Zapomenuté osudy - 17 Zapomenuté osudy zajímavých a stateèných lidí, které osobnì poznal Slavomír Pejèoch Ravik, si pøipomínáme vybranými pøíbìhy, je¾ vìtšinou spolu s ním dokumentoval fotograf Bedøich Kocek. Jsou to vzácné doklady o poèátcích mnoha aktivit a slu¾eb, je¾ dnes u¾ pova¾ujeme za samozøejmé.
Nahlédli jsme mezi detektivy v dobì, kdy ještì chodili pìšky a jejich hlavní zbraní byla pouhá intuice.
Film, dnes všudypøítomný, byl ve svých poèátcích a¾ tajemný a jeho prùkopníci pro nìj èasto obìtovali i zajištìnou „solidní“ existenci.
Nejinak tomu bylo i v další profesi, mezi aviatiky. Jejich odvaha pøed více ne¾ sto lety se dnes jeví neuvìøitelná. Seznamte se s nìkolika jejich osudy.
NAŠE POÈÁTKY LÉTÁNÍ
Okøídlené projekty musí se lidstvu koneènì pøece zdaøit,
kdy¾ ryba plove, proè by èlovìk neploval,
kdy¾ pták letí, proè by èlovìk nelítal.
JAN NERUDA roku 1869
FRANTIŠEK RYPL
Pøeskoème celých dvacet let od hrdinského létání pilotù, jako byl Vilém Stanovský. Devátého kvìtna roku 1945 dosedl na kbelské letištì opancéøovaný Iljušin. Byl to první spojenecký letoun, který pøivedl na opuštìné vojenské letištì František Rypl. Vystoupil z kabiny, odpálil k obloze signální raketu, která za nìkolik okam¾ikù navedla na pøistávací plochu druhý letoun s rudými hvìzdami na køídlech. František Rypl se tenkrát zdr¾el jen tak dlouho, kolik minut mu zabrala kontrola letištních budov a odeslání prvního pozdravu ¾enì a dìtem. Prvního lístku po šesti letech války… Pak se znovu rozjel po startovací ploše, zakrou¾il nad Hradèany a cestou nad Nerudovou ulicí a Staromìstským námìstím shodil balíky letákù.
Jak je to dávno; cesta z ji¾ních Èech pøes Maïarsko, Jugoslávii a Libanon do Francie, kde piloti chtìli bojovat, ale nedostali stroje. Bolestné zklamání, které jim pøipravila britská generalita tìsnì po pøeletu kanálu La Manche. „Sovìtský svaz dnes vstoupil do války proti Nìmecku“, øekli jim. A kdy¾ piloti, zoufalí z porá¾ky Francie, zaèali v hangárech jásat nadšením, dozvìdìli se, ¾e šlo jen o malou psychologickou zkoušku. „Jste unaveni. Zdecimováni, nemìli jste vidìt Francii a bude vùbec lepší, kdy¾ se pojedete rekreovat do nìkterého z našich støedisek,“ konstatovali dùstojníci britské armády. Teprve, kdy¾ se zdvihly z nìmeckých letiš» tì¾ké svazy bombardovacích letounù hitlerovské Luftwaffe, kdy¾ Anglie trpìla nedostatkem pilotù, vzpomnìli si na ty zdecimované, unavené dobrovolníky.
Otevíráme starý letecký deník, ve kterém je úhledným písmem vepsán ka¾dý start denní èernì, noèní èerveným inkoustem. A také typ letounu, hodiny strávené ve vzduchu a jméno druhého pilota. Pár èísel, nìkolik – pro laika – nesrozumitelných údajù. A pøece èlovìka z tìch stránek ovane atmosféra války. Najednou jsme nìkde vysoko nad mìstem, dole, v hloubce sedmi tisíc metrù se leskne ocelová Tem¾e a mezi tím tisíce malých krychlièek rodinných domkù a miliony lidí, jejich¾ ¾ivoty závisí na odvaze tìch nahoøe. Piloti se dívají na miniaturu mìsta pod sebou a napjatì poslouchají vzdáleným pøíkazùm pozemního personálu. „Bandité pøicházejí. Bandité plus z jihu … „ ozývá se ze sluchátek.
A pak se nìkde v dálce objeví masy hitlerovských letadel, semknuté do nedohledných kobercù. Chvílemi se nìkterý letoun zapotácí a klesne v mraènech kouøe k zemi. A lavina se pøece valí dál k mìstu a další letadla jen jako prohnutá guma zaplní prázdná místa ve formaci. Pak se ze sluchátek ozve rozkaz, piloti zapnou forsá¾ a vyrazí proti formaci, která ještì jen na malou chvíli, ne¾ ji stihaèi rozdìlí, vyu¾ije své obrovské palebné pøevahy. A zatímco dolní patra britského svazu zahájila boj, horní patra vidí za sebou houf Messerschmittù. Obrátí se ostøe proti nim a najednou je celá obloha protkána svazky støel a na nìkolik minut se prostor kolem stane nepøehlednou zmìtí samostatnì bojujících letadel. František Rypl si vybral na mušku jedno ze stovek letadel, pøibli¾uje se, ale v poslední chvíli mu pøeletí pøed kabinou jeden z èeskoslovenských pilotù a za ním nìmecká stihaèka. Neèekanì se mu objevila uprostøed míøidel. Teï jen stiskne spouš» a z Messerschmittu se vyvalí nejdøíve bìlavý mráèek kouøe a brzy za ním také plameny … Je to vlastnì jen nìkolik málo vteøin. Hitlerovci stoèí svùj kurz k francouzskému pobøe¾í a František Rypl zakrátko dosedne na letištní plochu v Duxfordu. Otevøe svùj deník a zapíše do nìj jednu jedinou øádku. Jedinou kolonku knihy, která se pomalu za pár mìsícù zaplní.
Ne v¾dy koèí Ryplovy starty tímhle happyendem. Jednou èeká na nìmecké svazy takøka hodinu, paliva v nádr¾i zùstane tak sotva na deset minut a Ryplovi se uprostøed boje zakucká motor a letadlo zaène bezvládnì klouzat k zemi. Tam dole jsou louky, rovina ale lidé ji od obzoru k obzoru pokryli silnými kùly, které mají zabránit v pøistání hitlerovským výsadkùm. Nakonec i v tìch zoufalých podmínkách polo¾í Rypl svùj stíhací letoun na zem. Jednou v mlze zase narazí na barieru stromù osm stovek metrù pøed letištìm. Druhý pilot, polský ser¾ant Gajek je na místì mrtvý a Rypl napolo v bezvìdomí vyleze z hoøících trosek tìsnì pøed zaèátkem ohòostroje vybuchujících kyslíkových lahví, nábojù a signálních raket. S prora¾enou lebkou konèí na nemocnièním lù¾ku, kolonku deníku píší pøátelé, zatímco dùstojníci pátrají po jménu, narození a nábo¾enství pilota, který snad v této chvíli nemá u¾ ¾ádné šance.
„Nábo¾enství?“ ptají se.
„Bez vyznání!“
„To není mo¾né,“ namítají. „Ka¾dý dùstojník Royal Air Force musí mít nìjaké nábo¾enství.“
Pak kohosi z komise napadne spásná myšlenka: “A v jakém kostele vás køtili?“
„ V øímskokatolickém,“ odpovídá v mrákotách Rypl.
„No tak vidíte,“ pokyvují spokojenì dùstojníci, „tak jste tedy øímský katolík …“ a pošlou do pokoje knìze, aby udìlil poslední pomazání.
A proto¾e v té dobì pro britské stíhaèe u¾ pomalu boje skonèily, obloha nad Anglií u¾ byla docela èistá a bezpeèná, chtìl Rypl odejít na sovìtskou frontu, kde v tìch posledních, rozhodujících mìsících války mohl být daleko u¾iteènìjší.
A tak kufr vzpomínek vypráví i o sovìtském generálovi Samochinovi, který zacvièoval èeskoslovenské piloty pro obsluhu tì¾kých opancéøovaných Iljušinù. Rypl ovládl jejich øízení tak dokonale, ¾e si mohl dovolit nad Pøemyšlem leteckou akrobacii. Netušil, ¾e opancéøovaný letoun má jen døevìnou kostru v ocasu a ¾e ho ústy generála Samochina stihne hned po návratu hluèné a nepøíliš vybrané uvítání. Pøílba a kupka vyznamenání pak vyprávìjí o bojích první èeskoslovenské smíšené letecké divize nad Ostravou. O letech nad pøeplnìnými silnicemi moravského severu, kde Rypl s desetièlennou skupinou letadel nièil prchající vojenské transporty, první linie okopù a betonové pevnosti.
Nu a pak, jednou, po šesti letech války, dostal František Rypl pøíkaz k prvnímu letu prvního sovìtského letounu do Prahy. To bylo onoho 9.kvìtna roku ètyøicátého pátého. Pilot Rypl se díval z ptaèí perspektivy na hoøící trosky hitlerovské ozbrojené moci, na opálené trosky letounù, které poznamenaly všechna èeská letištì, na lidi dole na cestách, kteøí poznávali výsostné znaky na køídlech. A František Rypl mohl bilancovat i svùj malý podíl ve velké válce; tehdy dostala pro tohoto generála svoboda svou konkrétní hodnotu.
Text: Slavomír Pejèoch Ravik
Foto: Bedøich Kocek a archiv Františka Rypla