Peter Závacký: Neprakta na Slovensku aneb výstava, o které se mluví
Výrazná osobnost èeského pováleèného kresleného humru a ilustrace, pra¾ský výtvarník Jiøí Winter Neprakta (1924-2011), byl a stále je populární nejen v Èechách, ale i za øekou Moravou – u nás na Slovensku. V létì tohoto roku (12. èervence) by se Jiøí Winter Neprakta do¾il krásných 88 let (zemøel vloni 30. øíjna). Pøi této pøíle¾itosti, jeho posmrtného „dvojosmièkového“ jubilea, uspoøádali na jeho poèest, „pod Tatrami“, v prostorách Èeského spolku v Košicích ojedinìlou výstavu karikatur, která i proto nese symbolický název:
NEPRAKTA 88 – Výtvarná pocta.
Zatímco jeho obrázky mezi lidmi brzy zlidovìly a lidé je poznali i bez podpisu, tváø Mistra zùstávala jeho pøíznivcùm nejèastìji neznámá. Proto ji mohli tentokrát poznat právì na této výstavì – kde pro zmìnu nebyly vystaveny jeho kresby, ale naopak tváøe – kariportréty Mistra od jejich pøiznaných autorù ze Slovenska a zahranièí.
U¾ v dobì svého pozemského ¾ivota dosáhl pomyslného Olympu èeského kresleného humoru. Jeho kresby, které, podobnì jako Ladovy, na Vltavì nejen zlidovìly, ale skoro se staly i oblíbeným pøedmìtem sbìratelského zájmu. Osudovým èasopisem mu byl známý a populární pra¾ský humoristický týdeník Dikobraz, se kterým spolupracoval více ne¾ ètyøicet let. Humor jeho kreseb, obohacený o výtvarné hodnoty, je lidsky upøímný, prostý, srozumitelný, úsmìvný a pøíjemný. I proto pøe¾il bez újmy nejen rok 1989, ale i rok 2000. Tento populární král pováleèného kresleného humoru, i navzdory úctyhodnému vìku, nepouštìl tu¾ku a štìtec z ruky a¾ do konce svého ¾ivota. I proto na kontì jeho u¾ uzavøeného díla je témìø 40 tisíc obrázkù. O oblibì jeho tvorby svìdèí i to, ¾e jako první a jediný èeský karikaturista získal titul Zaslou¾ilý umìlec (1983). Malíø, ilustrátor a karikaturista Jiøí Winter (1924-2011) svoje kresby podepisoval jako Neprakta. I jeho zásluhou podstatnì stoupla nejen popularita, ale i kultura, umìlecká hodnota a vá¾nost kresleného humoru.
Ikona èeské karikatury kreslil humor 63 sezony – u¾ od roku 1948. V roce 2001, kdy mìl na svém kontì 35 tisíc úsmìvných obrázkù, se mu dostalo velké pocty zaøazením do slavné Guinnessovy knihy rekordù za nejvíc nakreslených vtipù. Kresby Jiøího Wintera u¾ roky patøí do zlatého fondu èeského výtvarného umìní. Vícegeneraèní a mnohorozmìrný, plodný a dominantní, moudrý a s pøehledem autor výtvarného humoru, kni¾ní a èasopisecký ilustrátor, také výborný vypravìè byl tím pevným mostem, který pøirozenì spojoval generace milovníkù úsmìvné výtvarné zkratky. Více ne¾ pùl století rozdával úsmìv a radost všem pøíznivcùm kresleného humoru – od Sobraniec po Holiè a od Hodonína a¾ po Aš. Velice brzy dosáhl toho, po èem sní ka¾dý výtvarník – jeho kresby poznali všichni i bez jeho podpisu. Osudovým èasopisem se mu stal známý, dnes u¾ kultovní èeský humoristicko-satirický týdeník Dikobraz, kde byl spolu s Renèínem jeho nejoblíbenìjším kreslíøem a se kterým spolupracoval více ne¾ 40 let.
A co by mìl znát o výstavì pøíznivec Mistra Neprakty a kresleného humoru, který výstavu nevidìl, aspoò podle slov kurátora Petra Závackého z Bratislavy:
Co bylo motivem netradièní výstavy? Jak se zrodila…
Chtìli jsme, aspoò touto formou, vzdát zaslou¾ený hold a dík velkému dílu a výtvarnému umìní jako i osobnosti formátu Mistra Neprakty u nás pod Tatrami, ale také co nejširšímu umìleckému okruhu a pøíznivcùm kresleného humoru, nejen jeho pøíznivcù a pamìtníkù, ale hlavnì nejmladším generacím na Slovensku pøinést zprávu o jeho kumštu a mistrovství v populárnì výtvarném ¾ánru – kresleného humoru – známém ve výtvarném svìtì umìní jako kartún a také jako humor v grafice.
Co tvoøilo expozici košické výstavy?
Byly to ètyøi desítky vzácných „originálních“ a umìlecky „hodnotných“ výtvarných opusù – poct a pozdravù – netradièních podob tváøí Neprakty v ¾ánru portrétové karikatury, v technice klasiky, jako jsou perokresba, tuš, akvarel, kolá¾, èi souèástí moderní PC-grafiky. Jako svùj velký hold výtvarnému mistrovství a umìní Mistra Jiøího Wintera je vytvoøili a vìnovali pøední vybraní a uznávaní souèasní autoøi humorné výtvarné zkratky a vzácného kariportrétu, umìlci nìkolika generací, ze Slovenska a Èech, ale také i z blízkého a vzdáleného zahranièí – ze tøí svìtadílù… Vzpomeòme aspoò jména jako Milan Vavro, Milan Stano, Vojtech Krumpolec, Jozef Hudák, Jozef Jurko, Ján Torák, Jaroslav
Lupeèka, Miro Regítko, Stano Remeselník, Ivan Gertli, Ján Fi»ma, Marcel Krištofík, Marcel Èi¾már, Pavol Kerecman, Mišo Zavacký ml. ze Slovenska, Jiøí Daniel, Pavel Kundera, Vlasta Mlejnková, Pavel Hanák, René Janoštík, Lubomír Vanìk, Mirek Vostrý, Ján Hora, Miro Šesták, Libor Balák, Hanka Køivánková, MU-DI z Èech, ale i Vladimír Moèalov (Rusko),Angel Boligan (Kuba/Mexiko), Batistao a Jonas Santos (Brazílie), Henryk Cebula, Szcscepan Sadurski, Slawomir Lizoò, Marek Mosor (Polsko), Melinda Kišházi(Maïarsko), Sergej Semendjajev, Vasil Voznjuk, Julia Lišèenko (Ukrajina), Oleg Kurpik(Bìlorusko), Machmud Ešonkulov (Uzbekistan) etc. Svoje pozdravné poselství adresovali i Mistøi Adolf Born a básník Jiøí ®áèek z Prahy.
Výstava mìla mezinárodní rozmìr – návštìvníci vidìli známé tváøe i ze zahranièí...
Nepraktovo výtvarné dílo bylo známé nejen od Vltavy a¾ po Dunaj. Díky jeho „mateøskému“ humoristickému Dikobrazu ho znali pøíznivci kresleného humoru i u našich sousedù – v Polsku, NDR, Maïarsku, ale také v bývalé Jugoslávii a v Sovìtském svazu, od Pøibaltiky – Talinu, Rigy a Vilniusu i v Kijevì, Jerevanu, Kišinìvu, Tbilisi a¾ po Biškek, Taškent a Dušanbe. A díky jeho poèetným zahranièním výstavám i na Kubì… Proto kromì výtvarníkù ze Slovenska a Èech vidìli návštìvníci v Košicích i práce autorù ze ètyø kontinentù – Evropy, Asie J. a S. Ameriky…
Patøí k nim i ve svìtì respektovaný Kubánec, dnes u¾ s mexickým pasem Angelo Boligan Corvo…
Kdy¾ v roce 1983 obdivoval tehdy jen 18letý Angelo, talentovaný kubánský karikaturista, ve svém rodném mìstì San Antonio de los Baños, La Habana, v celé Latinské Americe známé Gelería „Eduardo Abela“ výstavu èeské legendy a v pøítomnosti samotného u¾ šedesátníka Jiøího Wintera Neprakty netušil (a jistì tehdy ani sám Mistr), ¾e za tøi desítky let bude mít tu èest být pøítomný se svým (mistrovským, pozn. P.Z) kariportrétem Mistra na této jeho pamìtní výstavì na Slovensku v Košicích… Jak prozradil kurátorovi, velmi dobøe si vzpomíná nejen na výstavu, ale i na pøítomnost èeských karikaturistù a Nepraktu v San Antonio…
A co ještì mohli vidìt návštìvníci v expozici výstavy?
Originální a cenné exponáty ze soukromé sbírky kurátora výstavy, faksimilie a fotografie z pera a objektivu kurátora – exkluzivní rozhovory s Mistrem Nepraktou (TELEplus, Kocúrkovo, Kultúrna príloha RN, Svìtová filatelie) a o Nepraktovi (Jiøí Daniel, Emil Schneider, René Janoštík, Jaroslav Kopecký), originální novoroèenky, pohlednice a faksimilie èlánkù o Nepraktovi na Slovensku od r. 1998 takté¾ z pera kurátora (Extraplus, Literárny tý¾denník, Kocúrkovo, Magazín
Kocúrkova, Ro¾nícke noviny (v tandemu s Máriou Inštitorisovou), Èeská beseda, Originál, Hlásnik, Sme, Korzár, Národná obroda, Hospodárske noviny, Hospodársky denník etc…) a fotografie Neprakty, té¾ z archivu týdeníku Dikobraz.
Vystavené kariportréty vyvolávaly v návštìvnících pozitivní emoce. Autoøi se sna¾ili, aby návštìvníci našli, v dnešním uspìchaném svìtì nìco, co je nejen zaujme, ale i uspokojí. A tak divák vidìl kariportréty Mistra v širokém spektru ¾ánru karikatury, od symbolického úsmìvného portrétu (Šesták, Jurko, Saduri), po liniovou klasiku a dnes u¾ témìø zapomenutou (Daniel)., èi komický výraz (Regitko, Santos, Baptistoa, Kišházi), grafickou (Boligan, Køivánková) a satirickou podobu (Moèalov) a¾ po poetiku pøenesenou do kompozice (Kundera, Mlejnková, Vanìk, Šesták, Hudák, Lizoò, Ešonkulov, Santos)…
A proto je zájem veøejnosti mù¾e tìšit dvojnásobnì. Košické publikum bylo mnohem vybíravìjší, ne¾ by se na první pohled zdálo (v¾dy» je to jen karikatura, jak je ve zvyku øíkat), pøekvapilo, potìšilo a ukázalo, ¾e ta cílená masá¾ našich médií (údajnì názorotvorných), které se sna¾í dnešní umìní co nejvíc zjednodušit, zlacinìt, díky Bohu nedoká¾e zasáhnout ka¾dého. Umìní znalí a umìním „zasa¾ení“ lidé, bez rozdílu vìku, mají zájem si z dostupné nabídky vybrat i to, o èem se v médiích mnoho, anebo témìø vùbec nedoètou, i sami vyhledat, pøípadnì doporuèit dále. Zatímco pro diváka byly kresby ze ètyø kontinentù i pohledem na to, jak je dnes ve svìtì chápaný výtvarný ¾ánr kariportrétu, pro samotné výtvarníky byla úèast na projektu nejen neskrývanou poctou být pøi tom, ale i vítanou a vdìènou prezentací svého umìní v konfrontaci se svými kolegy, v generaèním rozpìtí nìkolika desetiletí, od Mexika, Sao Paula, Brna, Bratislavy, Košic a¾ po Kijev, Moskvu a Taškent…
Mu¾i jsou prý v lásce nevìrní. Co¾ však neplatí o Nepraktovi. I kdy¾ byl ètyøikrát ¾enatý, jedné lásce byl a zùstal vìrný pøece jen po celý ¾ivot – kreslenému humoru.
Nepraktovo výtvarné dílo zùstává i pro další generace majákem, ke kterému je stále mo¾né se obracet…
Výstava termínovì vhodnì zapadla do kulturního ¾ivota mìsta Košic, kdy¾ byla pøedstavena právì v období akcí tradièního kulturního léta.
Pøeklad: Marie Zieglerová