Velké tajemství pohoøí Bucegi Nejvýznamnìjší událost, o které nám nikdo nic neøekl
„Pokud skuteènì existuje nìco, co by mohlo lidstvo vysvobodit z jeho minulosti plné otroctví a zbavit ho cizí nadvlády, pak to jsou záhadné tunelové systémy v nitru pohoøí Bucegi.“
Velmi skrovné, ale dechberoucí informace, které doposud pronikly na veøejnost, otøesou základy souèasnì platných paradigmat. V pøípadì objevù v pohoøí Bucegi nejde pouze o úlo¾ištì nepøedstavitelnì obsáhlých znalostí o velmi peèlivì utajovaných dìjinách Zemì a lidstva, ale také o fyzické dùkazy. Dùkazy o vysoké úrovni znalostí stavitelù objektu a stejnì tak i o pou¾itých mimozemských technologiích, které daleko pøekraèují meze naší pøedstavivosti.
Následující vícedílné resumé událostí, které se odehrály pøed více, ne¾ deseti lety není pouze shrnutím zøejmì doposud nejvýznamnìjších objevù tohoto století, ale také zdokumentováním toho jak se ze skrytého zákulisí sna¾í „ještì-vládci“ pou¾ít všechny prostøedky aby zabránili zveøejnìní tìchto nálezù. Souèasnì také uvidíme, ¾e existují ještì poøád schopní a odvá¾ní lidé, ochotni nasadit i vlastní ¾ivot aby se plány mocných neuskuteènily.
Všechny informace v tomto èlánku pochází z knihy „Transylvanian Sunrise“ a jsou ještì potvrzeny z rùzných dalších, na sobì nezávislých, pramenù.
(Poznámka. pøekl.: jedná se tedy o pøeklad pøekladu – z angliètiny do nìmèiny a z ní do èeštiny.)
Struèné shrnutí historie objevu
Pomocí moderních špioná¾ních dru¾ic, které mohou proskenovat i podpovrchové vrstvy zemì, objevili v roce 2002 Amerièané v pohoøí Bucegi zvláštní dutiny. Detailnìjší prozkoumání ukázalo, ¾e se v tìchto místech nachází obrovský, umìle vytvoøený sál v podobì polokoule – o prùmìru 100 metrù a vysoký 30 metrù. K síni vede pøístupový tunel, který zaèíná v nitru hory, je od zemského povrchu vzdálený zhruba 60 metrù a má „zapeèetìný“ vchod umìlou energetickou bariérou. Ze sálu pak vedou tøi podzemní velmi dlouhé tunely.
A ¾e nejenom chodba, která vede podivnì klikatì do sálu, ale i sál samotný je opatøený dùmyslnými fyzickými i energetickými ochrannými zaøízeními. Ani s pokroèilou vrtnou technologií se Amerièanùm nepodaøilo prorazit ochranný pláš» a energetickou bariéru. Pøi tìchto pokusech dokonce zemøelo nìkolik mu¾ù za nevyjasnìných okolností. Otevøít pøístup do tunelu a do sálu se podaøilo a¾ s pou¾itím nefyzických nástrojù. V síni pak našli vìdci velmi vyspìlá technická zaøízení, která zdaleka pøesahují naše souèasné mo¾nosti.
Kromì jiného bylo pak mo¾né se v sále podívat na holografické (3D) filmy z rùzných vìdeckých oblastí, které by mohly pøispìt k rozšíøení našich znalostí enormním zpùsobem. Jeden z holografických projekèních programù pojednává o doposud utajované historii lidstva, pøitom se ukazuje, ¾e naše oficiální dìjiny jsou oèividnì zmanipulované a z velké èásti l¾ivé.
Po zdlouhavých a místy zøejmì velmi emocionálních rozhovorech mezi Amerièany a rumunskými úøady, kterých se posléze úèastnil i Vatikán, byla uzavøena øada dohod. Nutno poznamenat, ¾e vše probíhalo pod masivním nátlakem Amerièanù, a rumunská strana byla nakonec pøinucena dr¾et objev v tajnosti.
Nìkterým úèastníkùm prùzkumu objektu se nicménì podaøilo pøedat anonymnì a v omezeném rozsahu informace veøejnosti. Poznatky, které máme k dispozici, pochází od rumunského insidera, který také napsal nìkolik velmi zajímavých knih, pøelo¾ených i do angliètiny.
Podivná návštìva jednoho z vlivných èlenù Skupiny Bilderberg
Koncem kvìtna 2003 zavolal Caesara Brada jeho nadøízený, generál Obadea, a sdìlil mu, ¾e se s ním chce setkat vysoce postavená osoba ze zahranièí. Caesar byl velice pøekvapený tím, ¾e k nìmu vùbec nìkdo, nato¾ cizinec, získal pøístup. Byl technickým øeditelem oddìlení Zero (department Zero, DZ), nejutajenìjšího útvaru v rámci rumunské tajné slu¾by (SRI), o kterém vìdìla jen hrstka lidí. DZ zalo¾il Nicolae Ceaușescu a postaral se i o velmi dobré vybavení. Jednalo se o malou skupinu lidí, která mìla za úkol zkoumat všechny nevysvìtlitelné události, odehrávající se v zemi. Útvar se také dále zabýval parapsychologickými tématy a z nich vyplývajícími mo¾nostmi získání informací. Pro toto oddìlení byly vypracovány speciální postupy získávání nových spolupracovníkù a výcvikové programy.
Caesar Brad byl na základì mimoøádných událostí pøi jeho porodu pod dohledem oddìlení DZ ji¾ od svého narození. Ve vìku 10 let ho zaøadili do programu zvláštního výcviku, pøi kterém byly prohloubeny a dále rozvinuty jeho transcendentální schopnosti. Byl svìøen do péèe èínského lékaøe, pod jeho¾ vedením se dostal na vysokou spirituální úroveò a vyvinul se v integrovanou osobnost. Brzy poté byl ji¾ povìøen dùle¾itými úkoly. (Celá první èást knihy ‘Transylvanian Sunrise’ se zabývá fascinujícím vývojem Caesara vèetnì jeho neobvyklého narození).
Jediné, co se Caesar z telefonátu s nadøízeným dozvìdìl, bylo, ¾e návštìvníkem je nìkdo, kdo patøí k vyšší italské šlechtì a který je i význaèným èlenem zednáøské ló¾e. Zároveò ovládá rumunštinu a je dobøe obeznámen s pomìry v Rumunsku, na které má také silný finanèní vliv.
Okam¾itì vycítil, ¾e návštìvník je schopen vyvíjet nátlak a doká¾e silnì ovlivòovat. Zároveò také zaznamenal, ¾e cizinec je obklopen podivným tmavým mrakem s nepøíjemným vyzaøováním, který zakrýval jeho pravé úmysly. Caesar se na setkání peèlivì pøipravil pomocí hluboké meditace.
Vysoce postavený pøíchozí byl na místo setkání dopraven vrtulníkem SRI. Byl vybranì obleèen, mìl sebevìdomé arogantní vystupování a budil dojem, ¾e je zvyklý vydávat pøíkazy. Pøedstavil se jako Signore Massini a pøistoupil rovnou k vìci. Neobvykle otevøenì sdìlil Caesarovi, ¾e je Velmistrem jedné z nejdùle¾itìjších zednáøských ló¾í v Evropì a patøí k vedení Skupiny Bilderberg.
Massini mu sdìlil, ¾e existují dva druhy lidí: jedni, kteøí mají urèité vlohy a silnou osobnost, a další, co¾ je vìtšina, kteøí jsou manipulováni a ovládáni. On ¾e pøichází jako zástupce nejvyššího Øádu svobodných zednáøù a má velký zájem na tom aby jejich schùzka byla úspìšná. Chtìl se s Caesarem setkat osobnì, proto¾e na nìj velmi zapùsobily Caesarovy psychické schopnosti a pouze jeho (Massiniho) znaèný politický vliv mu umo¾nil dostat se pøes utajení a ochranný val útvaru DZ.
Zároveò také vysvìtlil, ¾e Skupina Bilderberg není zednáøskou ló¾í a má podstatnì významnìjší vliv. Zednáøi jsou pouze zástìrkou a skuteèná moc je na daleko vyšší úrovni, ne¾ je 33. zednáøský stupeò. S neuvìøitelnou otevøeností popsal Massini skryté cíle tajných spoleèností a nìkteré jejich hrùzné metody, pomocí kterých si zajiš»ují a udr¾ují moc nad lidstvem. Nabídl Caesarovi èlenství ve Skupinì a dal jasnì najevo, ¾e by tím mohl získat nemalé výhody. Pøesto¾e na Caesara zapùsobil Massini silnì negativnì, místy poci»oval a¾ odpor, podaøilo se mu toto rozpolo¾ení pøed svým protìjškem skrýt.
Satelity Pentagonu s tajným špioná¾ním vybavením
Satelity Pentagonu, které provádìly geodetický prùzkum a byly také vybaveny tajnou bionickou technologií a detektory šíøení vln, objevily v roce 2002 v urèité oblasti pohoøí Bucegi zvláštní dutinu. Prázdný prostor vypadal jako by ho nìjaké inteligentní bytosti v nitru hory prostì vyøízly a rozhodnì se nejednalo o jeskyni.
Detailní satelitní zábìry odhalily dvì vìtší energetické uzávìry, tvoøené umìlou energií. První blok byl jako energetická stìna a uzavíral vchod do tunelu, který vedl do velké sínì v nitru hory. Druhá uzávìra byl ochranný štít v podobì polokoule ve velkém sále.
Massini o tomto zjištìní povìdìl Caesarovi a podìlil se i o informaci, ¾e v podzemí se nachází nìco velmi dùle¾itého. Oèividnì znal i podrobnosti, které se týkaly nálezu, a vìdìl, ¾e v síni ve formì polokoule je nejménì jeden objekt, který má pro svobodné zednáøe podstatný význam. Tunel a sál se nacházely v urèité poloze vùèi skalním formacím známým jako „Babele“ a „Sfinga Bucegi“.
Dvojèe v Iráku
Tým z Pentagonu zjistil, ¾e energetická bariéra ve tvaru polokoule v sále má stejnou strukturu a formu jako ta, která byla nedávno pøedtím objevena v Iráku v okolí Bagdádu. Krátce po nálezu vypukla v Iráku válka (druhá válka v Zálivu), Amerièané získali pøístup k nejvìtší záhadì v regionu a zajistili si nad objektem kontrolu, ani¾ by Iráèané cokoliv tušili.
Massini vysvìtlil Caesarovi, ¾e tyto objevy souvisí s tajuplnou historií Zemì a dìjinami tajných organizací, ke kterým patøí. Kdy¾ si ameriètí odborníci pøi svém výzkumu povšimli zøejmé podobnosti obou podzemních staveb, u Bagdádu i v pohoøí Bucegi, velmi to znepokojilo Massiniho a jeho zednáøskou ló¾i, zpoèátku témìø propadli panice. Dùvodem byl fakt, ¾e vìtší a komplexnìjší stavba se nachází na rumunském území. Zøejmì mìli informace, ¾e by Rumunsko mohlo sehrát dùle¾itou roli pøi svr¾ení tìchto reptiliánských tajných spoleèností, které kontrolují svìt a udr¾ují ho v otroctví. Dále bylo øeèeno, ¾e v pohoøí Bucegi se nachází energetická pyramida, pro lidské oko neviditelná, která pùsobí jako ochrana okolí hory a má i za úkol støe¾it utajené vìdomosti dokud nepøijde èas, aby vyšly najevo.
Caesar vìdìl, ¾e Massiniho nemù¾e jenom tak jednoduše odmítnout, proto¾e mìl v úmyslu pokusit se získat co nejvìtší kontrolu nad dalšími postupy. Spoleènì s americkými specialisty zajistilo zvláštní oddìlení Zero oblast, zaèali s prùzkumem a chystali se zahájit vrty.
Massini velmi rychle obstaral nejmodernìjší vrtnou soupravu, poskytnutou americkou armádou. Tento veøejnosti neznámý pøístroj byl schopen lehce provrtat i nejtvrdší skálu. Nevelké zaøízení by pomocí silnì ionizovaného plazmatu a urèité rotace magnetického pole dokázalo skálu doslova roztavit. Od soupravy neodlétal ¾ádný prach ani odpad, ale osoby, které s ní pracovaly, musely mít ochranný oblek.
Po marných pokusech provrtat se z boèní strany do tunelu, který vede k sálu – nepodaøilo se to ani s utajovanou armádní technologií, se rozhodli zkusit prorazit energetickou bariéru, která byla asi 60 – 70 metrù od vchodu. Uvidìli tam kratší chodbu, podobnou tunelu metra s dokonale hladkými stìnami, která byla zakonèena masivní kamennou bránou, zapeèetìnou neviditelnou energetickou bariérou. Pøi pokusu dostat se k bránì zemøeli tøi èlenové prvního speciálního oddílu na okam¾itou srdeèní zástavu, proto¾e pøišli do kontaktu s energetickou zábranou. Jeden z Amerièanù z vedoucího týmu, který se uzávìry pouze lehce dotknul, se ze stejného dùvodu také zhroutil, podaøilo se ho ale ještì o¾ivit.
Ka¾dý pøedmìt z anorganického materiálu, který byl hozen na neviditelnou stìnu, se v m¾iku rozpadl na prach, organická hmota byla odmrštìna nazpátek – pokud nemìla urèitou vysokou frekvenci.
Pøekonání první energetické bariéry
Za velmi úèinnou energetickou uzávìrou, která zapøíèinila smrt tøí lidí, byla masivní kamenná vrata. V boèní stìnì, mezi bariérou a bránou, byl rozeznatelný ètverec (cca. 20 x 20 cm) vtesaný do rovnostranného trojúhelníku. Trojúhelník smìøoval jedním z vrcholù vzhùru.
Po neš»astných událostech vstoupil Caesar do stavu meditace, aby zjistil, co se pøihodilo. Pøitom pocítil urèitý druh propojení s energetickou bariérou, jakoby vzájemné sympatie. Poté se dotknul lehce rukou povrchu uzávìry a pocítil lehké mravenèení na kù¾i. Oèividnì pro nìj energetický štít nebezpeèný nebyl a neublí¾il mu. Tlouš»ku bariéry odhadl na jeden centimetr. Caesar se rozhodl pokraèovat a opravdu se mu podaøilo štítem projít. Pøítomní ameriètí dùstojníci byli všichni naprosto zmateni. Caesar to vysvìtlil autoru knihy Transylvanian Sunrise, Radu Cinamarovi, který mìl pozdìji mo¾nost v doprovodu Caesara vstoupit do podzemí:
„Ti, kteøí komplex vybudovali, pova¾ovali zøejmì první energetickou uzávìru za hlavní èást ochrany proti vniku nepovolaných. Bariérou nemù¾e proniknout nikdo, kdo nemá vysoce rozvinuté a na obecné blaho orientované vìdomí. Aby bylo mo¾né ochranou projít, musí mít èlovìk urèitou osobní frekvenci. Štít nerozbila ani jaderná zbraò.“
Pak se Caesar dotknul ètverce v trojúhelníku a mohutná kamenná vrata se tiše a lehce odsunula do zdi po levé stranì. K pøekvapení všech pøítomných zmizela souèasnì i energetická bariéra a otevøel se pohled do obrovské a dlouhé místnosti, která byla pozdìji nazvána Velkou galerií (chodbou).
Aèkoliv nikde nebyly vidìt ¾ádné zdroje svìtla, byla Velká galerie dokonale osvìtlená. Pozdìjší analýza ukázala, ¾e stìny jsou ze syntetického materiálu a místy i organického. Mìly barvu oleje a házely namodralé a nazelenalé odlesky.
Testy ukázaly, ¾e pøesto¾e pøi doteku pùsobily stìny mìkce, nemohly být poškrábány ani jinak poškozeny. Vzdorovaly veškerým pokusùm øezání nebo vrtání. Vìdci se ještì pokusili vystavit je úèinkùm ohnì, ale plameny byly a¾ mystickým zpùsobem pohlceny a na zdech po nich nezùstalo ani stopy. Ameriètí specialisté potvrdili, ¾e materiál, ze kterého stìny jsou, je fascinující kombinací organických a anorganických látek.
Po zhruba 300 metrech odboèovala chodba ostøe doprava a vepøedu bylo vidìt modré svìtlo, které bylo odrazem od energetického ochranného štítu sálu.
Diplomatický nátlak a vynucené dohody
Caesar byl první, kdo do sínì nahlédl:
„Bìhem toho jak jsme se blí¾ili ke konci chodby, doufal jsem, ¾e se mi podaøí otevøít i druhou uzávìru. Kdy¾ jsem tam ale došel, byl jsem ohromen. Chodba ústila do obrovského sálu v nitru hory a pøede mnou se tyèil ochranný energetický štít ve tvaru polokoule, který pokrýval témìø celý sál a všechny pøedmìty, nacházející se uvnitø. Nádhera stavby byla nepopsatelná. Ale v ten moment, kdy jsem se chystal zjistit jakým zpùsobem se dostat dovnitø, mne zastihnul telefonát ze základny. Zprávy, které jsem uslyšel, všechno velmi zkomplikovaly. Došlo k neèekané události a ta rozmetala veškeré plány, vèetnì tìch Massiniho.“
Poradce Národní bezpeènostní rady USA obdr¾el pøísnì tajný fax, ¾e energetická bariéra v „dvojèeti“ u Bagdádu, kterou Amerièani nemohli doposud pøekonat, byla najednou aktivována a zaèala pulzovat na vysoké frekvenci.
„Nejvíce pøekvapující na té informaci bylo, ¾e se pøed „bagdádským“ štítem objevil hologram, který ukázal nejdøíve Evropu, poté Rumunsko, zamìøil se na pohoøí Bucegi a ukázal Velkou galerii a polokulový štít v tamìjší síni, který také silnì pulzoval. Bylo zøejmé, ¾e obì dvì ochranné energetické bariéry byly mezi sebou nìjaký zvláštním zpùsobem provázané, aktivace v jednom místì vyvolala i aktivaci u „dvojèete“. Kdo ví, mo¾ná existuje v podzemí celá sí» podobných objektù, které jsou rozmístìné po celém svìtì. Špatná zpráva byla, ¾e byl o všem informován americký prezident a ten navázal diplomatický kontakt s Rumunskem. Tím byla naše operace bìhem nìkolika minut prozrazena.“
Rumunská vláda do té doby nebyla informována zámìrnì – aby se zamezilo pøípadnému politickému ovlivòování.
Pøedstavený Caesara, generál Obadea, byl povolán do Bukurešti k podání vysvìtlení. Ji¾ pøedtím se Caesar s Obadeou dohodli, ¾e celou zále¾itost po pravdì vylo¾í, vèetnì vztahu mezi Caesarem a Massinim, jenom nemìli jasno v tom, na koho se mají obrátit, aby jejich plány nebyly zmaøeny.
Amerièané se stáhli na svoji základnu a vchod do podzemí støe¾ily rumunské speciální jednotky.
Proto¾e americká vláda po rumunské po¾adovala, aby jí byla svìøena kontrola nad komplexem a veškerými operacemi s tím svázanými, zaèalo rumunské vedení reagovat ponìkud nervóznì a chaoticky. Ameriètí generálové byli z Rumunska odvoláni do Washingtonu k neodkladnému setkání.
Následovaly dny plné dramatických zvratù. Caesar popsal Raduovi prùbìh tohoto období takto:
„Národní nejvyšší obranná rada CSAT (Rumunska) byla svolána k neodkladnému zasedání. Vìtšina èlenù byla otøesena tím, co se dozvìdìli, ale ve vztahu k nám (útvar DZ) se zvedla vlna sympatie a generál obdr¾el z jejich strany širokou podporu. Bylo rozhodnuto, ¾e budeme pokraèovat v prùzkumu. Diplomatická krize však vyøešena nebyla, ameriètí vojáci opustili zemi, ale vìdci a specialisté se svými pøístroji zùstali. Domnívali jsme se, ¾e budeme mít klid na práci a já jsem se radoval, ¾e nebudu muset pøedstírat plnìní pøání a podmínek Massiniho a svobodozednáøské elity. Bohu¾el vliv a nátlak této elity byl velmi silný, pou¾ili diplomatické kanály.
Poté, co bylo rozhodnuto, ¾e se bude ve výzkumu pokraèovat a øídit ho bude DZ, jsem projekèní síni navštívil ještì nìkolikrát a s naším speciálním týmem jsme katalogizovali pøedmìty, které tam byly.
Brzy jsme ale zaznamenali protichùdné signály z øad politikù. Pøíkaz stíhal pøíkaz a navzájem se rušily, místy úplnì, jindy èásteènì. To všechno nasvìdèovalo tomu, ¾e v urèitých kruzích panuje silné napìtí a odehrávají se tam rùzná dramata. Zabezpeèeným telefonátem jsem sdìlil první výsledky našeho zkoumání a to byla zøejmì ta jiskra, která vedla k výbuchu celého sudu.“
Nejvyšší rada obrany svolávala jedno zasedání za druhým. Vìtšina rady chtìla tyto fantastické objevy v rumunském pohoøí oznámit celému svìtu, menšina byla kategoricky proti, emoce stoupaly a nìkteøí èlenové odcházeli z jednání. Prezidentovi poradci pøicházeli a odcházeli a prùbì¾nì pøedávali radì èerstvé informace z diplomatických kanálù.
Kdy¾ byli ameriètí diplomaté informováni o tom, ¾e Rumunsko má v úmyslu uèinit pøed celým svìtem dùle¾ité prohlášení, vypuknul obrovský zmatek a nìkteøí z nich propadli panice. Rumunský prezident vedl dlouhé hovory s Bílým domem a do Bukurešti byla poslána americká delegace.
Všechny penì¾ní pøevody, dohody a smlouvy mezi Rumunskem a mezinárodními finanèními instituty byly zablokovány, rumunské Ministerstvo obrany uvedlo do stavu pohotovosti dùstojníky a mezi zúèastnìnými panovalo rozrušení a zdìšení, ani¾ by byl znám pravý dùvod takového napìtí.
Diskuze mezi rumunskými a americkými pøedstaviteli probíhaly velmi ostøe, køièelo se a vyhro¾ovalo.
Rumunská strana chtìla objev zveøejnit, dolo¾it snímky a dùkazy a vysvìtlit souvislosti. Mìla v úmyslu pozvat pøední vìdce z celého svìta, aby se podíleli na výzkumu a studiu nálezù. To, co bylo ale nejdùle¾itìjší a co chtìli Rumuni odhalit, byla pravda o raných dìjinách lidstva a poukázat na to, ¾e souèasná oficiální historie je zfalšovaná. Stejnì tak se chtìli podìlit i o fakta, která bohu¾el zatím ještì poøád zùstávají utajená.
Amerièané však na tyto zámìry areagovali velmi ostøe, proto¾e uveøejnìní by v okam¾iku znièilo jejich moc a svìtový vliv; ještì hùøe, uvrhlo by to jejich spoleènost i hospodáøství do nepøedstavitelného chaosu a mo¾ná i celý svìt. Oficiální zdùvodnìní USA znìlo, ¾e chtìjí zabránit vypuknutí paniky a nepokojù v celosvìtovém mìøítku.
„Mo¾né sociální nepokoje a patrnì i pøímé dopady l¾í a manipulací, které se odehrávají po mnoho staletí, na vládnoucí elity a obzvláštì svobodozednáøské organizace v oficiálním stanovisku chybìly.“
Speciálními diplomatickými kanály se ozval i pape¾ a nabádal k uvá¾livosti a zdr¾enlivosti ve vztahu ke kroku, který by mìl pro lidstvo natolik zásadní význam. Pape¾e kontaktovali Amerièané, proto¾e doufali, ¾e v nìm získají spojence a pomù¾e jim zabránit zveøejnìní, které by mìlo bezpochyby dopad i na moc Vatikánu a dùvìru køes»anských vìøících.
Pape¾ ale pøekvapivì nezaujal jednoznaènou pozici, po¾adoval pouze peèlivì zvá¾it klady a zápory a pøislíbil poskytnout rumunské vládì urèité dùle¾ité dokumenty z vatikánského archívu.
Dle slov Caesara bylo brzy poté uzavøeno nìkolik dohod:
„Nakonec, po mnoha hodinách jednání a konzultací, byla uzavøena smlouva o spolupráci s pøesnými formulacemi, které zajiš»ovaly vyvá¾enost zájmù obou státù. Pape¾ se zavázal, ¾e Rumunsku zpøístupní dùle¾ité podklady, které potvrdí i objevy v pohoøí Bucegi. Po celodenním rokování byl podepsán koneèný dokument mezi Rumunskem, Vatikánem a USA. Vatikán a USA souhlasily se spoluprací za pøesnì urèených podmínek. Èást dohody spoèívala v tom, ¾e Rumunsko bude v urychleném øízení pøijato do NATO. A Rumunsko muselo zveøejnìní odlo¾it na pozdìjší dobu.“
Pro Massiniho a jeho organizaci tato dohoda znamenala, ¾e ztratili vliv na další prùbìh událostí. Pro Caesara, ¾e se bude moci dále zabývat nálezy a získá v tomto smìru podporu, na druhou stranu se musel vzdát svého plánu zveøejnit výsledky své práce.
Pøesto se ale našla cesta, aby mohly být informace o objevu, alespoò èásteènì, zpøístupnìny lidem. Caesar umo¾nil svému pøíteli Raduovi návštìvu komplexu a i nìkteré objekty uvnitø vyzkoušet.
Z Velké galeriedo Projekèního sálu
Poté, co se podaøilo získat pøístup do Velké galerie (chodby), byla k zajištìní vchodu pøijata velmi pøísná opatøení. Oèní duhovky Caesara a generála Obadey byly oskenovány a ulo¾eny do registru, nikdo se tedy bez doprovodu jednoho z nich nemohl do podzemí dostat, kromì toho byl, mimo jiného, nainstalován systém neviditelných laserových „závor“ Po ovìøení duhovky byla cesta volná. (Rumuni dokázali zabránit tomu, aby byly do registru zaneseny i oèní duhovky amerických generálù.) A pochopitelnì byl vstup chránìn i pøíslušníky speciálních jednotek jak rumunských, tak i amerických.
Pùvodní energetická bariéra, která peèetila vchod po tisíce let a nakonec zapøíèinila smrt tøí mu¾ù z útvaru Zero, byla deaktivovaná, dokud byla kamenná vrata otevøena. Jak byla uzávìra vytvoøena a na jakém principu pracuje, se zjistit nepodaøilo.
Z neznámých dùvodù chodba, Velká galerie, po 280 metrech ostøe zahýbá doprava, stejnou záhadou byl pro vìdce i materiál, ze kterého byly stìny. Velká galerie odboèuje pak pøed koncem doleva, ústí do 4 metrové haly, která pøechází do ohromného skalního dómu a otvírá nádherný pohled do prostoru, který byl pojmenován jako Projekèní sál. Zhruba ve vzdálenosti 7 – 8 metrù od vchodu do sálu se zaèíná tyèit ochranná energetická kupole a brání vstupu. Klene se pøes vìtšinu sínì a vyzaøuje úchvatné modré svìtlo, kterým probleskují svìtlé paprsky. Existuje pouze jeden pøístup do sálu skrze kupoli, je to brána, která, kdy¾ se blí¾íte ke štítu z Velké galerie, je nejdøíve prùhledná a pak zmizí úplnì. Ochranná kupole budí dojem dokonalé holografické projekce, je ale tvoøená pouze energií. Stejnì tak jako i první uzávìra u vchodu do Velké galerie, odolává vnitøní štít jakýmkoliv pokusùm – kromì místa brány, jím proniknout nebo ho poškodit. Zevnitø u¾ není kupole modrá, ale zlatì-bílá a vydává velmi pøíjemné svìtlo. Zadní èást polokoule je ohranièena skalní stìnou sálu.
Projekèní sál
V druhé polovinì srpna 2003 se Raduovi naskytla ú¾asná pøíle¾itost vstoupit do sálu v doprovodu Caesara a uvidìt všechno na vlastní oèi.
První co ho zaujalo, bylo, ¾e ochranná kupole na druhém konci, proti vstupní bránì, konèila asi ve výšce 10 metrù na skalní stìnì a tam byly vchody do dalších tøí tunelù. Souèasnì se ale od Caesara dozvìdìl, ¾e ten do tìchto tøí chodeb pøístup nemá, a to na základì striktní dohody mezi Rumuny a Amerièany. Kdy¾ se Radu porozhlédnul po tom obrovském prostoru, získal dojem, ¾e se nachází v úplnì jiném svìtì. Nic z toho, co vidìl, neodpovídalo tomu, co do té doby znal.
Vpravo i vlevo od vstupní brány uvidìl podél stìn øadu pìti velkých kamenných stolù ve tvaru T, ¾ádný z nich nebyl ni¾ší ne¾ dva metry. Vzhledem k výšce umístili výzkumníci do sálu speciální stativy, pomocí kterých mohli „dosáhnout“ pohledem na povrch stolù. V jejich povrchu jsou precisnì vyryté zahloubené reliéfy rùzných znakù neznámého písma a další, které se podobaly starovìkému klínopisu. Na deskách stolù byly i obecné symboly jako trojúhelníky nebo kruh.
Pøesto¾e znaky nebyly namalované, záøily fluorescenèním svìtlem rùzných barev a u ka¾dého stolu to byla jiná. Na nìkterých se nacházely rùzné pøedmìty, které vypadaly, ¾e mají technické pou¾ití.
Z mnoha tìchto pøístrojù vedly bílé kabely nebo šòùry k podlaze a mizely ve støíbøitých lesklých schránkách na zemi. Bli¾ším prùzkumem se zjistilo, ¾e jsou extrémnì pru¾né a velmi lehké. Kolem kabelù krou¾ily svìtelné impulzy.
V¾dycky, kdy¾ se nìkdo pøiblí¾il k jednomu ze stolù, byla aktivována holografická projekce, která se týkala urèitého vìdního oboru. Trojrozmìrná vyobrazení vyvolávala dokonalou iluzi a byla vysoká 2,5 metru.
Projekce se zapínaly automaticky, byly souèasnì ale i interaktivní a mìnily se podle toho jakého symbolu se èlovìk na desce pøíslušného stolu dotknul.
Holografická DNA-kombinace mimozemských ras a vìdecká knihovna
Pøi zkoumání povrchu stolù vìdci zjistili, ¾e jsou pota¾eny tmavou sklovitou hmotou, která je rozdìlená do rùznì velkých ètvercù, obroubených liniemi, které tvoøí urèitý druh sítì, „pavuèiny“.
Jeden ze stolù obsahoval znalosti z oblasti biologie a promítal obrazy rostlin a ¾ivoèichù, z nich¾ nìkteré a nìkteøí byli vìdcùm naprosto neznámí. Dotekem jednoho ze ètvercù byl vyvolán hologram, který zobrazoval lidské tìlo. Kdy¾ se ètverce Radu dotknul, náhodnì zjistil, ¾e se dívá na holografický model svého vlastního tìla. Trojrozmìrné zobrazení se soustavnì otáèelo a pøitom zvýrazòovalo urèité aspekty. Radu polo¾il prst dovnitø ètverce a otevøel se pohled do vnitøního prostoru tìla a byly mu ukázány rùzné orgány podle toho, jak Radu posunoval prst ve vnitøku ètverce. Urèitými pohyby se dala zobrazení zvìtšit a¾ na molekulární nebo atomární úroveò:
„Myslel jsem, ¾e se mi to snad zdá, ale opravdu jsem uvidìl molekulární strukturu, která byla souèástí mých jater, mnohokrát zvìtšená. Bìhem nìkolika okam¾ikù jsem se dozvìdìl víc, ne¾ by si mohli souèasní vìdci pøedstavit i ve svých nejdivoèejších snech. Hologram také ukazoval urèitý druh energetického shluku, který soustavnì mìnil barvu, zøejmì na základì zmìn, které v mém tìle soustavnì probíhaly…“
Dotknutím se dalších ètvercù byly aktivovány projekce mimozemských bytostí a jiných planetárních soustav. Kdy¾ se èlovìk dotknul souèasnì dvou rùzných ètvercù, byla vyobrazena komplexní vìdecká analýza DNA obou ras vèetnì mo¾ností sluèitelnosti genotypù. Na postranní lištì se objevil popis k obrazùm. Ke konci simulace byly zobrazeny výsledky mo¾ného zkøí¾ení.
Další projekèní programy obsahovaly podrobné informace z oblastí fyziky, kosmologie, astronomie, technologie, architektury, biologie a dokonce i nábo¾enství.
Skuteèní obøi
Na otázku ohlednì vybudování tohoto komplexu, odpovìdìl Caesar, ¾e doposud nemají ani ponìtí, kdo byli jeho stavitelé. „Jediné, co mù¾eme usuzovat je, ¾e to byly hodnì vysoké bytosti, jinak bychom si nemohli vysvìtlit rozmìry pøedmìtù a i prostorù.“
Je zajímavé, ¾e v Rumunsku byly pøi vykopávkách na rùzných místech objeveny kostry obøích rozmìrù, o kterých se na internetu dají najít záznamy. Rumunská televize uvedla ji¾ více poøadù na toto téma.
Dále se u støedu sálu nacházela zhruba 2,5 metru vysoká plošina s pìti stupni. Nahoøe byla kabina ve tvaru válce z prùhledného materiálu, vysoká 3,5 metru a o prùmìru 1,5 m. Uvnitø bylo nìkolik komplikovaných pøístrojù a byly patrné senzory a kovové dráty.
„Došli jsme k závìru“, vysvìtluje Caesar „¾e se jedná o zaøízení k vysílání mentální energie. Mo¾ná o zesilovaè myšlenek nebo o „stroj na myšlenky“. Oèividnì mìla kabina rozmìry, které odpovídaly velikosti jejích tvùrcù. Kovové senzory nahoøe by dokonale sedìly na hlavì 3,5 metru vysokého èlovìka, který by byl v kabinì usazen. Bohu¾el se nám zatím nepodaøilo zjistit, jak zaøízení funguje, budeme ale ve výzkumu pokraèovat. Po¾ádali jsme USA o speciální pøístroje na základì nejnovìjších technologií, které by mìly brzy dorazit. S jejich pomocí bude mo¾né provádìt systematický prùzkum. Pøedpokládáme, ¾e osoba, která bude pøipojená k senzorùm uvnitø válce, bude moci ovládat velkou mentální energii, nevím ale zatím kam bude nasmìrovaná.“
Ovládací panel
Zhruba o 15 metrù dál je uprostøed místnosti nìco na zpùsob ovládacího panelu, celkovì ne moc velký, ale opìt dost vysoký. Podobnì jako ke stolùm, musely být i tady pøistaveny pøenosné schody aby bylo mo¾né prozkoumat horní desku. Tam byla znovu øada rùzných geometrických symbolù, provedených v rùzných barvách, které mìly zøejmì funkci ovládacích tlaèítek. Kromì toho byly na panelu ještì dva podlouhlé potenciometry a uprostøed velký èervený „knoflík“, kolem kterého byl kruh tvoøený slo¾itými znaky.
Pohyb rozevøené dlanì nad oblastí èerveného „knoflíku“ (Caesar trval neoblomnì na tom, aby se knoflík nestlaèil ani, aby se ho dotkli) okam¾itì spustil velkou holografickou projekci, která ukazovala Zemi z výšky asi 25 kilometrù. Byly vidìt Karpaty a vedle nich obrovská vodní plocha. Voda proudila ní¾e polo¾enými oblastmi, pak zaèala mizet, a¾ vystoupil zemský povrch. Potom se promítaly obrazy, kde se valily mocné proudy vody, ohromné øeky, prýštící z nitra zemì na územích, která obklopovala Rumunsko, vèetnì velkých oblastí Maïarska a Ukrajiny. Pozdìji bylo ukázáno èasové období, kdy bylo prakticky celé Rumunsko zaplavené a nad hladinu vystupovaly pouze ty nejvyšší vrcholy hor. Poté se objevila vyobrazení potenciometrù, na kterých se ovládací jezdci posouvaly smìrem dolù, a následnì zaèala mizet voda z povrchu; k velkému pøekvapení odtékala zpátky do zemì v jednom jediném místì na území Rumunska. Východnì od oblouku Karpat se objevila velmi tmavá oblast, kterou si neumìli pøihlí¾ející vysvìtlit. Delta Dunaje najednou nebyla a v místech Èerného moøe se zaèala vytváøet planina smìrem ke Støednímu východu. Poté ale byla holografická projekce naprosto neoèekávanì ukonèena.
Promítnuté mohlo být pochopeno jako návod k obsluze nebo také jako varování, proto¾e bylo mo¾ná poukázáno na to, co se stane, pokud bude stlaèen èervený „knoflík“, jaká katastrofa by mohla nastoupit.
Záhadná amfora
Po stranì sálu, za stoly ve formì T, byly kovové objekty, které se podobaly anténám. Byly to soustavy kovových ramen slo¾itých tvarù. Nikdo netušil, k èemu by mohly být.
Dále v místnosti, asi 10 metrù od ovládacího panelu, byl krychlový podstavec (3 x 3 m) s vyhlazeným povrchem zlatavé barvy. Na nìm se uprostøed nacházela malá, 15 cm na výšku, kupole se štìrbinou nahoøe. Nádoba, která pøipomínala antické amfory, vysoká 50 centimetrù, byla umístìná pøed kopulí.
„Obsah amfory byl jedním z nejdùle¾itìjších objevù“, øekl Caesar. „Osobnì si myslím, ¾e to bylo právì to, co se sna¾il získat vá¾ený Signore Massini a jeho zednáøská elita.“
Amfora byla bez ozdob a nápisù, zhotovená z naèervenalého kovu a nemìla ucha. Caesar z ní sundal elegantní víko a nahlédl do nádoby. Uvnitø byl tøpytivý bílý prášek.
„Odebrali jsme vzorek a pøedali americkým vìdcùm k analýze“, vyprávìl Caesar. „Odborníci byli velmi zaskoèeni, proto¾e zjistili, ¾e se jedná o neznámou krystalickou strukturu monoatomického zlata. Derivát zlata, který je záøivì bílý a jeho¾ atomy jsou uspoøádány ve dvourozmìrné møí¾ce na rozdíl od obyèejného zlata, které je ¾luté, a atomy jsou rozmístìny v trojdimenzionální møí¾ce. Vyrobit takový monoatomický zlatý prášek je velmi obtí¾ené, obzvláš» pokud musí být dosa¾eno vysoké èistoty.
Je velmi málo informaèních zdrojù ohlednì technologie jeho výroby Popisy procesu je mo¾né najít v nìkterých starých textech a v nìkolika málo alchymistických pojednáních ze Støedního východu. Vìdcùm se dodnes nepodaøilo získat monoatomické zlato tak neobyèejnì vysokého stupnì èistoty. Má mít neuvìøitelné terapeutické úèinky a regenerativní mo¾nosti. Jeden americký vìdec mi vyprávìl, ¾e NASA se o monoatomické zlato velmi zajímá a vìnuje nemalé prostøedky na jeho výzkum.“
Zjevnì mìl Massini informace o amfoøe ještì pøedtím, ne¾ se vydal do Rumunska. Caesar byl hodnì pøekvapen jeho velkým zájmem a sna¾il se zjistit více informací:
„Bylo mi øeèeno, ¾e látka ve své nejèistší formì silnì stimuluje urèité energetické toky a má pozitivní vliv na obnovení bunìk, speciálnì neuronù. Jinými slovy, umo¾òuje vlastnì omládnutí. Teoreticky by mohl èlovìk v jednom fyzickém tìle ¾ít po staletí, pokud by pravidelnì a v urèitých dávkách u¾íval tento prášek.“
Tím by se ovšem dala také vysvìtlit dlouhovìkost nìkterých historických postav.
Skuteèné dìjiny naší planety
Na Radua èekala další pøekvapení.
Štìrbina na vršku malé kupole za amforou slou¾ila k promítání hologramù, které se vztahovaly k rùzným dùle¾itým a do té doby neznámým skuteènostem z velmi dávné historie lidstva, od úplného zaèátku. Brzy se v prùbìhu projekce ukázalo, ¾e Darwinova evoluèní teorie je nesprávná. Zemì se zaèínala vyvíjet neobyèejnì inteligentními „kroky“ a pomocí velmi hluboké intuitivní syntézy. Radu mìl mo¾nost poznat ucelenou verzi událostí, které se odehrály pøed statisíci lety. Ovšem Caesar ho upozornil, ¾e vzhledem k dohodì s USA není povoleno tyto informace zveøejnit.
Podle Raduova odhadu je 90% našich dìjin, které jsou popsané v knihách, l¾ivé. Ale mýty a legendy, pova¾ované za výtvory fantazie, odpovídají pravdì daleko více. Toto „otoèení“ pravdy zpùsobilo mnohé problémy a konflikty mezi národy.
Vìtšina teorií archeologù je také chybná. Není pravdou, ¾e dinosauøi vyhynuli pøe 65 miliony lety a dávné kontinenty Atlantida a Lemurie neexistovaly.
Místy, kdy¾ se objevovaly dùle¾ité události, byly na pozadí projekce promítány ještì hvìzdné mapy, kde byly zvýraznìné urèité hvìzdy a jejich konstelace. Pokud to èlovìk porovná se souèasnou hvìzdnou oblohou, mù¾e lehce zjistit, kdy se co odehrávalo. Aèkoliv se ukázalo, ¾e èasové údobí, ukázané hologramem, bylo velmi dlouhé – statisíce let, násobky cyklù precese zemské osy (zhruba 26 000 let), bylo mo¾né odeètem ukázaného poètu cyklù datovat zaznamenané dìje. Takovým zpùsobem se podaøilo i urèit, kdy byl vybudovaný komplex v Bucegi, pøed 50 000 – 55 000 lety.
Neèekaná odhalení
Lekce, poskytnuté holografickými projekcemi byly dobøe srozumitelné, ale souèasnì také „znièující“, proto¾e pøedkládaly úplnì jiný obraz dìjin ne¾ to, co známe. Ukázaly pravdu o egyptské civilizaci a i jakým zpùsobem byly stavìny pyramidy. To se ovšem velmi lišilo od toho, co nám vyprávìli egyptologové. Bylo najednou jasné, co se opravdu odehrávalo bìhem potopy, vysvìtleno jak byla pak lidská civilizace znovu vybudována a jak byly pozdìji osídleny Evropa, Asie i Afrika. Všechny tyto skuteènosti byly pøíliš šokující, aby mohly být sdìleny souèasnému lidstvu s jeho zdánlivými znalostmi, vírou a pøevládajícím zpùsobem myšlení.
Hologramy ukázaly vývoj a události a¾ do 5. století n.l. Buï byli stavitelé sálu schopni ji¾ pøed 50 000 lety nahlédnout do budoucnosti, anebo, co¾ je pravdìpodobnìjší, mìli mo¾nost a¾ do 5. století n.l. aktualizovat databázi. Proè je èasovou hranicí 5. století se zjistit nepodaøilo.
V dramatickém sledu obrazù byl promítnut i ¾ivot Je¾íše Krista a jeho ukøi¾ování, které je dodnes mnohými popíráno. Tenkrát se pøihodila spousta dalších velmi pozoruhodných událostí, které jsou ještì podivuhodnìjší, ne¾ to, co se píše v evangeliu. Projekce také odhalily, ¾e pøi ukøi¾ování byly pøítomny osoby z jiných historických èasových období.
Hologramy také ukázaly úseky ze ¾ivota zvláštních mimoøádných bytostí a jejich spirituální misi na Zemi, které mìly „bo¾ské“ schopnosti. Tyto bytosti tu ¾ily zhruba pøed 18 – 20 000 lety a pracovaly na zlepšení podmínek. V té dobì se sociální systém a rozlo¾ení lidstva na planetì velmi lišilo od toho, co známe dnes. Archeologové, antropologové a historici by museli zásadním zpùsobem zmìnit svá celková pojetí a pøístupy k dìjinám.
Bìhem krátké doby se Radu dozvìdìl tolik dùle¾itých informací o naší minulosti, ¾e by jejich zaznamenání a popis zabraly stovky stran.
Tøi záhadné tunely
Brzy poté, co skonèila poslední projekce a Radu se trochu vzpamatoval z pøívalu zá¾itkù a informací, upozornil ho Caesar, ¾e je potøeba návštìvu podzemí ukonèit a vydat se zpátky.
Byly tam ale ještì ty obrovské, tajemnì pùsobící vchody do tøí záhadných chodeb a byly od nich vzdálené asi 20 metrù. Pøed ka¾dým ze vstupù stál øídící panel, podobný tomu, co se nacházel ve støedu sálu, jenom menší. Z holografických projekcí, které vyvolali z jednotlivých panelù, se dozvìdìli, ¾e ohromné tunely vedou do tøí rùzných oblastí Zemì a jsou dlouhé tisíce kilometrù.
Levá chodba vedla k utajenému místu pod písky pouštì v Egyptì. Do zvláštního objektu mezi Sfingou a Velkou pyramidou, který ještì nebyl objeven.
Další, po pravé stranì, pokraèuje k podobnému místu jako je Bucegi v nitru jedné z hor v Tibetu. Podzemní komplex je tam o trochu menší a jednodušší.
Tento tunel má odboèku, její¾ rameno vede pod rumunskou ¾upou Buzau, u jihovýchodního výbì¾ku Karpat, a pak do zaøízení v Iráku poblí¾ Bagdádu. Další chodba, která z tunelu odboèuje, spojuje Bucegi s oblastí pouštì Gobi v Mongolsku.
Tøetí, prostøední tunel, ukrývá – podle Caesara, velmi zásadní tajemství a Amerièané trvali dùraznì na tom, aby i utajené zùstalo. Jediné, co mohl Caesar øíct, ¾e vede skrze zemskou kùru do nitra planety.
Pøi bilaterálních jednáních mezi Rumunskem a USA bylo rozhodnuto vypravit expedici a tunely prozkoumat. Výprava sestávala z vysoce kvalifikovaných odborníkù, šesti Amerièanù a deseti Rumunù. Vedení bylo svìøeno Caesarovi a zaèátek expedice byl naplánován na konec záøí 2003. Více se tenkrát na toto téma Radu ji¾ nedozvìdìl.
V knihách Radua Cinamara jsou ještì další doplòující informace o tìchto tunelech. Ty mu mohly být pøedány, proto¾e ve vysokých politických kruzích Rumunska byli lidé, kteøí nesouhlasili s dohodou s USA, za kterou oèividnì stáli Svobodní zednáøi. Rumuni se sna¾ili tímto zpùsobem elitu zastavit.
Varování a výhrù¾ky
V roce 2009 uvedla soukromá rumunská televize, Antena 1, poøad na toto téma. Po skonèení vysílání obdr¾el reportér anonymní výhrù¾ný telefonát: Reportér: „Haló, dobrý den.“ Anonym: „Varujeme Vás, buïte velmi opatrný! Pøestaòte se zabývat pohoøím Bucegi a podávat o nìm informace!“ Reportér: „Kdo jste?“ Anonym: „Tyto informace musí zùstat utajené a nesmí být zveøejnìny. Zapletl jste se do nebezpeèné hry, jste mladý a máte rodinu… V této zemi je spousta jiných vìcí a událostí, o kterých mù¾ete hovoøit.
Reportér: „Kdo jste?“ Anonym: „Nepøejte si nás poznat nebo být od nás vyslýchán! To je vše, co jsem chtìl øíci.“
Na poøad se ještì poøád mù¾ete podívat na Youtube, bohu¾el, pouze v rumunštinì (mo¾ná by se mezi ètenáøi našel nìkdo, kdo by video dokázal pøelo¾it). Nemalá èást poøadu je vìnována nálezu koster obrù.
Doslov
Koncem záøí 2003 byla Raduovi zvláštním kurýrem doruèena zpráva, ¾e mù¾e zabezpeèeným telefonem mluvit s Caesarem. To byl tehdy jejich poslední rozhovor. Z telefonátu se Radu dozvìdìl nìkteré další podrobnosti, hlavnì o urèitých èástech rumunsko-americké dohody. Caesar mu také sdìlil, ¾e se brzy vydává na plánovanou expedici, o které neví, jak dlouho bude trvat. Na závìr se ještì zmínil, ¾e Radu má nyní u¾ dostatek informací, aby mohl o Bucegi napsat knihu.
Caesar byl pøesvìdèen, ¾e veøejnost má právo dozvìdìt se pravdu. Kniha byla vydána koncem roku 2004 pod názvem “Viitor cu cap de mort“ (anglický pøeklad “Transylvanian Sunrise“ byl publikován 2009). Okam¾itì po vydání byl nakladatel zaplaven a bombardován emaily a telefonáty, ve kterých bylo po¾adováno více informací o Raduovi. Nìkteré pocházely od bývalých vysoce postavených pøíslušníkù tajných slu¾eb a ti urèité události popsané v knize potvrdili. Pravá identita Radua nikdy najevo nevyšla, aèkoliv se kolem nìj vyrojila øada spekulací.
V øíjnu 2004 mìl Radu mo¾nost se ještì jednou s Caesarem setkat a obdr¾el informace o výpravì do tunelù, která trvala 9 mìsícù. Caesar mu také sdìlil, jaké pozdvi¾ení zpùsobila Zpráva z expedice v nejvyšších kruzích elit.
„Caesar mi také øekl, ¾e bylo vytvoøeno nìkolik skupin, které mají za úkol sestavit databázi informací a praktických pokynù, aby byl lidstvu usnadnìn pøístup k neuvìøitelným objevùm, odhalených v prùbìhu expedice. Zároveò mi sdìlil, ¾e stejnì tak existují i další skupiny, které se velmi sna¾í získat veškeré informace o nálezech a hlavnì kontrolu nad nimi. Massiniho Caesar ji¾ nikdy nepotkal, zjistil ale, ¾e Massini a další dva èlenové svìtové zednáøské elity mìli nìkolik dùle¾itých rozhovorù s jistými rumunskými a americkými politiky. Díky tomu byli následnì jak generál Obadea, tak i Caesar, vystaveni velmi silnému nátlaku. Nehledì tedy na pozitivní efekty objevù expedice, „bitva mezi dobrem a zlem“ se znaènì vyostøila. Celý pøíbìh se stal daleko komplexnìjším a obsahoval i prvky, podléhající nejvyššímu stupni utajení. Sice jsem nìkteré informace od Caesara obdr¾el, nemohu je ale ještì zveøejnit. Jsem ovšem pøesvìdèen, ¾e pøijde doba „velkého odhalení“ a jak nìkteré náznaky napovídají, nebude to trvat ji¾ dlouho.“
Zprostøedkoval: Petr Zabensky
Další literatura a odkazy:
Radu Cinamar napsal v letech 2005 – 2009 ještì další tøi knihy:
12 zile – O inițiere secretã / Transylvanian Moonrise: A Secret Initiation in the Mysterious Land of the Gods;
Misterul din Egipt – Primul tunel / Mystery of Egypt – The First Tunnel;
Pergamentul secret – Cinci tehnici inițiatice tibetane / The Secret Parchment: Five Tibetan Initiation Techniques
echny informace v tomto èlánku pochází z knihy „Transylvanian Sunrise“ a jsou ještì potvrzeny z rùzných dalších, na sobì nezávislých, pramenù.
