Moji dva vnuci se narodili v Rakousku a v souèasné dobì ¾ijí v Kanadì.. Co se výchovy dìtí týká, tak do slova a do písmene platí jiný kraj, jiný mrav. V našich normálních rodinách je výchova mnohem pøísnìjší ne¾ v cizinì, smìrem na západ.
Tam mají ratolesti všechno dovoleno. Spoleènost je k nim velice tolerantní.
Já sama jsem za¾ila nìkolik pøíhod na vlastní kù¾i.
Na pøíklad: dcera na neposedného vnuka na ulici ve Vídni pozvedla hlas, a nìjaké kolemjdoucí senior chtìly hned volat policii..
U nás by spíše volaly: Dejte mu na zadek, škoda rány, která padne vedle. A ještì by se ozývalo: to je dneska mláde¾…
Nebo jsme jednou byli na obìdì v zahradní restauraci. No, nedá se ani vylíèit, co všechno tam kluci dìlali. Bìhali po zahradì, klièkovali mezi stoly, málem porazili èíšníka, vylezli i na strom. Nikdo ani nehlesl. Tedy z hostù. Spíše na kluky vesele pokøikovali a povzbuzovali je. Já i mùj man¾el jsme sedìli jako na trní. Ze» to pozoroval, potutelnì se usmíval a èekal na naši reakci.
Vydr¾eli jsme nehnout brvou, jen kdy¾ jsme odcházeli, pošeptal mi man¾el, „nejvyšší èas, u¾ bych to nevydr¾el.“ Usmála jsem se na nìho s pocitem vdìènosti. Kdyby vybuchl, vrazil klukùm pohlavek nebo na nì zaøval, mohlo by to mít mezinárodní dohru..
Co s takových nevycválancù mù¾e vyrùst (?) lamentoval pak doma…
Škoda, ¾e se nedo¾il. Kluci u¾ jsou vìtší 14 a 12 let, a byla jsem s nimi na nìkolika obìdech v jídelnách podél dálnice i na veèeøi v luxusní restauraci v Torontu. Jsou milí, pøíjemní, chovají se vzornì. V kanadských hospodách jsou pøipraveni na návštìvy rodin, nikde se nekouøí, na stole je papírový ubrus, a na nìm obrázky na vymalování, rùzné hlavolamy, kelímek s pastelkami. Kluci si luštili, èíšník pøišel, pøedstavil se, na „vysoké úrovni“ s nimi podiskutoval, ovšem v jazyce anglickém, kluci byli bezprostøední, velice se mi to líbilo. Jsou prostì bájeèní.
Tak snad ta výchova není a¾ tak hrozná (jistì, výjimky se najdou), jak se traduje. Mo¾ná, ¾e výchova k vìtší samostatnosti a vìtší tolerance k projevùm osobnosti dítìte v útlém vìku vede pozdìji k plnìjšímu rozvoji charakteru, a k vìtší odpovìdnosti za vlastní jednání. Nejsem si úplnì jista, ale nemluví nìkteré výsledky samy za sebe?
Mláde¾ se sna¾í postavit se na vlastní nohy co nejdøíve, nespoléhat se pøíliš na pomoc rodièù. Dr¾ím svým vnukùm palce…
Co se výchovy dìtí týká, tak do slova a do písmene platí jiný kraj, jiný mrav. V našich normálních rodinách je výchova mnohem pøísnìjší ne¾ v cizinì, smìrem na západ.