V jámì lvové
Stála pøede dveømi s rukou na klice a s úsmìvem na krásných rtech poslouchala pronikavý øev ozývající se ze tøídy. Vìdìla, co bude následovat, a¾ vejde. V¾dycky to tak bylo, ani tentokrát to nebude jiné. Zdálo by se, ¾e po tolika letech a zkušenostech by ji to u¾ mìlo nudit, ale naopak se tìšila. Nadechla se, napøímila a stiskla kliku. Ne¾ došla ke katedøe, øev postupnì ztrácel na intenzitì, a kdy¾ se koneènì obrátila tváøí do tøídy, bylo ji¾ hrobové ticho. S úsmìvem hledìla do tváøí puber»ákù, ve kterých se zraèilo pøekvapení a ohromení.
A to jí øíkali, ¾e jsou nezkrotní, varovali ji pøed jejich schválnostmi a hrubostí, lámali nad nimi hùl… Ona vìdìla své, staèil jeden pohled blankytných oèí a jejich laserová síla pronikla a¾ k tvrdé slupce, která jako krunýø mladického vzdoru proti svìtu dospìlých svírala jejich srdce. A slupka teï tála jako jarní sníh pod sluneèními paprsky, a kdy¾ se ztratila docela, chlapci s úlevou vydechli. Do ochromeného vìdomí se jim koneènì naèetl celý obraz její postavy, bo¾e, tak atraktivní, ¾e se jim a¾ tajil dech. Štíhlá a pøece takových tvarù, ¾e jim zvlhly dlanì a oèi hltaly a¾ k zalknutí, kdy¾ koneènì spoèinuly na její tváøi.
Dívala se na nì stále s úsmìvem a èekala, dávala jim dostatek èasu, aby si ji prohlédli. Pak pohodila jemným pohybem hlavou a prameny tmavých vlasù se jí zavlnily na oblých ramenou. Z hrdel chlapcù se vydral vzdech ne nepodobný tichému zaúpìní. Závan vánku, vnikající do dusna tøídy okny dokoøán, k nim pøinesl smyslnì opojnou vùni jejího parfému. V tu chvíli byli ochotni polo¾it za ni i ¾ivot.
Vìdìla, co se v nich dìje, to hormony, které doposud zbìsile a nekontrolovanì napadaly jejich tìlo a mysl, trápily je noèními polucemi a ve dne nutily k hrubostem a chvástání, nyní nabraly jeden jediný smìr. Náhle všichni vìdìli, co chtìjí, a chtìli to tím víc, èím víc si uvìdomovali, ¾e tento cíl je pro nì nedostupný.
Vìdìla, co se v nich dìje, vìdìla, ¾e je má v hrsti, ¾e je teï pìknì povede na cezené nudli od hodiny k hodinì, aby je pak zkrotlé a nabité nabytými vìdomostmi (proto¾e kvùli ní se budou uèit jako o závod) vítìznì pøedala maturitní komisi. U¾ teï ji høálo vìdomí, ¾e její ¾áci opìt budou excelovat.
Koneènì se nad nimi smilovala a lahodným hlasem, jakým je ještì nikdy nikdo neoslovil, jim øekla : …jsem vaše nová uèitelka.
Marie Zieglerová
***
Foto tøídy © Filip Sklenaøík
Zobrazit všechny èlánky autorky