaráde, pozvu do èínské restaurace. Byli se mnou ještì dva muzikanti, tak jsme si vzali taxíka a nechali se zavézt do nejlepší èínské restaurace.

V té dobì byl na palubì jako jeden z pasa¾érù Emilio Perucci, co¾ je asi sedmdesátiletý známý  milionáø, kterému dìlaly spoleènost dvì krásné modelky a zrovna byli v té¾e restauraci na obìdì. Kdy¾ jsme vešli do restaurace, sedli jsme si k barovému pultu a poprosili jsme o „nápojový lístek pro psa“. Barman zaváhal, ¾e to tedy nemají. Tak jsem pejskovi objednal mlíko. Pøedstavte si, ¾e ten èlovìk pøinesl mlíko ve sklenici! Povídám mu: „Vidìl jste nìkdy, aby pes pil ze sklenice?“ Barman se omluvil a donesl misku. No, bavili jsme se náramnì, to mi urèitì vìøíte.

Stejná situace nastala, kdy¾ jsem chtìl psí jídelní lístek…Opìt omluva, ¾e ten nemají. Tak tedy vybereme nìco z našeho jídelního lístku… a Emilio Perucci tohle všechno sledoval. Nìjak mi ovšem uniklo, ¾e se pejsek zaèal vrtìt. Chtìlo se mu èurat, a najednou cítím, ¾e mi èurá na kalhoty. Proto¾e to byla feneèka, tak jsem ji vzal a odešel jsem na dámské toalety, šoupl jsem ji do dveøí a sám jsem poèkal venku. Kdy¾ recese, tak se vším všudy. Feneèka skuteènì vykonala obì své potøeby, a to tak, ¾e na nepøehlédnutelném místì. Jenom¾e v tom okam¾iku se zvedla jedna ze spoleènic Emilia Perucci a chystala se rovnì¾ navštívil toaletu. Jakmile do ní vstoupila, udìlala uááááá, vrátila se zpátky a stì¾ovala si Emiliovi. Ten udìlal pochopitelnì humbuk, obsluha se strašnì omlouvala, všechno uklidila a my jsme si øíkali, tak a teï nás musejí urèitì vyhodit! Ale proto¾e jsme jim dávali pomìrnì vysoké spropitné, vzali nás na milost. Nikdy jiný kromì nás a Emilia v té restauraci toti¾ nebyl.

Kdy¾ jsme se vraceli zpátky na loï, tak mi bylo líto, ¾e bych mìl toho malinkýho pejska nechat na bøehu. Rozhodl jsem se, ¾e ho propašuji na loï. Všichni mì od toho zrazovali, proto¾e kdyby se to zjistilo, tak bylo to byl velký malér. Nicménì se mi to podaøilo, pejska jsme vykoupali, holky z posádky byly nadšené, ale proto¾e se blí¾ila hodina odjezdu a opravdu by to mohl být malér jako hrom, vynesl jsem ho zpátky na bøeh. Ten malinký pejsek šel podél našeho kolosu (loï mìøila 213 metrù) a mì tekly slzy, jak mi ho bylo líto. Ale nedalo se nic dìlat.

Za dva týdny jsme do Aruby pøijeli znovu, ale mùj pejsek ve své pøístavní smeèce u¾ nebyl. A tak si myslím (nebo bych si to aspoò strašnì moc pøál), ¾e jsem mu pomohl, kdy¾ jsem ho vykoupal a navonìl (obraznì øeèeno), proto¾e si ho mo¾ná nìkdo vzal a poskytl mu hezký domov.
 

Kdy¾ se vrátil zpátky do Èeské republiky, bylo jen otázkou èasu, kdy si poøídíme vlastního pejska. Toho souèasného jsem si vlastnì vyvzdoroval. Moje ¾ena jezevèíka nikdy nechtìla, ale kdy¾ jsem se vracel z nemocnice po léèbì rakoviny krku, tak jsem si vytelefonoval s jedním pánem z Brna, který mìl zrovna pìt štìòátek, ¾e si pro jedno pøijedu. Nikoho jsem se tenkrát neptal a pøivezl ho domù. Dal jsem mu jméno Jolly, Jolík – jako nejvyšší karta ve høe. Tak¾e v den, kdy jsem opouštìl nemocnici po devítimìsíèní chemoterapii jsem pøijel domù s malým èerným štuclíkem.

Kdy¾ pøijedu nad ránem ve ètyøi v pìt hodin domù z koncertu, tak ke mnì hned bì¾í a koneènì je spokojený, ¾e jsem všichni pohromadì a ¾e je všechno v poøádku. Kdy¾ nejsem doma, tak teskní, poøád mì vyhlí¾í a je z nìj úplnì neš»astný pes. Jakmile však slyší, ¾e pøijí¾dím, a to mù¾u být ještì dvì stì metrù od domu, u¾ znervózní a ví, ¾e páneèek pøijí¾dí. Nevymìnil bych ho za nic na svìtì!

 
Laïa Kerndl
 
Laïa Kerndl, narozen v roce 1945. Vystudoval strojní prùmyslovou školu a následnì hudební školu obor klavír. Od sedmi let však hrál na housle, kytaru, klavír a skonèil jako bubeník a zpìvák. Stále poslouchal jazz a swing. Tato hudba se mu stala vlastní a ne nadarmo je dnes pøezdívaný èeský Sinatra. Ètyøiadvacet let se plavil na zaoceánských parnících, kde  vystupoval s orchestrem Leona Slezáka.
V roce 1995 podstoupil nároènou a naštìstí úspìšnou léèbu rakoviny. Nikdy nepøestane být vdìèný prof. Kostøicovi a jeho týmu onkologù, bez nich¾ by nevzniklo ¾ádné jeho CD ani koncertní vystoupení.

 
* * *
Z knihy Václava ®idka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte mého psa!“
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
®ivot na psí kní¾ku (Václav ®idek)
Vildóóó k noze! (Václav ®idek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštìní èlovìka (Jaroslav Vlach)
Mùj pes má rád drobeèky…(Vlastimil Brodský)
Proè nìkteøí dvouno¾ci ¾ijí na psí kní¾ku? ! (Václav ®idek)
Jak si psi ochoèili lidi (Jaroslav Kovaøíèek)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Louèení se psem (Jaroslav Kovaøíèek)
Mùj ¾ivot s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Mìla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a koleèkáøi (Blanka Kubešová)
Nesahejte na nìj, patrnì má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve slu¾bách èertíka Bertíka (Zdenìk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kaèenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Bo¾enka (Soòa Èervená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav ®idek)
Nuda?... aneb Chlapeèek a jeho štìteèek (Václav ®idek)
Objevilo se štìnì (Marta Kubišová)
Mají netopýøi psí duši? (Kvìta Fialová)
Rufík a Všichni moji dobøí rodáci (Vojtìch Jasný)
Jen rolnièka cinkla a on tam stál...(Marina Hu¾várová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Par»ák (Milan Dibïák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méïa Béïa (Eva Støí¾ovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jiøí Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...(Václav ®idek)
Já na Macka a Macek na mne...(Václav ®idek)
Tak to je pìkná sviòárna! (Václav ®idek)
Moji milí Lupinové (Ondøej Suchý)
Tanec kolem hromádky (Františel Èadský)
Frantùv pes (Al¾bìta Šerberová)
Kubík aneb Zkoušky charakteru a odvahy ( Pavel Kováø)
Za trochu srandy bych šel svìta kraj (Václav ®idek)
Pes Perry, já a guvernantka Naïa (Marcela Lund)
Tanec kolem hromádky (František Èadský)
LUCY (Thomas Hasler)
Mé pøístavní smeèky (Láïa Kerndl)


Komentáøe
Poslední komentáø: 21.01.2020  16:03
 Datum
Jméno
Téma
 21.01.  16:03 Von
 21.01.  15:16 Karla I.
 20.01.  16:52 KarlaA
 20.01.  14:00 Bobo -:)))
 20.01.  12:15 Vesuvjana díky