Vodopád Mlýniš»ské peklo
V Èeském støedohoøí je sedm vodopádù a jeden z nich, pomìrnì neznámý, nese tento název. Nachází se toti¾ na Pekelském potoce pod malou osadou Mlýništì, kterou najdeme na mapì severozápadnì od Neštìmic.
Sobota se probouzí do sluneèného dne, který slibuje pìkný výlet. Od rána je dost teplo. Sedím ve vlaku a sleduji co nového se dìje kolem. Taøice na skalách jen záøí, období jejího kvìtu vrcholí. U tratì se objevují trsy ¾lutì kvetoucího pryšce. Vyrašily ji¾ a zároveò rozkvetly duby, jejich koruny jsou jakoby ve ¾lutozelených závojích. Objevují se první bílé kobereèky kvetoucího ro¾ce polního.
Otevírá se pøed námi rovina kolem Vraòan, v zelenajícím se poli pobíhá nìkolik zajícù. Øíp je v šedavém oparu. Modrá obloha se trochu na obzoru kalí, zejména na severozápadì, ale i na západì. Z tìchto stran vybíhají bìlavé øasy, které se vzájemnì køi¾ují. Tu a tam se objeví malý obláèek, ale ten, který pøedvídá bouøku (altocumulus castellatus) tu není. Støedohoøí nás vítá ponìkud zam¾ené.
Z Lovosic pokraèujeme dál autem pøes Litomìøice a Ústí nad Labem do Neštìmic a Mlýništì. Projí¾díme pomalu malými silnièkami a máme pìkný výhled na krajinu. Radobýl, Koèka, Kamýk, Dlouhý vrch, Hradištì, Krkavèí skála, Deblík a další...
Na kopeèky zvedající se z polí a luk, s úboèím porostlým svì¾e zelenými keøi a listnatými stromy a mezi nimi¾ tu a tam kvetou i tøešnì a se skalními výbì¾ky ozdobenými rozkvetlou taøicí, je úchvatný pohled...
Vrkoè, Støekov s hradem a nesmím opomenout Labe - a ji¾ jedeme pøes nový most v Ústí a naproti nám se tyèí Mariánská skála - snad se najde èasem nìkdo, kdo zabrání jejímu úplnému odtì¾ení...
Mlýništì - odtud se vydáváme ji¾ po svých. Pøíjemná klidná cesta podél zahrádek zvolna klesá a zavádí nás do listnatého lesa a¾ k potoku, který tu bystøe bublá pøes kameny. A kameny jsou tu všude kolem nás, malé i velké. Cesta je napøed lemována ¾lutì kvetoucími orseji, tu a tam vykoukne modrá pomnìnka a ještì i plicník lékaøský. Objevujeme další ¾lutavì kvetoucí rostlinu - kostival hlíznatý. Kolem nás proletí bìlásek øeøichový (má oran¾ové skvrny na køídlech). Potok tu vytváøí hluboký kaòon z èedièových skal. Ty jsou uspoøádány z kamenných kvádrù a kvádøíkù tak trochu jako stavebnice. Naše cestièka se zu¾uje a konèí v kamení a pøed námi se objeví cíl naší cesty v plné kráse - vodopád.
Posadíme se a kocháme krásou barev, tvarù i zvukù. Vodopád bouøí, voda padající pøes kameny se tøíští a vytváøí malé fontánky. ®ene se dál a míøí do Labe. Tmavì šedé skály jsou porostlé místy lišejníky rùzných barev. V korunách stromù se ozývají budníèci a pìnkavy. Nìkde za námi energicky bubnuje datel. Celá ta scenérie je ozáøená sluneèními paprsky - hra svìtel a stínù v korunách stromù, ve skalách i ve vodì. Krása, o které jsem nenašla zmínku v ¾ádné knize.
Zpáteèní cestu podél potoka jsme si trochu prodlou¾ili a já jsem tu našla nìco, co mi udìlalo obrovskou radost. Kámen a ne ledajaký - pravou sopeènou bombu velikosti hroudy, která se pøesnì skryje v mých dlaních a promlouvá hlasem tøetihor.
Je po páté hodinì odpolední. Vracím se vlakem domù. Je dusno, oblaènost vytváøí jakousi pavuèinu, pøes ni¾ pronikají sluneèní paprsky do krajiny. Pole u Lukavce, zøejmì nedávno oseté, mì zaujalo zvláštními a neobyèejnými nafialovìlými a krémovými odstíny barev zemì. Pole je sametovì hebké, mírnì rozvlnìné a za ním se vlní naše kopeèky - krajina laskavá a plná ¾ivota - ty barvy nebyly náhodné - je to malá "Kampánie severu".
Text a Ilustrace: Jana Haasová
Další èlánky autorky: